< Κατα Μαρκον 6 >

1 Καὶ ἐξῆλθεν ἐκεῖθεν καὶ ἔρχεται εἰς τὴν πατρίδα αὐτοῦ, καὶ ἀκολουθοῦσιν αὐτῷ οἱ μαθηταὶ αὐτοῦ.
Pea naʻe ʻalu ia mei ai, ʻo haʻu ki hono fonua; pea muimui ʻa ʻene kau ākonga kiate ia.
2 καὶ γενομένου σαββάτου ἤρξατο διδάσκειν ἐν τῇ συναγωγῇ· καὶ πολλοὶ ἀκούοντες ἐξεπλήσσοντο λέγοντες, Πόθεν τούτῳ ταῦτα; καὶ τίς ἡ σοφία ἡ δοθεῖσα τούτῳ, καὶ δυνάμεις τοιαῦται διὰ τῶν χειρῶν αὐτοῦ γινόμεναι;
Pea hokosia ʻae ʻaho Sāpate, pea kamata ako ia ʻi he falelotu; pea ofo ʻae tokolahi ʻi he fanongo [kiate ia], ʻonau pehē, “Kuo maʻu mei fē ʻe he tangata ni ʻae ngaahi meʻa ni? Pea ko e hā ʻae poto [ko eni ]kuo tuku kiate ia, ʻaia kuo fai ai ʻe hono nima ʻae ngaahi ngāue lahi pehē?
3 οὐχ οὗτός ἐστιν ὁ τέκτων, ὁ υἱὸς τῆς Μαρίας, καὶ ἀδελφὸς Ἰακώβου καὶ Ἰωσῆτος καὶ Ἰούδα καὶ Σίμωνος; καὶ οὐκ εἰσὶν αἱ ἀδελφαὶ αὐτοῦ ὧδε πρὸς ἡμᾶς; καὶ ἐσκανδαλίζοντο ἐν αὐτῷ.
‌ʻIkai ko e tufunga eni, ko e tama ʻa Mele, pea ko e tokoua ʻo Semisi, mo Sose, mo Siute, mo Saimone? Pea ʻikai ʻoku ʻi heni mo kitautolu ʻa hono ngaahi tuofefine?” Pea naʻa nau tūkia ʻiate ia.
4 καὶ ἔλεγεν αὐτοῖς ὁ Ἰησοῦς ὅτι Οὐκ ἔστιν προφήτης ἄτιμος εἰ μὴ ἐν τῇ πατρίδι αὐτοῦ καὶ ἐν τοῖς συγγενεῦσιν αὐτοῦ καὶ ἐν τῇ οἰκίᾳ αὐτοῦ.
Ka naʻe pehē ʻe Sisu kiate kinautolu, “ʻOku ʻikai ke masiva fakaʻapaʻapa ha palōfita, ka ʻi hono fonua, mo hono kāinga, mo hono fale.”
5 καὶ οὐκ ἐδύνατο ἐκεῖ ποιῆσαι οὐδεμίαν δύναμιν, εἰ μὴ ὀλίγοις ἀῤῥώστοις ἐπιθεὶς τὰς χεῖρας ἐθεράπευσεν.
Pea naʻe ʻikai te ne mafai ʻi ai ha ngāue lahi, ka naʻa ne hilifaki hono nima ki he tokosiʻi pe naʻe mahaki, ʻo ne fakamoʻui.
6 καὶ ἐθαύμαζεν διὰ τὴν ἀπιστίαν αὐτῶν. Καὶ περιῆγεν τὰς κώμας κύκλῳ διδάσκων.
Pea naʻe ofo ia ko e meʻa ʻi heʻenau taʻetui. Pea ʻalu fakatakamilo ia ʻi he ngaahi potu kakai, ʻo akonaki.
