< Κατα Λουκαν 11 >

1 Καὶ ἐγένετο ἐν τῷ εἶναι αὐτὸν ἐν τόπῳ τινὶ προσευχόμενον, ὡς ἐπαύσατο, εἶπέν τις τῶν μαθητῶν αὐτοῦ πρὸς αὐτόν, Κύριε, δίδαξον ἡμᾶς προσεύχεσθαι, καθὼς καὶ Ἰωάνης ἐδίδαξεν τοὺς μαθητὰς αὐτοῦ.
Pea naʻe pehē, naʻe lotu ia ʻi he potu ʻe taha, pea hili ia, naʻe pehē ʻe he tokotaha ʻo ʻene kau ākonga kiate ia, “ʻEiki, akonakiʻi ʻakimautolu ke lotu, ʻo hangē ko e ako ʻa Sione ki heʻene kau ākonga.”
2 εἶπεν δὲ αὐτοῖς, Ὅταν προσεύχησθε, λέγετε, Πάτερ, ἁγιασθήτω τὸ ὄνομά σου· ἐλθάτω ἡ βασιλεία σου·
Pea ne pehē kiate kinautolu, “ʻOka mou ka lotu, mou pehē, Ko ʻemau Tamai ʻoku ʻi he langi, Ke tāpuhā ho huafa. Ke hoko mai hoʻo pule. Ke fai ʻa māmani ki ho finangalo, ʻo hangē ʻi he langi.
3 τὸν ἄρτον ἡμῶν τὸν ἐπιούσιον δίδου ἡμῖν τὸ καθ᾽ ἡμέραν·
Ke foaki mai kiate kimautolu haʻamau meʻakai ʻi he ʻaho kotoa pē.
4 καὶ ἄφες ἡμῖν τὰς ἁμαρτίας ἡμῶν, καὶ γὰρ αὐτοὶ ἀφίομεν παντὶ ὀφείλοντι ἡμῖν· καὶ μὴ εἰσενέγκῃς ἡμᾶς εἰς πειρασμόν.
Pea ke fakamolemole kiate kimautolu ʻemau angahala; He ʻoku mau fakamolemole foki ʻakinautolu kotoa pē ʻoku angahala mai kiate kimautolu. Pea ʻoua naʻa tuku kimautolu ki he ʻahiʻahi; Kae fakamoʻui ʻakimautolu mei he kovi.”
5 Καὶ εἶπεν πρὸς αὐτούς, Τίς ἐξ ὑμῶν ἕξει φίλον, καὶ πορεύσεται πρὸς αὐτὸν μεσονυκτίου καὶ εἴπῃ αὐτῷ, Φίλε, χρῆσόν μοι τρεῖς ἄρτους,
Pea pehē ʻe ia kiate kinautolu, “Ko hai ʻiate kimoutolu ʻe ai hano kāinga, ʻe ʻalu atu kiate ia ʻi he tuʻuapō, ʻo pehē ki ai, ‘Kāinga, ko ʻeku nō ʻae foʻi mā ʻe tolu;
6 ἐπειδὴ φίλος μου παρεγένετο ἐξ ὁδοῦ πρός με, καὶ οὐκ ἔχω ὃ παραθήσω αὐτῷ·
He ko e kāinga ʻoʻoku kuo haʻu kiate au ʻi he fononga, pea ʻoku ʻikai haʻaku meʻa ke tuku ki hono ʻao?’
7 κἀκεῖνος ἔσωθεν ἀποκριθεὶς εἴπῃ, Μή μοι κόπους πάρεχε· ἤδη ἡ θύρα κέκλεισται, καὶ τὰ παιδία μου μετ᾽ ἐμοῦ εἰς τὴν κοίτην εἰσίν· οὐ δύναμαι ἀναστὰς δοῦναί σοι.
Pea ʻe lea mai ʻaia ʻoku ʻi loto fale, ʻo pehē, ‘ʻOua te ke fakafiuʻi au; kuo tāpuni ʻae matapā, pea kuo mau ʻi he mohenga mo ʻeku fānau; ʻe ʻikai te u faʻa tuʻu hake ʻo foaki kiate koe.’
