< Κατα Λουκαν 22 >

1 Ἤγγιζεν δὲ ἡ ἑορτὴ τῶν ἀζύμων ἡ λεγομένη πάσχα,
Pea naʻe ofi mai ʻae kātoanga ʻoe mā taʻemeʻafakatupu, ʻaia ʻoku ui ko e Lakaatu.
2 καὶ ἐζήτουν οἱ ἀρχιερεῖς καὶ οἱ γραμματεῖς τὸ πῶς ἀνέλωσιν αὐτόν· ἐφοβοῦντο γὰρ τὸν λαόν.
Pea naʻe fifili ʻe he kau taulaʻeiki lahi mo e kau tangata tohi pe fēfeeʻi ʻenau tāmateʻi ia; ka naʻa nau manavahē ki he kakai.
3 εἰσῆλθεν δὲ σατανᾶς εἰς Ἰούδαν τὸν καλούμενον Ἰσκαριώτην, ὄντα ἐκ τοῦ ἀριθμοῦ τῶν δώδεκα·
Pea hū ai ʻa Sētane kia Siutasi naʻe hingoa ko ʻIsikaliote, ko e taha ia ʻi he toko hongofulu ma toko ua.
4 καὶ ἀπελθὼν συνελάλησεν τοῖς ἀρχιερεῦσιν καὶ στρατηγοῖς τὸ πῶς αὐτοῖς παραδῷ αὐτόν.
Pea ʻalu ai ia, ʻonau alea mo e kau taulaʻeiki lahi mo e kau matāpule, pe fēfē ʻene lavakiʻi ia kiate kinautolu.
5 καὶ ἐχάρησαν, καὶ συνέθεντο αὐτῷ ἀργύριον δοῦναι·
Pea naʻa nau fiefia, ʻo alea fakapapau ke ʻatu ha paʻanga kiate ia.
6 καὶ ἐξωμολόγησεν, καὶ ἐζήτει εὐκαιρίαν τοῦ παραδοῦναι αὐτὸν ἄτερ ὄχλου αὐτοῖς.
Pea loto ia ki ai ʻo ne lamasi ke tuʻumālie ʻene lavaki ia kiate kinautolu ʻi he ʻikai ʻi ai ha kakai.
7 Ἦλθεν δὲ ἡ ἡμέρα τῶν ἀζύμων ᾗ ἔδει θύεσθαι τὸ πάσχα·
Pea hokosia ʻae ʻaho ʻoe mā taʻemeʻafakatupu, ʻaia ʻoku totonu ke tāmateʻi ai ʻa e [feilaulau ]ʻoe Lakaatu.
8 καὶ ἀπέστειλεν Πέτρον καὶ Ἰωάνην εἰπών, Πορευθέντες ἑτοιμάσατε ἡμῖν τὸ πάσχα, ἵνα φάγωμεν.
Pea fekauʻi ʻe ia ʻa Pita mo Sione, ʻo pehē, “Mo ō, ʻo teuteu ʻa e [feilaulau ]ʻoe Lakaatu maʻatautolu, koeʻuhi ke tau kai.”
9 οἱ δὲ εἶπαν αὐτῷ, Ποῦ θέλεις ἑτοιμάσωμεν;
Pea naʻa na pehē kiate ia, “Ko e potu fē ʻoku ke loto ke ma teuteu ai?”
10 ὁ δὲ εἶπεν αὐτοῖς, Ἰδοὺ εἰσελθόντων ὑμῶν εἰς τὴν πόλιν συναντήσει ὑμῖν ἄνθρωπος κεράμιον ὕδατος βαστάζων· ἀκολουθήσατε αὐτῷ εἰς τὴν οἰκίαν εἰς ἣν εἰσπορεύεται·
Pea pehē ʻe ia kiate kinaua, “Vakai, ʻi hoʻomo hū ki he kolo, te mo fetaulaki mo e tangata ʻoku ne fua ʻae hina vai; mo muimui ʻiate ia ki he fale ʻe hū ia ki ai.