7 Καὶ προσκαλεῖται τοὺς δώδεκα, καὶ ἤρξατο αὐτοὺς ἀποστέλλειν δύο δύο, καὶ ἐδίδου αὐτοῖς ἐξουσίαν τῶν πνευμάτων τῶν ἀκαθάρτων·
Pea ne ui ʻae toko hongofulu ma toko ua, ʻo ne fua fekau ke nau ō, ʻo tautau toko ua, pea ne foaki kiate kinautolu ʻae mālohi ki he kau laumālie ʻuli;
8 καὶ παρήγγειλεν αὐτοῖς, ἵνα μηδὲν αἴρωσιν εἰς ὁδὸν εἰ μὴ ῥάβδον μόνον, μὴ ἄρτον, μὴ πήραν, μὴ εἰς τὴν ζώνην χαλκόν,
Mo fekau ʻe ia kiate kinautolu ke ʻoua te nau ʻave he meʻa [ʻi honau ]fononga, ka ko e tokotoko pe; ʻoua naʻa ʻai ha kato, pe ha mā, pe ha paʻanga ʻi he noʻo:
9 ἀλλὰ ὑποδεδεμένους σανδάλια, καὶ μὴ ἐνδύσησθε δύο χιτῶ νας.
Kae topuvaʻe ʻai ʻae teka; pea ʻoua naʻa ʻaki ʻae kofutuʻa ʻe ua.
10 καὶ ἔλεγεν αὐτοῖς, Ὅπου ἂν εἰσέλθητε εἰς οἰκίαν, ἐκεῖ μένετε ἕως ἂν ἐξέλθητε ἐκεῖθεν.
Pea ne pehē kiate kinautolu, “Ko e potu ko ia te mou hū ai ki ha fale, mou nofo ai pe kaeʻoua ke mou toki ō ʻi he potu ko ia.
11 καὶ ὃς ἂν τόπος μὴ δέξηται ὑμᾶς, μηδὲ ἀκούσωσιν ὑμῶν, ἐκπορευόμενοι ἐκεῖθεν ἐκτινάξατε τὸν χοῦν τὸν ὑποκάτω τῶν ποδῶν ὑμῶν εἰς μαρτύριον αὐτοῖς.
Pea ko kinautolu ʻe ʻikai maʻu ʻakimoutolu, pe fanongo kiate kimoutolu, ʻoka mou ka ʻalu ai, mou tūtuuʻi ʻae efu ʻi homou vaʻe, ko e fakamoʻoni kiate kinautolu. Ko e moʻoni ʻoku ou tala kiate kimoutolu, ʻE kātakingofua ʻa Sotoma mo Komola ʻi he ʻaho fakamaau, ʻi he kolo ko ia.”
12 Καὶ ἐξελθόντες ἐκήρυξαν ἵνα μετανοῶσιν,
Pea naʻa nau ʻalu atu, ʻo malanga ke fakatomala ʻae kakai.
13 καὶ δαιμόνια πολλὰ ἐξέβαλλον, καὶ ἤλειφον ἐλαίῳ πολλοὺς ἀῤῥώστους καὶ ἐθεράπευον.
Pea nau kapusi ʻae kau tēvolo tokolahi, pea tākai ʻaki ʻae lolo, mo fakamoʻui ʻae tokolahi naʻe mahaki.
14 Καὶ ἤκουσεν ὁ βασιλεὺς Ἡρώδης, φανερὸν γὰρ ἐγένετο τὸ ὄνομα αὐτοῦ, καὶ ἔλεγεν ὅτι Ἰωάννης ὁ βαπτίζων ἐγήγερται ἐκ νεκρῶν, καὶ διὰ τοῦτο ἐνεργοῦσιν αἱ δυνάμεις ἐν αὐτῷ.
Pea fanongo ki ai ʻae tuʻi ko Helota; (he kuo mafola atu hono hingoa; ) pea pehē ʻe ia, Kuo toe tuʻu mei he mate ʻa Sione ko e Papitaiso, pea ko ia ʻoku hā ai ʻae ngaahi ngāue lahi meiate ia.
15 ἄλλοι δὲ ἔλεγον ὅτι Ἡλίας ἐστίν· ἄλλοι δὲ ἔλεγον ὅτι Προφήτης, ὡς εἷς τῶν προφητῶν.
Pea pehē ʻe he niʻihi, “Ko ʻIlaisiā ia.” Pea pehē ʻe he niʻihi, “Ko e palōfita ia, pe ʻoku hangē ko ha taha ʻi he kau palōfita.”