8 λέγω ὑμῖν, εἰ καὶ οὐ δώσει αὐτῷ ἀναστὰς διὰ τὸ εἶναι φίλον αὐτοῦ, διά γε τὴν ἀναίδειαν αὐτοῦ ἐγερθεὶς δώσει αὐτῷ ὅσων χρῄζει.
‌ʻOku ou tala atu kiate kimoutolu, ʻE ʻikai tuʻu hake ia ʻo foaki ai, koeʻuhi ko hono kāinga ia, ka ko e meʻa ʻi heʻene kole tāumaʻu, ʻe tuʻu hake ai ia, ʻo foaki kiate ia ʻo fakatatau mo ʻene masiva.
9 κἀγὼ ὑμῖν λέγω, Αἰτεῖτε, καὶ δοθήσεται ὑμῖν· ζητεῖτε, καὶ εὑρή σετε· κρούετε, καὶ ἀνοιγήσεται ὑμῖν.
“Pea ʻoku ou tala atu kiate kimoutolu, Kole, pea ʻe foaki kiate kimoutolu; kumi, pea te mou ʻilo; tukituki, pea ʻe toʻo kiate kimoutolu.
10 πᾶς γὰρ ὁ αἰτῶν λαμβάνει, καὶ ὁ ζητῶν εὑρίσκει, καὶ τῷ κρούοντι ἀνοιγήσεται.
He ko ia ʻoku kole, ʻoku ne maʻu; pea ko ia ʻoku kumi, ʻoku ne ʻilo; pea ʻe toʻo kiate ia ʻoku tukituki.
11 τίνα δὲ ἐξ ὑμῶν τὸν πατέρα αἰτήσει ὁ υἱὸς ἄρτον, μὴ λίθον ἐπιδώσει αὐτῷ; ἢ καὶ ἰχθύν, μὴ ἀντὶ ἰχθύος ὄφιν αὐτῷ ἐπιδώσει;
Ko e tamai fē ʻiate kimoutolu, kapau ʻe kole mā ʻa hono foha, te ne ʻange ki ai ha maka? Pe ko e ika, ʻe tuku ʻae ika kae ʻatu ki ai ha ngata?
12 ἢ καὶ αἰτήσει ὠόν, μὴ ἐπιδώσει αὐτῷ σκορπίον;
Pe ʻi heʻene kole ʻae foʻi manu, te ne ʻatu ki ai ha sikopio?
13 εἰ οὖν ὑμεῖς πονηροὶ ὑπάρχοντες οἴδατε δόματα ἀγαθὰ διδόναι τοῖς τέκνοις ὑμῶν, πόσῳ μᾶλλον ὁ πατὴρ ὁ ἐξ οὐρανοῦ δώσει πνεῦμα ἅγιον τοῖς αἰτοῦσιν αὐτόν.
Ko ia kapau ʻoku mou ʻilo, ka ko e angakovi, ke foaki ʻae ngaahi meʻa lelei ki hoʻomou fānau; ʻe fēfē hono lahi hake ʻoe [fie ]foaki ʻe he Tamai ʻi he langi ʻae Laumālie Māʻoniʻoni kiate kinautolu ʻoku kole kiate ia?”
14 Καὶ ἦν ἐκβάλλων δαιμόνιον [καὶ αὐτὸ ἦν] κωφόν· ἐγένετο δὲ τοῦ δαιμονίου ἐξελθόντος, ἐλάλησεν ὁ κωφός· καὶ ἐθαύμασαν οἱ ὄχλοι.
Pea naʻe kapusi ʻae tēvolo, ʻaia naʻe noa. Pea ʻi heʻene ʻalu kituʻa ʻae tēvolo, naʻe lea ʻae noa; pea ofo [ai ]ʻae kakai.
15 τινὲς δὲ ἐξ αὐτῶν εἶπαν, Ἐν Βεελζεβοὺλ τῷ ἄρχοντι τῶν δαιμονίων ἐκβάλλει τὰ δαιμόνια.
Ka naʻe pehē ʻe honau niʻihi, “ʻOku ne kapusi ʻae kau tēvolo ia Pelisipupe ko e ʻeiki ʻoe kau tēvolo.”