11 καὶ ἐρεῖτε τῷ οἰκοδεσπότῃ τῆς οἰκίας, Λέγει σοι ὁ διδάσκαλος, Ποῦ ἐστιν τὸ κατάλυμα ὅπου τὸ πάσχα μετὰ τῶν μαθητῶν μου φάγω;
Pea mo pehē ki he ʻeiki ʻoe fale, ‘ʻOku pehē mai ʻae ʻEiki kiate koe, “Kofaʻā ia ʻae potu te mau kai ai ʻa e [feilaulau ]ʻoe Lakaatu mo ʻeku kau ākonga?”’
12 κἀκεῖνος ὑμῖν δείξει ἀνάγαιον μέγα ἐστρωμένον· ἐκεῖ ἑτοιμάσατε.
Pea ʻe fakahā ʻe ia kiate kimoua ʻae potu lahi ʻi ʻolunga kuo teuʻi: pea mo teuteu ai.”
13 Ἀπελθόντες δὲ εὗρον καθὼς εἰρήκει αὐτοῖς, καὶ ἡτοίμασαν τὸ πάσχα.
Pea naʻa na ō, ʻo na ʻilo ʻo hangē ko ʻene lea kiate kinaua; pea naʻa na teuteu ʻa e [feilaulau ʻoe ]Lakaatu.
14 Καὶ ὅτε ἐγένετο ἡ ὥρα, ἀνέπεσεν καὶ οἱ ἀπόστολοι σὺν αὐτῷ.
Pea kuo hokosia ʻae feituʻu efiafi, pea nofo hifo ia, mo e kau ʻaposetolo ʻe toko hongofulu ma toko ua.
15 καὶ εἶπεν πρὸς αὐτούς, Ἐπιθυμίᾳ ἐπεθύμησα τοῦτο τὸ πάσχα φαγεῖν μεθ᾽ ὑμῶν πρὸ τοῦ με παθεῖν·
Pea pehē ʻe ia kiate kinautolu, “Kuo u holi ʻi he holi lahi, ke tau kai mo kimoutolu ʻa e [feilaulau ]ʻoe Lakaatu ni ʻi he teʻeki ai te u mate.
16 λέγω γὰρ ὑμῖν ὅτι [οὐκέτι] οὐ μὴ φάγω αὐτὸ ἕως ὅτου πληρωθῇ ἐν τῇ βασιλείᾳ τοῦ θεοῦ.
He ʻoku ou tala atu kiate kimoutolu. ʻE ʻikai te u toe kai ia, kaeʻoua ke fakamoʻoni ia ʻi he puleʻanga ʻoe ʻOtua.”
17 Καὶ δεξάμενος ποτήριον εὐχαριστήσας εἶπεν, Λάβετε τοῦτο καὶ διαμερίσατε εἰς ἑαυτούς·
Pea toʻo ʻe ia ʻae ipu, ʻo ne fakafetaʻi, ʻo pehē, “Toʻo eni, ʻo tufaki kiate kimoutolu:
18 λέγω γὰρ ὑμῖν οὐ μὴ πίω [ἀπὸ τοῦ νῦν] ἀπὸ τοῦ γενήματος τῆς ἀμπέλου ἕως οὗ ἡ βασιλεία τοῦ θεοῦ ἔλθῃ.
He ʻoku ou tala atu kiate kimoutolu, ʻE ʻikai te u inu ʻi he fua ʻoe vaine, kaeʻoua ke hokosia ʻae puleʻanga ʻoe ʻOtua.”
19 Καὶ λαβὼν ἄρτον εὐχαριστήσας ἔκλασεν καὶ ἔδωκεν αὐτοῖς λέγων, Τοῦτό ἐστιν τὸ σῶμά μου τὸ ὑπὲρ ὑμῶν διδόμενον· τοῦτο ποιεῖτε εἰς τὴν ἐμὴν ἀνάμνησιν.
Pea toʻo ʻe ia ʻae mā, ʻo ne fakafetaʻi, mo tofitofi ia, ʻo ne ʻatu kiate kinautolu, ʻo pehē, “Ko hoku sino eni, ʻaia kuo foaki koeʻuhi ko kimoutolu: fai eni ʻi he fakamanatu kiate au.”