16 ἀκούσας δὲ ὁ Ἡρώδης ἔλεγεν, Ὃν ἐγὼ ἀπεκεφάλισα Ἰωάννην, οὗτος ἠγέρθη [ἐκ νεκρῶν].
Ka ʻi he fanongo ki ai ʻa Helota, pea pehē ʻe ia, “Ko Sione ia, ʻaia ne u tutuʻu hono ʻulu: kuo toe tuʻu ia mei he mate.”
17 Αὐτὸς γὰρ ὁ Ἡρώδης ἀπο στείλας ἐκράτησεν τὸν Ἰωάννην καὶ ἔδησεν αὐτὸν ἐν φυλακῇ, διὰ Ἡρωδιάδα τὴν γυναῖκα Φιλίππου τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ, ὅτι αὐτὴν ἐγάμησεν·
He naʻe fekau atu ʻe Helota, ke puke ʻa Sione, ʻo haʻi ia ʻi he fale fakapōpula, ko e meʻa ia Helotiasi, ko e uaifi ʻo hono tokoua ko Filipe: he kuo na fakamaʻu mo ia.
18 ἔλεγεν γὰρ ὁ Ἰωάννης τῷ Ἡρώδῃ ὅτι Οὐκ ἔξεστίν σοι ἔχειν τὴν γυναῖκα τοῦ ἀδελφοῦ σου.
He naʻe pehē ʻe Sione kia Helota, “ʻOku ʻikai ngofua haʻo maʻu ʻae uaifi ʻo ho tokoua.”
19 ἡ δὲ Ἡρωδιὰς ἐνεῖχεν αὐτῷ, καὶ ἤθελεν αὐτὸν ἀποκτεῖναι· καὶ οὐκ ἠδύνατο·
Ko ia naʻe ʻita ʻa Helotiasi kiate ia, ʻo ne loto ke tāmateʻi ia; ka naʻe ʻikai ke ne mafai [ia]:
20 ὁ γὰρ Ἡρώδης ἐφοβεῖτο τὸν Ἰωάννην, εἰδὼς αὐτὸν ἄνδρα δίκαιον καὶ ἅγιον, καὶ συνετήρει αὐτόν· καὶ ἀκούσας αὐτοῦ πολλὰ ἐποίει, καὶ ἡδέως αὐτοῦ ἤκουεν.
He naʻe manavahē ʻa Helota kia Sione, ko ʻene ʻilo ko e tangata angatonu ia, mo māʻoniʻoni, pea naʻa ne maluʻi ia; pea ʻi heʻene fanongo kiate ia, naʻa ne fai ʻae ngaahi meʻa lahi, mo ne fanongo ʻi he fiefia.
21 καὶ γενομένης ἡμέρας εὐκαίρου ὅτε Ἡρώδης τοῖς γενεσίοις αὐτοῦ δεῖπνον ἐποίησεν τοῖς μεγιστᾶσιν αὐτοῦ καὶ τοῖς χιλιάρχοις καὶ τοῖς πρώτοις τῆς Γαλιλαίας,
Pea naʻe hokosia ʻae ʻaho lelei, ko e ʻaho fakamanatu ki he fanauʻi ʻo Helota, pea ne fai ai ʻae kātoanga mā ʻa hono ngaahi houʻeiki, mo e ngaahi ʻeikitau, mo e ngaahi ʻeiki ʻo Kāleli;
22 καὶ εἰσελθούσης τῆς θυγατρὸς αὐτῆς τῆς Ἡρωδιάδος, καὶ ὀρχησαμένης ἤρεσεν τῷ Ἡρώδῃ καὶ τοῖς συνανακειμένοις, ὁ δὲ βασιλεὺς εἶπεν τῷ κορασίῳ, Αἴτησόν με ὃ ἐὰν θέλῃς, καὶ δώσω σοί·
Pea kuo haʻu [ki ai ]ʻae taʻahine ʻae Helotiasi ko ia, ʻo meʻe, pea mālieʻia ai ʻa Helota mo kinautolu naʻa nau nonofo, pea pehē ʻe he tuʻi ki he taʻahine, “Kole mai kiate au ʻaia ʻoku ke loto ki ai, pea te u foaki [ia ]kiate koe.”