16 ἕτεροι δὲ πειράζοντες σημεῖον ἐξ οὐρανοῦ ἐζήτουν παρ᾽ αὐτοῦ.
Pea ʻahiʻahi ʻe he niʻihi, ʻonau kumi ʻiate ia ha fakaʻilonga mei he langi.
17 αὐτὸς δὲ εἰδὼς αὐτῶν τὰ διανοήματα εἶπεν αὐτοῖς, Πᾶσα βασιλεία ἐφ᾽ ἑαυτὴν διαμερισθεῖσα ἐρημοῦται, καὶ οἶκος ἐπὶ οἶκον πίπτει.
Ka naʻe ʻilo ʻe ia ʻenau mahalo, pea ne pehē kiate kinautolu, “Ko e puleʻanga kotoa pē [ʻoku feʻiteʻitani, ]ʻe ʻauha ia; pea ko e fale ʻoku feʻiteʻitani, ʻe holo ia.
18 εἰ δὲ καὶ ὁ σατανᾶς ἐφ᾽ ἑαυτὸν διεμερίσθη, πῶς σταθήσεται ἡ βασιλεία αὐτοῦ; ὅτι λέγετε ἐν Βεελζεβοὺλ ἐκβάλλειν με τὰ δαιμόνια.
Pea kapau ʻe feʻiteʻitani ʻa Sētane kiate ia, ʻe tuʻu fēfē hono puleʻanga? He ʻoku mou pehē ʻoku ou kapusi ʻae kau tēvolo ia Pelisipupe.
19 εἰ δὲ ἐγὼ ἐν Βεελζεβοὺλ ἐκβάλλω τὰ δαιμόνια, οἱ υἱοὶ ὑμῶν ἐν τίνι ἐκβάλλουσιν; διὰ τοῦτο αὐτοὶ κριταὶ ὑμῶν ἔσονται.
Pea kapau ʻoku ou kapusi ʻae kau tēvolo ʻia Pelisipupe, ʻoku kapusi ʻakinautolu ʻia hai ʻe homou ngaahi foha? Ko ia ko hoʻomou kau fakamaau [ʻakinautolu].
20 εἰ δὲ ἐν δακτύλῳ θεοῦ [ἐγὼ] ἐκβάλλω τὰ δαιμόνια, ἄρα ἔφθασεν ἐφ᾽ ὑμᾶς ἡ βασιλεία τοῦ θεοῦ.
Pea kapau ʻoku ou kapusi ʻae kau tēvolo ʻaki ʻae louhiʻi nima ʻoe ʻOtua, tā kuo hoko moʻoni ʻae puleʻanga ʻoe ʻOtua kiate kimoutolu.
21 ὅταν ὁ ἰσχυρὸς καθωπλισμένος φυλάσσῃ τὴν ἑαυτοῦ αὐλὴν ἐν εἰρήνῃ ἐστὶν τὰ ὑπάρχοντα αὐτοῦ·
“ʻOka leʻohi hono fale ʻe ha tangata mālohi mo e mahafutau, ʻoku malu pe ʻene ngaahi meʻa:
22 ἐπὰν δὲ ἰσχυρότερος αὐτοῦ ἐπελθὼν νικήσῃ αὐτόν, τὴν πανοπλίαν αὐτοῦ αἴρει ἐφ᾽ ᾗ ἐπεποίθει, καὶ τὰ σκῦλα αὐτοῦ διαδίδωσιν.
Ka ʻi he hoko kiate ia ha taha ʻoku mālohi lahi, ʻo ikuʻi ia, ʻoku ne faʻao ʻa ʻene mahafu kotoa pē naʻe falala ia ki ai, pea tufaki ʻene meʻa.
23 ὁ μὴ ὢν μετ᾽ ἐμοῦ κατ᾽ ἐμοῦ ἐστίν, καὶ ὁ μὴ συνάγων μετ᾽ ἐμοῦ σκορπίζει.
“Ko ia ʻoku ʻikai kau mo au, ʻoku angatuʻu ia kiate au: pea ko ia ʻoku ʻikai te ma tānaki mo au, ʻoku fakahē ʻe ia.