20 Καὶ τὸ ποτήριον ὡσαύτως μετὰ τὸ δειπνῆσαι λέγων, Τοῦτο τὸ ποτήριον ἡ καινὴ διαθήκη ἐν τῷ αἵματί μου, τὸ ὑπὲρ ὑμῶν ἐκχυννόμενον.
Pea hili ʻae ʻohomohe naʻe[toʻo ]foki[ʻe ia ]ʻae ipu, ʻo pehē, “Ko e ipu ni ko e fuakava foʻou ʻi hoku toto, ʻaia ʻoku lilingi koeʻuhi ko kimoutolu.
21 Πλὴν ἰδοὺ ἡ χεὶρ τοῦ παραδιδόντος με μετ᾽ ἐμοῦ ἐπὶ τῆς τραπέζης.
“Kae vakai, ko e nima ʻo ia ʻoku ne lavakiʻi au, ʻoku ʻiate au ʻi he keinangaʻanga.
22 ὅτι ὁ υἱὸς μὲν τοῦ ἀνθρώπου κατὰ τὸ ὡρισμένον πορεύεται· πλὴν οὐαὶ τῷ ἀνθρώπῳ ἐκείνῳ δι᾽ οὗ παραδίδοται.
Pea ko e moʻoni ʻoku ʻalu ʻae Foha ʻoe tangata, ʻo hangē ko ia kuo tuʻutuʻuni: ka ʻe malaʻia ʻae tangata ko ia te ne lavakiʻi ia!”
23 Καὶ αὐτοὶ ἤρξαντο συνζητεῖν πρὸς ἑαυτοὺς τὸ τίς ἄρα εἴη ἐξ αὐτῶν ὁ τοῦτο μέλλων πράσσειν.
Pea naʻa nau kamata fakafefehuʻiʻaki ʻiate kinautolu, pe ko hai ia ʻiate kinautolu ʻe fai ʻae meʻa ni.
24 Ἐγένετο δὲ καὶ φιλονεικία ἐν αὐτοῖς, τὸ τίς αὐτῶν δοκεῖ εἶναι μείζων.
Pea naʻe ai ʻae kikihi foki ʻiate kinautolu, pe ko hai ʻiate kinautolu ʻe lahi.
25 ὁ δὲ εἶπεν αὐτοῖς, Οἱ βασιλεῖς τῶν ἐθνῶν κυριεύουσιν αὐτῶν, καὶ οἱ ἐξουσιάζοντες αὐτῶν εὐεργέται καλοῦνται.
Pea pehē ʻe ia kiate kinautolu, “Ko e ngaahi tuʻi ʻoe Senitaile ʻoku nau puleʻi ʻakinautolu: pea ko kinautolu ʻoku pule kakaha, ʻoku nau ui ʻakinautolu ‘ko e angalelei.’
26 ὑμεῖς δὲ οὐχ οὕτως, ἀλλ᾽ ὁ μείζων ἐν ὑμῖν γινέσθω ὡς ὁ νεώτερος, καὶ ὁ ἡγούμενος ὡς ὁ διακονῶν.
Ka ʻe ʻikai pehē ʻiate kimoutolu: ka ko ia ʻoku lahi ʻiate kimoutolu, tuku ke tatau ia mo e ki mui; pea mo ia ʻoku pule, ke tatau mo ia ʻoku tauhi.
27 τίς γὰρ μείζων, ὁ ἀνακείμενος, ἢ ὁ διακονῶν; οὐχὶ ὁ ἀνακείμενος; ἐγὼ δὲ ἐν μέσῳ ὑμῶν εἰμι ὡς ὁ διακονῶν.
He ko hai ʻoku lahi, ko ia ʻoku ne nofo ʻo kai, pe ko ia ʻoku ne tauhi? ʻIkai ko ia ʻoku nofo ʻo kai? Ka ʻoku ou ʻiate kimoutolu ʻo hangē ko ia ʻoku tauhi.