23 καὶ ὤμοσεν αὐτῇ ὅτι Ὃ ἐάν με αἰτήσῃς δώσω σοι ἕως ἡμίσους τῆς βασιλείας μου.
Pea ne fuakava kiate ia, “Ka ʻilonga ha meʻa te ke kole kiate au, te u foaki ia kiate koe, ʻo aʻu ki hono vaeua mālie ʻo hoku puleʻanga.”
24 καὶ ἐξελθοῦσα εἶπεν τῇ μητρὶ αὐτῆς, Τί αἰτήσωμαι; ἡ δὲ εἶπεν, Τὴν κεφαλὴν Ἰωάννου τοῦ βαπτίζοντος.
Pea ʻalu atu ia, ʻo ne pehē ki heʻene faʻē, “Ko e hā te u kole?” Pea pehēange ʻe ia, “Ko e ʻulu ʻo Sione ko e Papitaiso.”
25 καὶ εἰσελθοῦσα εὐθὺς μετὰ σπουδῆς πρὸς τὸν βασιλέα, ᾐτήσατο λέγουσα, Θέλω ἵνα ἐξαυτῆς δῷς μοι ἐπὶ πίνακι τὴν κεφαλὴν Ἰωάννου τοῦ βαπτιστοῦ.
Pea [toe ]haʻu leva ia ki he tuʻi, pea ne kole, ʻo pehē, “Ko hoku loto ke ke foaki mai kiate au ʻanaiange, ʻae ʻulu ʻo Sione ko e Papitaiso, ʻi ha ipu.”
26 καὶ περίλυπος γενόμενος ὁ βασιλεὺς διὰ τοὺς ὅρκους καὶ τοὺς ἀνακειμένους οὐκ ἠθέλησεν ἀθετῆσαι αὐτήν.
Pea mamahi lahi ʻae tuʻi; ka ko e meʻa ʻi heʻene fuakava, pea koeʻuhi ko kinautolu naʻa nau nonofo mo ia, naʻe ʻikai te ne faʻa fakafisi kiate ia.
27 καὶ εὐθὺς ἀποστείλας ὁ βασιλεὺς σπεκουλάτορα ἐπέταξεν ἐνέγκαι τὴν κεφαλὴν αὐτοῦ. καὶ ἀπελθὼν ἀπεκεφάλισεν αὐτὸν ἐν τῇ φυλακῇ,
Pea kouna leva ʻe he tuʻi ʻae tangata tāmate, ʻo fekau ke ʻomi hono ʻulu: pea ʻalu ia, ʻo tutuʻu hono ʻulu ʻi he fale fakapōpula,
28 καὶ ἤνεγκεν τὴν κεφαλὴν αὐτοῦ ἐπὶ πίνακι, καὶ ἔδωκεν αὐτὴν τῷ κορασίῳ, καὶ τὸ κοράσιον ἔδωκεν αὐτὴν τῇ μητρὶ αὐτῆς.
‌ʻo ne ʻomi hono ʻulu ʻi ha ipu, mo ʻatu ki he taʻahine: pea ʻange ia ʻe he taʻahine ki heʻene faʻē.
29 καὶ ἀκούσαντες οἱ μαθηταὶ αὐτοῦ ἦλθαν, καὶ ἦραν τὸ πτῶμα αὐτοῦ καὶ ἔθηκαν αὐτὸ ἐν μνημείῳ.
Pea ʻi he fanongo ki ai ʻa ʻene kau ākonga, naʻa nau omi, ʻo ʻave hono sino ʻo fakatokoto ia ʻi he fonualoto.
30 Καὶ συνάγονται οἱ ἀπόστολοι πρὸς τὸν Ἰησοῦν, καὶ ἀπήγγειλαν αὐτῷ πάντα ὅσα ἐποίησαν καὶ ὅσα ἐδίδαξαν.
Pea fakataha ʻae kau ʻaposetolo kia Sisu, ʻonau fakamatala kiate ia ʻae ngaahi meʻa kotoa pē, ʻaia kuo nau fai, mo ia kuo nau ako ʻaki.