24 ὅταν τὸ ἀκάθαρτον πνεῦμα ἐξέλθῃ ἀπὸ τοῦ ἀνθρώπου, διέρχεται δι᾽ ἀνύδρων τόπων ζητοῦν ἀνάπαυσιν· καὶ μὴ εὑρίσκον λέγει, Ὑποστρέψω εἰς τὸν οἶκόν μου ὅθεν ἐξῆλθον·
“ʻOka ʻalu ʻae laumālie ʻuli ʻi ha tangata, ʻoku ʻalu fano ia ʻi he ngaahi potu mōmoa, ʻo kumi mālōlōʻanga, kae ʻikai ʻilo [ia]; pea pehē ʻe ia, ‘Te u toe ʻalu ki hoku fale naʻaku haʻu mei ai.’
25 καὶ ἐλθὸν εὑρίσκει σεσαρωμένον καὶ κεκοσμημένον.
Pea ʻi heʻene haʻu, ʻoku ne ʻilo [ia ]kuo tafi mo teuteu.
26 τότε πορεύεται καὶ παραλαμβάνει ἕτερα πνεύματα πονηρότερα ἑαυτοῦ ἑπτά, καὶ εἰσελθόντα κατοικεῖ ἐκεῖ· καὶ γίνεται τὰ ἔσχατα τοῦ ἀνθρώπου ἐκείνου χείρονα τῶν πρώτων.
Pea toki ʻalu ai ia, ʻo ʻomi mo e laumālie ʻe toko fitu kehe ʻoku angahala lahi ʻiate ia; pea nau hū ʻo nofo ki ai: pea kovi lahi ʻa e [anga ]ki mui ʻae tangata ko ia ʻi heʻene [anga ]ʻi muʻa.
27 Ἐγένετο δὲ ἐν τῷ λέγειν αὐτὸν ταῦτα, ἐπάρασά τις γυνὴ φωνὴν ἐκ τοῦ ὄχλου εἶπεν αὐτῷ, Μακαρία ἡ κοιλία ἡ βαστάσασά σε, καὶ μαστοὶ οὓς ἐθήλασας.
Pea pehē, naʻe lolotonga ʻene lea ʻaki ʻae ngaahi meʻa ni, mo e kalanga mai ʻae fefine mei he kakai, ʻo ne pehē kiate ia, “ʻOku monūʻia ʻae manāva naʻa ne fua ʻaki koe, pea mo e huhu naʻa ke huhū ai.”
28 αὐτὸς δὲ εἶπεν, Μενοῦν μακάριοι οἱ ἀκούοντες τὸν λόγον τοῦ θεοῦ καὶ φυλάσσοντες.
Ka naʻe pehē ʻe ia, “ʻIo, ka ʻoku monūʻia lahi hake ʻakinautolu ʻoku nau fanongo ki he folofola ʻae ʻOtua, pea fai ki ai.”
29 Τῶν δὲ ὄχλων ἐπαθροιζομένων ἤρξατο λέγειν, Ἡ γενεὰ αὕτη γενεὰ πονηρά ἐστιν· σημεῖον ζητεῖ, καὶ σημεῖον οὐ δοθήσεται αὐτῇ, εἰ μὴ τὸ σημεῖον Ἰωνᾶ.
Pea kuo lolofi mai ʻae kakai tokolahi, pea fua lea ia, [ʻo pehē], “Ko e toʻutangata angakovi eni; ʻoku nau kumi ʻae fakaʻilonga; ka ʻe ʻikai ha fakaʻilonga ʻe tuku ki ai, ka ko e fakaʻilonga ʻoe palōfita ko Siona.
30 καθὼς γὰρ ἐγένετο Ἰωνᾶς τοῖς Νινευΐταις σημεῖον, οὕτως ἔσται καὶ ὁ υἱὸς τοῦ ἀνθρώπου τῇ γενεᾷ ταύτῃ.
‌ʻO hangē ko e fakaʻilonga ʻa Siona ki he kakai Ninive, ʻe pehē foki ʻae Foha ʻoe tangata ki he toʻutangata ni.