28 Ὑμεῖς δέ ἐστε οἱ διαμεμενηκότες μετ᾽ ἐμοῦ ἐν τοῖς πειρασμοῖς μου·
“Ko kimoutolu ia kuo nofomaʻu mo au, ʻi hoku ngaahi ʻahiʻahi.
29 κἀγὼ διατίθεμαι ὑμῖν, καθὼς διέθετό μοι ὁ πατήρ μου, βασιλείαν,
Pea ʻoku ou tuʻutuʻuni kiate kimoutolu ha puleʻanga, ʻo hangē ko e tuʻutuʻuni ʻa ʻeku Tamai kiate au;
30 ἵνα ἔσθητε καὶ πίνητε ἐπὶ τῆς τραπέζης μου ἐν τῇ βασιλείᾳ μου, καὶ καθήσεσθε ἐπὶ θρόνων κρίνοντες τὰς δώδεκα φυλὰς τοῦ Ἰσραήλ.
Koeʻuhi ke mou kai mo inu ʻi heʻeku keinangaʻanga ʻi hoku puleʻanga, mo nofo ʻi he ngaahi nofoʻa, ʻo fakamaau ʻae faʻahinga ʻe hongofulu ma ua ʻo ʻIsileli.
31 [Εἶπεν δὲ ὁ κύριος, ] Σίμων Σίμων, ἰδοὺ ὁ σατανᾶς ἐξῃτήσατο ὑμᾶς τοῦ σινιάσαι ὡς τὸν σῖτον·
“Pea naʻe pehē ʻe he ʻEiki, Saimone, Saimone, vakai, ʻoku holi ʻa Sētane kiate kimoutolu, koeʻuhi ke ne fakatangaʻi [ʻakimoutolu ]ʻo hangē ko e uite.
32 ἐγὼ δὲ ἐδεήθην περὶ σοῦ ἵνα μὴ ἐκλίπῃ ἡ πίστις σου· καὶ σύ ποτε ἐπιστρέψας στήρισον τοὺς ἀδελφούς σου.
Ka kuo u hūfia koe, ke ʻoua naʻa mate hoʻo tui: pea ʻoka ke ka toe liliu, ke ke tokoni ho kāinga.”
33 ὁ δὲ εἶπεν αὐτῷ, Κύριε, μετὰ σοῦ ἕτοιμός εἰμι καὶ εἰς φυλακὴν καὶ εἰς θάνατον πορεύεσθαι.
Pea pehē ʻe ia kiate ia, “ʻEiki, te u ʻalu mo koe ki he fale fakapōpula mo e mate.”
34 ὁ δὲ εἶπεν, Λέγω σοι, Πέτρε, οὐ φωνήσει σήμερον ἀλέκτωρ ἕως τρίς με ἀπαρνήσῃ εἰδέναι.
Pea pehē ʻe ia, “Pita, ʻoku ou tala kiate koe, ʻE ʻikai ʻuʻua ʻae moa ʻi he ʻaho ni, kaeʻoua ke tuʻo tolu hao fakafisi, [ʻo pehē], ʻoku ʻikai te ke ʻilo au.”
35 Καὶ εἶπεν αὐτοῖς, Ὅτε ἀπέστειλα ὑμᾶς ἄτερ βαλλαντίου καὶ πήρας καὶ ὑπο δημάτων, μή τινος ὑστερήσατε; οἱ δὲ εἶπαν, Οὐθενός.
Pea pehē ʻe ia kiate kinautolu, “ʻI heʻeku fekau atu ʻakimoutolu taʻehakatopaʻanga, pe ha kato kai, pe ha topuvaʻe, naʻa mou masiva ʻi ha meʻa?” Pea nau pehē, “ʻIkai.”
36 εἶπεν δὲ αὐτοῖς, Ἀλλὰ νῦν ὁ ἔχων βαλλάντιον ἀράτω, ὁμοίως καὶ πήραν· καὶ ὁ μὴ ἔχων πωλησάτω τὸ ἱμάτιον αὐτοῦ καὶ ἀγορασάτω μάχαιραν.