31 καὶ λέγει αὐτοῖς, Δεῦτε ὑμεῖς αὐτοὶ κατ᾽ ἰδίαν εἰς ἔρημον τόπον, καὶ ἀναπαύσασθε ὀλίγον. ἦσαν γὰρ οἱ ἐρχόμενοι καὶ οἱ ὑπάγοντες πολλοί, καὶ οὐδὲ φαγεῖν εὐκαίρουν.
Pea pehē ʻe ia kiate kinautolu, “Mou omi ʻakimoutolu pe ki ha potu lala, ʻo mālōlō siʻi:” he naʻe tokolahi naʻe faʻa feʻaluʻaki, pea naʻe ʻikai ke nau ʻataʻatā ke fai ʻenau kai.
32 καὶ ἀπῆλθον εἰς ἔρημον τόπον τῷ πλοίῳ κατ᾽ ἰδίαν.
Pea nau ō fakalilolilo ʻi he vaka ki he potu lala.
33 καὶ εἶδον αὐτοὺς ὑπάγοντας καὶ ἔγνωσαν πολλοί, καὶ πεζῇ ἀπὸ πασῶν τῶν πόλεων συνέδραμον ἐκεῖ καὶ προῆλθον αὐτούς.
Pea mamata ʻae kakai ki heʻenau ʻalu, pea ʻilo ia ʻe he tokolahi, pea nau feleleʻi ʻuta ki ai mei he kolo kotoa pē, ʻo muʻomuʻa kiate kinautolu, pea fakataha ai kiate ia.
34 καὶ ἐξελθὼν εἶδεν πολὺν ὄχλον, καὶ ἐσπλαγχνίσθη ἐπ᾽ αὐτούς, ὅτι ἦσαν ὡς πρόβατα μὴ ἔχοντα ποιμένα, καὶ ἤρξατο διδάσκειν αὐτοὺς πολλά.
Pea kuo tuʻu ki ʻuta ʻa Sisu, ʻo ne vakai kuo tokolahi ʻae kakai, naʻe manavaʻofa ia kiate kinautolu, koeʻuhi kuo nau tatau mo e fanga sipi taʻehatauhi: pea ne kamata ako kiate kinautolu ʻae ngaahi meʻa lahi.
35 καὶ ἤδη ὥρας πολλῆς γενομένης προσελθόντες αὐτῷ οἱ μαθηταὶ αὐτοῦ ἔλεγον ὅτι Ἔρημός ἐστιν ὁ τόπος, καὶ ἤδη ὥρα πολλή·
Pea kuo tei ʻosi ʻae ʻaho, pea haʻu ʻene kau ākonga kiate ia, ʻo pehē, “Ko e potu lala eni, pea kuo teitei ʻosi ʻae ʻaho:
36 ἀπόλυσον αὐτούς, ἵνα ἀπελθόντες εἰς τοὺς κύκλῳ ἀγροὺς καὶ κώμας ἀγοράσωσιν ἑαυτοῖς τί φάγωσιν.
fekau ke nau ō, koeʻuhi ke nau ʻalu ki he tukuʻuta, mo e ngaahi potu kakai ʻoku tuʻu takatakai, ke nau fakatau maʻanautolu ʻae mā: he ʻoku ʻikai haʻanau meʻa ke kai.”
37 ὁ δὲ ἀποκριθεὶς εἶπεν αὐτοῖς, Δότε αὐ τοῖς ὑμεῖς φαγεῖν. καὶ λέγουσιν αὐτῷ, Ἀπελθόντες ἀγοράσωμεν δηναρίων διακοσίων ἄρτους, καὶ δώσομεν αὐτοῖς φαγεῖν;
Pea lea ʻe ia, ʻo pehē kiate kinautolu, “Mou ʻatu ha meʻa ke nau kai.” Pea nau pehē kiate ia, Te mau ō, ʻo fakatau mā ʻaki ʻae tenali ʻe uangeau, mo ʻatu ke nau kai?”
38 ὁ δὲ λέγει αὐτοῖς, Πόσους ἄρτους ἔχετε; ὑπάγετε ἴδετε. καὶ γνόντες λέγουσιν, Πέντε, καὶ δύο ἰχθύας.
Pea pehē ʻe ia kiate kinautolu, “Ko e foʻi mā ʻe fiha ʻoku ʻiate kimoutolu? ʻAlu ʻo vakai.” Pea kuo nau ʻilo, pea nau pehē, “ʻOku nima, mo e ika ʻe ua.”