31 βασίλισσα νότου ἐγερθήσεται ἐν τῇ κρίσει μετὰ τῶν ἀνδρῶν τῆς γενεᾶς ταύτης, καὶ κατακρινεῖ αὐτούς· ὅτι ἦλθεν ἐκ τῶν περάτων τῆς γῆς ἀκοῦσαι τὴν σοφίαν Σολομῶνος, καὶ ἰδοὺ πλεῖον Σολομῶνος ὧδε.
‌ʻE tuʻu hake ʻae tuʻi-fefine ʻoe feituʻu tonga ʻi he fakamaau mo e kakai ʻoe toʻutangata ni, ʻo fakahalaʻia ia; he naʻe haʻu ia mei he potu mamaʻo ʻo māmani ke fanongo ki he poto ʻa Solomone; pea vakai, ʻoku ʻi heni ʻaia ʻoku lahi ʻia Solomone.
32 ἄνδρες Νινευῖται ἀναστήσονται ἐν τῇ κρίσει μετὰ τῆς γενεᾶς ταύτης, καὶ κατακρινοῦσιν αὐτήν· ὅτι μετενόησαν εἰς τὸ κήρυγμα Ἰωνᾶ, καὶ ἰδοὺ πλεῖον Ἰωνᾶ ὧδε.
‌ʻE tuʻu hake ʻae kakai ʻo Ninive ʻi he fakamaau mo e toʻutangata ni, ʻo fakahalaʻia ia: he naʻa nau fakatomala ʻi he malanga ʻa Siona; pea vakai, ʻoku ʻi heni ʻaia ʻoku lahi ʻia Siona.
33 Οὐδεὶς λύχνον ἅψας εἰς κρυπτὴν τίθησιν οὐδὲ ὑπὸ τὸν μόδιον, ἀλλ᾽ ἐπὶ τὴν λυχνίαν, ἵνα οἱ εἰσπορευόμενοι τὸ φῶς βλέπωσιν.
“ʻOku ʻikai ha taha te ne tutu ha maama, pea tuku [ia ]ki ha potu lilo, pe ʻi he lalo puha fua, ka ki he tuʻunga, koeʻuhi ke mamata ki he maama ʻakinautolu ʻoku hū ki ai.
34 ὁ λύχνος τοῦ σώματός ἐστιν ὁ ὀφθαλμός σου· ὅταν ὁ ὀφθαλμός σου ἁπλοῦς ᾖ, καὶ ὅλον τὸ σῶμά σου φωτεινόν ἐστιν· ἐπὰν δὲ πονηρὸς ᾖ, καὶ τὸ σῶμά σου σκοτεινόν.
Ko e maama ʻoe sino ʻae mata: ko ia kapau ʻe haohaoa ho mata, ʻe pito foki ho sino kotoa ʻi he maama; ko ia kapau ʻoku kovi [ho mata], ʻe fonu foki ho sino ʻi he poʻuli.
35 σκόπει οὖν μὴ τὸ φῶς τὸ ἐν σοὶ σκότος ἐστίν.
Ko ia vakai naʻa hoko ʻae maama ʻoku ʻiate koe koe poʻuli.
36 εἰ οὖν τὸ σῶμά σου ὅλον φωτεινόν, μὴ ἔχον μέρος τι σκοτεινόν, ἔσται φω τεινὸν ὅλον ὡς ὅταν ὁ λύχνος τῇ ἀστραπῇ φωτίζῃ σε.
Ko ia kapau ʻe māmangia ho sino kotoa, pea taʻefakapoʻuli hano potu, ʻe māmangia kotoa pē, ʻo hangē ko e fakamaama ʻaki koe ʻae fuʻu ulo ʻoe maama.”
37 Ἐν δὲ τῷ λαλῆσαι, ἐρώτα αὐτὸν Φαρισαῖος ὅπως ἀριστήσῃ παρ᾽ αὐτῷ· εἰσελθὼν δὲ ἀνέπεσεν.
Pea lolotonga ʻene lea, mo ʻene kole ʻae Fālesi ʻe tokotaha kiate ia ke na kai mo ia: pea ʻalu ia ki ai, ʻo nofo hifo ke kai.