Pea pehē ai ʻe ia kiate kinautolu, “Ka ko eni, ko ia ʻoku maʻu ʻae kato paʻanga, ke ne toʻo [ia], pea mo e kato kai foki; pea ko ia ʻoku ʻikai haʻane heletā, ke fakatau ʻe ia ʻa hono kofu, pea maʻu ai ha taha.”
37 λέγω γὰρ ὑμῖν ὅτι τοῦτο τὸ γεγραμμένον δεῖ τελεσθῆναι ἐν ἐμοί, τό Καὶ μετὰ ἀνόμων ἐλογίσθη· καὶ [γὰρ] τὸ περὶ ἐμοῦ τέλος ἔχει.
He ʻoku ou tala atu kiate kimoutolu, ko e tohi ni, ‘Pea naʻe lau fakataha ia mo e kau angahala,’ ʻe fakamoʻoni ʻiate au: he ko e ngaahi meʻa ʻoku kau kiate au ʻe fakamoʻoni ki ai.”
38 οἱ δὲ εἶπαν, Κύριε, ἰδοὺ μάχαιραι ὧδε δύο. ὁ δὲ εἶπεν αὐτοῖς, Ἱκανόν ἐστιν.
Pea naʻa nau pehē, ‘ʻEiki, vakai, ko eni ʻae heletā ʻe ua.” Pea pehē ʻe ia kiate kinautolu, “ʻOku lahi.”
39 Καὶ ἐξελθὼν ἐπορεύθη κατὰ τὸ ἔθος εἰς τὸ ὄρος τῶν Ἐλαιῶν· ἠκολούθησαν δὲ αὐτῷ καὶ οἱ μαθηταί.
Pea haʻu kituaʻā ia, ʻo ʻalu ki he moʻunga ʻoe ʻOlive, ʻo hangē ko ʻene faʻa fai; pea muimui ʻa ʻene kau ākonga kiate ia.
40 γενόμενος δὲ ἐπὶ τοῦ τόπου εἶπεν αὐτοῖς, Προσεύχεσθε μὴ εἰσελθεῖν εἰς πειρασμόν.
Pea kuo hoko ia ki he potu, pea ne pehē kiate kinautolu, “Mou lotu ke ʻoua naʻa mou hinga ki he ʻahiʻahi.”
41 καὶ αὐτὸς ἀπεσπάσθη ἀπ᾽ αὐτῶν ὡσεὶ λίθου βολήν, καὶ θεὶς τὰ γόνατα προσηύχετο
Pea mahuʻi ia ʻiate kinautolu, ʻo hangē ko e lisiʻanga maka [hono mamaʻo], pea tūʻulutui, mo lotu,
42 λέγων, Πάτερ, εἰ βούλει παρένεγκε τοῦτο τὸ ποτήριον ἀπ᾽ ἐμοῦ· πλὴν μὴ τὸ θέλημά μου, ἀλλὰ τὸ σὸν γινέσθω.
‌ʻo ne pehē, “ʻE Tamai, kapau ko ho finangalo, ʻave ʻae ipu ni ʻiate au: kaeʻoua naʻa fai hoku loto, ka ko e finangalo ʻoʻou.”
43 Ὤφθη δὲ αὐτῷ ἄγγελος ἀπὸ τοῦ οὐρανοῦ ἐνισχύων αὐτόν.
Pea naʻe fakahā mai ʻae ʻāngelo mei he langi kiate ia, ʻo ne fakamālohi ia.
44 καὶ γενόμενος ἐν ἀγωνίᾳ ἐκτενέστερον προσηύχετο. ἐγένετο δὲ ὁ ἱδρὼς αὐτοῦ ὡσεὶ θρόμβοι αἵματος καταβαίνοντες ἐπὶ τὴν γῆν.
Pea moʻua ia ʻi he mamahi lahi, pea ʻāsili ai ʻene lotu fakamātoato: pea ko ʻene tautaʻa ko e taʻataʻa naʻe tō ʻi he tulutā lalahi ki he kelekele.