39 καὶ ἐπέταξεν αὐτοῖς ἀνακλῖναι πάντας συμπόσια συμπόσια ἐπὶ τῷ χλωρῷ χόρτῳ.
Pea ne fekau kiate kinautolu ke nau pule ke nofo kotoa pē ki lalo ki he mohuku maʻuiʻui, ʻo tautau tokolahi.
40 καὶ ἀνέπεσαν πρασιαὶ πρασιαί, κατὰ ἑκατὸν καὶ κατὰ πεντήκοντα.
Pea naʻa nau nofo ki lalo ʻo fakaʻotu, ʻo tautau toko teau, mo tautau toko nimangofulu.
41 καὶ λαβὼν τοὺς πέντε ἄρτους καὶ τοὺς δύο ἰχθύας, ἀναβλέψας εἰς τὸν οὐρανὸν εὐλόγησεν, καὶ κατέκλασεν τοὺς ἄρτους καὶ ἐδίδου τοῖς μαθηταῖς, ἵνα παραθῶσιν αὐτοῖς, καὶ τοὺς δύο ἰχθύας ἐμέρισεν πᾶσιν.
Pea kuo toʻo ʻe ia ʻae foʻi mā ʻe nima mo e ika ʻe ua, pea hanga hake ia ki he langi, ʻo ne tāpuaki, mo ne tofitofi ʻae ngaahi foʻi mā, ʻo ʻange ki heʻene kau ākonga ke tufaki kiate kinautolu; pea ne tufaki mo e ika ʻe ua kiate kinautolu kātoa pe.
42 καὶ ἔφαγον πάντες καὶ ἐχορτάσθησαν,
Pea naʻa nau kai kotoa pē, ʻo mākona.
43 καὶ ἦραν κλασμάτων δώδεκα κοφίνους πληρώματα, καὶ ἀπὸ τῶν ἰχθύων.
Pea nau ʻave ʻae kato ʻe hongofulu ma ua kuo pito ʻi he toenga kai, mo e ika.
44 καὶ ἦσαν οἱ φαγόντες τοὺς ἄρτους πεντακισχίλιοι ἄνδρες.
Pea ko kinautolu naʻe kai ʻi he ngaahi foʻi mā, ko e tangata ʻe toko nima afe nai.
45 Καὶ εὐθὺς ἠνάγκασεν τοὺς μαθητὰς αὐτοῦ ἐμβῆναι εἰς τὸ πλοῖον καὶ προάγειν εἰς τὸ πέραν πρὸς Βηθσαϊδάν, ἕως αὐτὸς ἀπολύει τὸν ὄχλον.
Pea pule leva ʻe ia ke heka ki vaka ʻa ʻene kau ākonga, ʻo muʻomuʻa ki he potu ʻe taha ki Petesaita, kae fekau ʻe ia ke ʻalu ʻae kakai.
46 καὶ ἀποταξάμενος αὐτοῖς ἀπῆλθεν εἰς τὸ ὄρος προσεύξασθαι.
Pea kuo fekau atu ʻakinautolu, naʻe ʻalu ia ki he moʻunga ke lotu ai.
47 καὶ ὀψίας γενομένης ἦν τὸ πλοῖον ἐν μέσῳ τῆς θαλάσσης, καὶ αὐτὸς μόνος ἐπὶ τῆς γῆς.
Pea kuo hoko ʻae efiafi, kuo ʻi he vaha ʻae vaka, kae ʻi ʻuta tokotaha pe ia.
48 καὶ ἰδὼν αὐτοὺς βασανιζομένους ἐν τῷ ἐλαύνειν, (ἦν γὰρ ὁ ἄνεμος ἐναντίος αὐτοῖς, ) περὶ τετάρτην φυλακὴν τῆς νυκτὸς ἔρχεται πρὸς αὐτοὺς περιπατῶν ἐπὶ τῆς θαλάσσης. καὶ ἤθελεν παρελθεῖν αὐτούς·
Pea mamata ia ʻoku nau ongosia ʻi he tau ʻaʻalo; he naʻe tokai ʻae matangi kiate kinautolu: pea kuo ofi hono fā ʻoe leʻo ʻoe pō, pea ʻalu ange ia kiate kinautolu, ʻo ne hāʻele ia ʻi he [fukahi tahi], pea hangē ka mole pe ia ʻiate kinautolu.