38 ὁ δὲ Φαρισαῖος ἰδὼν ἐθαύμασεν ὅτι οὐ πρῶτον ἐβαπτίσθη πρὸ τοῦ ἀρίστου.
Pea ofo ʻae Fālesi ʻi heʻene mamata naʻe ʻikai te ne tomuʻa fanofano, pea toki kai.
39 εἶπεν δὲ ὁ κύριος πρὸς αὐτόν, Nῦν ὑμεῖς οἱ Φαρισαῖοι τὸ ἔξωθεν τοῦ ποτηρίου καὶ τοῦ πίνακος καθαρίζετε, τὸ δὲ ἔσωθεν ὑμῶν γέμει ἁρπαγῆς καὶ πονηρίας.
Pea pehē ʻe he ʻEiki kiate ia, “Ko eni ʻakimoutolu, ʻae kau Fālesi, ʻoku mou fakamaʻa ʻae tuʻa ipu inu mo e ipu kai, ka ʻoku fonu homou loto ʻi he fakamālohi mo e angakovi.
40 ἄφρονες, οὐχ ὁ ποιήσας τὸ ἔξωθεν καὶ τὸ ἔσωθεν ἐποίησεν;
‌ʻAe kau vale, ʻikai ko ia pe naʻa ne ngaohi ʻaia ʻoku ʻituʻa, naʻe ngaohi foki ʻaia ʻoku ʻi loto?
41 πλὴν τὰ ἐνόντα δότε ἐλεημοσύνην, καὶ ἰδοὺ πάντα καθαρὰ ὑμῖν ἐστιν.
Ka mou foaki muʻa ʻae ngaahi meʻaʻofa mei he meʻa ʻoku mou maʻu; pea vakai, ʻoku maʻa ʻae meʻa kotoa pē kiate kimoutolu.
42 ἀλλ᾽ οὐαὶ ὑμῖν τοῖς Φαρισαίοις, ὅτι ἀποδεκατοῦτε τὸ ἡδύοσμον καὶ τὸ πήγανον καὶ πᾶν λάχανον, καὶ παρέρχεσθε τὴν κρίσιν καὶ τὴν ἀγάπην τοῦ θεοῦ· ταῦτα δὲ ἔδει ποιῆσαι, κἀκεῖνα μὴ παρεῖναι.
“Kae malaʻia ʻakimoutolu, ʻae kau Fālesi! He ʻoku mou tukuhau ʻi he mini mo e pekano mo e ngaahi ʻakau iiki kotoa pē, ka ʻoku mou taʻetokanga ki he fakamaau mo e ʻofa ki he ʻOtua: naʻe totonu ke fai eni, kaeʻoua naʻa liʻaki ʻena.
43 Οὐαὶ ὑμῖν τοῖς Φαρισαίοις, ὅτι ἀγαπᾶτε τὴν πρωτοκαθεδρίαν ἐν ταῖς συναγωγαῖς, καὶ τοὺς ἀσπασμοὺς ἐν ταῖς ἀγοραῖς.
“ʻE malaʻia ʻakimoutolu, ʻae kau Fālesi! He ʻoku mou manako ki he ngaahi nofoʻanga māʻolunga ʻi he ngaahi falelotu, mo e fetapa ʻi he ngaahi potu fakatau.
44 oὐαὶ ὑμῖν, ὅτι ἐστὲ ὡς τὰ μνημεῖα τὰ ἄδηλα, καὶ οἱ ἄνθρωποι οἱ περιπατοῦντες ἐπάνω οὐκ οἴδασιν.
‌ʻE malaʻia ʻakimoutolu, ʻae kau tangata tohi mo e Fālesi, ko e mālualoi! He ʻoku mou tatau mo e ngaahi faʻitoka ʻoku ʻikai hā mai, pea ʻoku ʻikai ʻilo [ia ]ʻe he kakai ʻoku ʻeveʻeva ai.”
45 ἀποκριθεὶς δέ τις τῶν νομικῶν λέγει αὐτῷ, Διδάσκαλε, ταῦτα λέγων καὶ ἡμᾶς ὑβρίζεις.
Pea toki lea mai ʻae tokotaha ʻoe kau akonaki ʻi he fono, ʻo pehēange kiate ia, “ʻEiki, ʻi hoʻo pehē mai, ʻoku ke valoki ai ʻakimautolu foki.”