45 καὶ ἀναστὰς ἀπὸ τῆς προσευχῆς ἐλθὼν πρὸς τοὺς μαθητὰς εὗρεν κοιμωμένους αὐτοὺς ἀπὸ τῆς λύπης,
Pea tuʻu hake ia mei he lotu, ʻo haʻu ia ki heʻene kau ākonga, ʻo ne ʻilo ʻakinautolu ʻoku nau moʻumohea ʻi he mamahi.
46 καὶ εἶπεν αὐτοῖς, Τί καθεύδετε; ἀναστάντες προσεύχεσθε ἵνα μὴ εἰσέλθητε εἰς πειρασμόν.
Pea pehē ʻe ia kiate kinautolu, “Ko e hā ʻoku mou mohe ai? Mou tuʻu ʻo lotu, telia naʻa mou tō ki he ʻahiʻahi.”
47 Ἔτι αὐτοῦ λαλοῦντος, ἰδοὺ ὄχλος, καὶ ὁ λεγόμενος Ἰούδας εἷς τῶν δώδεκα προήρχετο αὐτούς, καὶ ἤγγισεν τῷ Ἰησοῦ φιλῆσαι αὐτόν.
Pea lolotonga ʻene lea, vakai, ko e kakai, pea mo ia naʻe ui ko Siutasi, ko e taha ʻi he toko hongofulu ma toko ua, naʻe muʻomuʻa ia kiate kinautolu, ʻo ne ʻunuʻunu atu kia Sisu ke ʻuma ki ai.
48 Ἰησοῦς δὲ εἶπεν αὐτῷ, Ἰούδα, φιλήματι τὸν υἱὸν τοῦ ἀνθρώπου παραδίδως;
Ka naʻe pehē ʻe Sisu kiate ia, “Siutasi, ʻoku ke lavakiʻi ʻae Foha ʻoe tangata ʻaki ʻae ʻuma?”
49 ἰδόντες δὲ οἱ περὶ αὐτὸν τὸ ἐσόμενον εἶπαν, Κύριε, εἰ πατάξομεν ἐν μαχαίρῃ;
Pea kuo mamata ʻakinautolu naʻe ʻiate ia ʻaia ʻe hoko, naʻa nau pehē kiate ia, “ʻEiki, te mau taaʻi ʻaki ʻae heletā?”
50 καὶ ἐπάταξεν εἷς τις ἐξ αὐτῶν τοῦ ἀρχιερέως τὸν δοῦλον, καὶ ἀφεῖλεν τὸ οὖς αὐτοῦ τὸ δεξιόν.
Pea naʻe taaʻi ʻe honau tokotaha ʻae tamaioʻeiki ʻae taulaʻeiki lahi, ʻo ne motuhi hono telinga toʻomataʻu.
51 ἀποκριθεὶς δὲ ὁ Ἰησοῦς εἶπεν, Ἐᾶτε ἕως τούτου· καὶ ἁψάμενος τοῦ ὠτίου ἰάσατο αὐτόν.
Pea leaange ʻa Sisu, ʻo pehē, “Tukuā, kuo lahi eni.” Pea ne ala ki hono telinga, ʻo fakamoʻui ia.
52 εἶπεν δὲ Ἰησοῦς πρὸς τοὺς παραγενομένους ἐπ᾽ αὐτὸν ἀρχιερεῖς καὶ στρατηγοὺς τοῦ ἱεροῦ καὶ πρεσβυτέρους, Ὡς ἐπὶ λῃστὴν ἐξήλθατε μετὰ μαχαιρῶν καὶ ξύλων;
Pea pehē ʻe Sisu ki he kau taulaʻeiki lahi, mo e kau pule ʻoe falelotu lahi, mo e kau mātuʻa, naʻe haʻu kiate ia, “Kuo mou omi mo e ngaahi heletā, mo e ngaahi ʻakau, ʻo hangē ki ha kaihaʻa?
53 καθ᾽ ἡμέραν ὄντος μου μεθ᾽ ὑμῶν ἐν τῷ ἱερῷ οὐκ ἐξετείνατε τὰς χεῖρας ἐπ᾽ ἐμέ. ἀλλὰ αὕτη ἐστὶν ὑμῶν ἡ ὥρα, καὶ ἡ ἐξουσία τοῦ σκότους.