49 οἱ δὲ ἰδόντες αὐτὸν περιπατοῦντα ἐπὶ τῆς θαλάσσης, ἔδοξαν φάντασμα εἶναι καὶ ἀνέκραξαν·
Ka ʻi heʻenau mamata ʻoku hāʻele ia ʻi he fukahi vai, naʻa nau mahalo ko e laumālie ia, ʻonau kalanga ai:
50 πάντες γὰρ αὐτὸν εἶδαν, καὶ ἐταράχθησαν. καὶ εὐθὺς ἐλάλησεν μετ᾽ αὐτῶν, καὶ λέγει αὐτοῖς, Θαρσεῖτε, ἐγώ εἰμι, μὴ φοβεῖσθε.
He naʻa nau mamata kotoa pē kiate ia, pea nau ilifia. Pea leaange leva ia kiate kinautolu, ʻo ne pehē, “Mou fiemālie: he ko au; pea ʻoua ʻe manavahē.”
51 καὶ ἀνέβη πρὸς αὐτοὺς εἰς τὸ πλοῖον, καὶ ἐκόπασεν ὁ ἄνεμος· καὶ λίαν [ἐκ περισσοῦ] ἐν ἑαυτοῖς ἐξίσταντο.
Pea ʻalu hake ia kiate kinautolu ki vaka; pea malu [leva ]ʻae matangi: pea fakatumutumu lahi fakamanavahē ʻakinautolu ʻo taʻefaʻalaua ʻi honau loto, mo ofo ai.
52 οὐ γὰρ συνῆκαν ἐπὶ τοῖς ἄρτοις· ἀλλ᾽ ἦν αὐτῶν ἡ καρδία πεπωρωμένη.
He naʻe ʻikai te nau manatu ki he ngaahi foʻi mā: he kuo fefeka honau loto.
53 Καὶ διαπεράσαντες ἦλθον ἐπὶ τὴν γῆν Γεννησαρὲτ καὶ προσωρμίσθησαν.
Pea kuo nau hoko atu, ʻonau aʻu ki he fonua ko Kenesaleti, pea tau ki ʻuta.
54 καὶ ἐξελθόντων αὐτῶν ἐκ τοῦ πλοίου εὐθὺς ἐπιγνόντες αὐτὸν
Pea kuo nau haʻu mei he vaka, pea ʻilo leva ia ʻekinautolu.
55 περιέδραμον ὅλην τὴν χώραν ἐκείνην, καὶ ἤρξαντο ἐπὶ τοῖς κραβάττοις τοὺς κακῶς ἔχοντας περιφέρειν, ὅπου ἤκουον ὅτι [ἐκεῖ] ἐστιν.
Pea nau feleleʻi ʻi he potu fonua kotoa ko ia mo nau fata fano pe ʻi he ngaahi mohenga ʻakinautolu naʻe mahaki, ki he potu naʻa nau fanongo ʻoku ʻi ai ia.
56 καὶ ὅπου ἂν εἰσεπορεύετο εἰς κώμας ἢ εἰς πόλεις ἢ εἰς ἀγρούς, ἐν ταῖς ἀγοραῖς ἐτίθεσαν τοὺς ἀσθενοῦντας, καὶ παρεκάλουν αὐτὸν ἵνα κἂν τοῦ κρασπέδου τοῦ ἱματίου αὐτοῦ ἅψωνται, καὶ ὅσοι ἂν ἥψαντο αὐτοῦ, ἐσώζοντο.
Pea naʻe ʻilonga haʻa ne ʻalu ki he ngaahi potu kakai, pe ki he ngaahi kolo, pe ki he tukuʻuta, naʻa nau fakatokoto ʻae mahaki ʻi he ngaahi hala, pea nau kole kiate ia ke nau ala ki he kapa pe ʻo hono kofu: pea ʻilonga ʻakinautolu kotoa pē naʻe ala ki ai, naʻe fakamoʻui ʻakinautolu.

< Κατα Μαρκον 6 >