‌ʻI heʻeku ʻiate kimoutolu ʻi he falelotu lahi ʻi he ʻaho kotoa pē, naʻe ʻikai mafao atu ha nima kiate au: ka ko homou feituʻupō eni, mo e mālohi ʻoe fakapoʻuli.”
54 Συλλαβόντες δὲ αὐτὸν ἤγαγον, καὶ εἰσήγαγον εἰς τὴν οἰκίαν τοῦ ἀρχιερέως· ὁ δὲ Πέτρος ἠκολούθει μακρόθεν.
Pea naʻa nau puke ai ia, pea taki ʻo ʻomi ia ki he fale ʻoe taulaʻeiki lahi. Pea naʻe muimui mamaʻo atu ʻa Pita.
55 περιαψάντων δὲ πῦρ ἐν μέσῳ τῆς αὐλῆς καὶ συγκαθισάντων ἐκάθητο ὁ Πέτρος μέσος αὐτῶν.
Pea kuo nau tafu ʻae afi ʻi loto fale, ʻonau nonofo fakataha, pea nofo ki lalo ʻa Pita mo kinautolu.
56 ἰδοῦσα δὲ αὐτὸν παιδίσκη τις καθήμενον πρὸς τὸ φῶς καὶ ἀτενίσασα αὐτῷ, εἶπεν, Καὶ οὗτος σὺν αὐτῷ ἦν.
Ka naʻe mamata kiate ia ʻae kaunanga ʻe tokotaha ʻi heʻene nofo [ofi ]ki he afi, ʻo ne sio fakamamaʻu kiate ia, mo pehē, “Naʻe ʻiate ia foki ʻae tangata ni.”
57 ὁ δὲ ἠρνήσατο λέγων, Οὐκ οἶδα αὐτὸν, γύναι.
Pea fakafisi ia, ʻo pehē, “ʻE fefine, ʻoku ʻikai te u ʻilo ia.”
58 καὶ μετὰ βραχὺ ἕτερος ἰδὼν αὐτὸν ἔφη, Καὶ σὺ ἐξ αὐτῶν εἶ. ὁ δὲ Πέτρος ἔφη, Ἄνθρωπε, οὐκ εἰμί.
Pea toe siʻi mo e mamata kiate ia ʻae tokotaha kehe, ʻo ne pehē, “ʻOku ke ʻonautolu foki.” Pea pehēange ʻe Pita, “ʻE tangata, ʻoku ʻikai.”
59 καὶ διαστάσης ὡσεὶ ὥρας μιᾶς, ἄλλος τις διϊσχυρίζετο λέγων, Ἐπ᾽ ἀληθείας καὶ οὗτος μετ᾽ αὐτοῦ ἦν· καὶ γὰρ Γαλιλαῖός ἐστιν.
Pea hili nai ʻae feituʻupō ʻe taha, mo ʻene lea fakapapau ʻae tokotaha, ʻo pehē, “Ko e moʻoni naʻe ʻiate ia foki ʻae siana ni; he ko e Kāleli ia.”
60 εἶπεν δὲ ὁ Πέτρος, Ἄνθρωπε, οὐκ οἶδα ὃ λέγεις. καὶ παραχρῆμα, ἔτι λαλοῦντος αὐτοῦ, ἐφώνησεν ἀλέκτωρ·
Pea pehēange ʻe Pita, “ʻE tangata, ʻoku ʻikai te u ʻilo ʻaia ʻoku ke lea ki ai.” Pea fakafokifā pe, ʻi heʻene kei lea, naʻe ʻuʻua ʻae moa.
61 καὶ στραφεὶς ὁ κύριος ἐνέβλεψεν τῷ Πέτρῳ, καὶ ὑπεμνήσθη ὁ Πέτρος τοῦ λόγου τοῦ κυρίου, ὡς εἶπεν αὐτῷ ὅτι Πρὶν ἀλέκτορα φωνῆσαι σήμερον, ἀπαρνήσῃ με τρίς.
Pea tafoki ʻae ʻEiki ki mui, ʻo ne sio kia Pita, pea manatuʻi ʻe Pita ʻae lea ʻae ʻEiki, ʻi heʻene pehē kiate ia, “ʻE teʻeki ai ʻuʻua ʻae moa, kuo tuʻo tolu hao fakafisinga ʻiate au.”
62 καὶ ἐξελθὼν ἔξω ἔκλαυσεν πικρῶς.
Pea ʻalu kituʻa ʻa Pita, ʻo tangi mamahi.
63 Καὶ οἱ ἄνδρες οἱ συνέχοντες αὐτὸν ἐνέπαιζον αὐτῷ δέροντες·
Pea ko e kau tangata naʻe puke ʻa Sisu, naʻa nau manukiʻi ʻo taaʻi ia.
64 καὶ περικαλύψαντες αὐτὸν ἐπηρώτων λέγοντες, Προφήτευσον, τίς ἐστιν ὁ παίσας σε;
Pea hili ʻenau nonoʻo hono mata, naʻa nau sipiʻi hono mata, ʻo fehuʻi kiate ia, ʻo pehē, “Mate mai, Ko hai ia ʻoku ne sipiʻi koe?”
65 καὶ ἕτερα πολλὰ βλασφημοῦντες ἔλεγον εἰς αὐτόν.
Pea naʻe lahi ʻae meʻa kovi kehekehe naʻa nau lea ʻaki kiate ia.
66 Καὶ ὡς ἐγένετο ἡμέρα, συνήχθη τὸ πρεσβυτέριον τοῦ λαοῦ ἀρχιερεῖς τε καὶ γραμματεῖς, καὶ ἀπήγαγον αὐτὸν εἰς τὸ συνέδριον αὐτῶν
Pea ʻi heʻene ʻaho, naʻe fakataha leva ʻae kau mātuʻa ʻoe kakai mo e kau taulaʻeiki lahi mo e kau tangata tohi, ʻonau taki ia ki honau potu fakamaau, ʻonau pehē,
67 λέγοντες, Εἰ σὺ εἶ ὁ Χριστός, εἰπὸν ἡμῖν. εἶπεν δὲ αὐτοῖς, Ἐὰν ὑμῖν εἴπω, οὐ μὴ πιστεύσητε·
“Ko koe ko e Kalaisi? Tala mai kiate kimautolu.” Pea pehē ʻe ia kiate kinautolu, “Kapau te u tala kiate kimoutolu, ʻe ʻikai te mou tui:
68 ἐὰν δὲ ἐρωτήσω, οὐ μὴ ἀποκριθῆτέ [μοι], [ἢ ἀπολύσητε].
Pea kapau te u fehuʻi foki, ʻe ʻikai te mou tala mai kiate au, pe tukuange [au].
69 ἀπὸ τοῦ νῦν δὲ ἔσται ὁ υἱὸς τοῦ ἀνθρώπου καθήμενος ἐκ δεξιῶν τῆς δυνάμεως τοῦ θεοῦ.
Ka hili eni, ʻe nofo ʻae Foha ʻoe tangata ʻi he nima toʻomataʻu ʻoe māfimafi ʻoe ʻOtua.”
70 Εἶπαν δὲ πάντες, Σὺ οὖν εἶ ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ; ὁ δὲ πρὸς αὐτοὺς ἔφη, Ὑμεῖς λέγετε, ὅτι ἐγώ εἰμι.
Pea nau pehē ai kotoa pē, “He ko e ʻAlo koe ʻoe ʻOtua?” Pea tala ʻe ia kiate kinautolu, “ʻOku mou pehē, pea ko au ia.”
71 οἱ δὲ εἶπαν, Τί ἔτι ἔχομεν μαρτυρίας χρείαν; αὐτοὶ γὰρ ἠκούσαμεν ἀπὸ τοῦ στόματος αὐτοῦ.
Pea naʻa nau pehē, “Koeʻumaʻā kiate kitautolu mo ha fakamoʻoni? He kuo tau fanongo ʻakitautolu mei hono fofonga ʻoʻona.”

< Κατα Λουκαν 22 >