46 ὁ δὲ εἶπεν, Καὶ ὑμῖν τοῖς νομικοῖς οὐαί, ὅτι φορτίζετε τοὺς ἀνθρώπους φορτία δυσβάστακτα, καὶ αὐτοὶ ἑνὶ τῶν δακτύλων ὑμῶν οὐ προσψαύετε τοῖς φορτίοις.
Pea pehē ʻe ia, “ʻE malaʻia ʻakimoutolu foki, ʻae kau akonaki ʻi he fono! He ʻoku mou hili ki he kakai ʻae ngaahi kavenga ʻoku fakamamahi hono fua, ka ʻoku ʻikai ala ʻekimoutolu haʻamou tuhu ʻe taha ki he ngaahi kavenga.
47 Οὐαὶ ὑμῖν, ὅτι οἰκοδομεῖτε τὰ μνημεῖα τῶν προφητῶν, οἱ δὲ πατέρες ὑμῶν ἀπέκτειναν αὐτούς.
‌ʻE malaʻia ʻakimoutolu! He ʻoku mou langa ʻae ngaahi fonualoto ʻoe kau palōfita, ʻakinautolu naʻe tāmateʻi ʻe hoʻomou ngaahi tamai.
48 ἄρα μάρτυρές ἐστε καὶ συνευδοκεῖτε τοῖς ἔργοις τῶν πατέρων ὑμῶν, ὅτι αὐτοὶ μὲν ἀπέκτειναν αὐτούς, ὑμεῖς δὲ οἰκοδομεῖτε.
Ko e moʻoni ʻoku mou fakamoʻoni ʻoku mou leleiʻia ʻi he faianga ʻo hoʻomou ngaahi tamai: he naʻa nau tāmateʻi ʻakinautolu, pea ʻoku mou langa honau ngaahi fonualoto.
49 διὰ τοῦτο καὶ ἡ σοφία τοῦ θεοῦ εἶπεν, Ἀποστελῶ εἰς αὐτοὺς προφήτας καὶ ἀποστόλους, καὶ ἐξ αὐτῶν ἀποκτενοῦσιν καὶ [ἐκ]διώξουσιν·
Ko ia naʻe pehē ai foki ʻae poto ʻae ʻOtua, ‘Te u fekau atu kiate kinautolu ʻae kau palōfita mo e kau ʻaposetolo, pea ko honau niʻihi te nau tāmateʻi mo fakatanga:’
50 ἵνα ἐκζητηθῇ τὸ αἷμα πάντων τῶν προ φητῶν τὸ ἐκκεχυμένον ἀπὸ καταβολῆς κόσμου ἀπὸ τῆς γενεᾶς ταύτης,
Koeʻuhi ke ʻeke ki he toʻutangata ni ʻae toto ʻoe kau palōfita kotoa pē, ʻaia naʻe lilingi talu mei he tupuʻanga ʻo māmani;
51 ἀπὸ αἵματος Ἄβελ ἕως αἵματος Ζαχαρίου τοῦ ἀπολομένου μεταξὺ τοῦ θυσιαστηρίου καὶ τοῦ οἴκου· ναὶ λέγω ὑμῖν, ἐκζητηθήσεται ἀπὸ τῆς γενεᾶς ταύτης.
Mei he toto ʻo ʻEpeli, ʻo aʻu ki he toto ʻo Sakalaia, ʻaia naʻe tāmateʻi ʻi he vahaʻa ʻoe ʻesifeilaulau mo e potu toputapu: ko e moʻoni ʻoku ou tala atu kiate kimoutolu, ʻE ʻeke ia mei he toʻutangata ni.
52 Οὐαὶ ὑμῖν τοῖς νομικοῖς, ὅτι ἤρατε τὴν κλεῖδα τῆς γνώσεως· αὐτοὶ οὐκ εἰσήλθατε, καὶ τοὺς εἰσερχομένους ἐκωλύσατε.
“ʻE malaʻia ʻakimoutolu, ʻae kau akonaki ʻi he fono! He kuo mou ʻave ʻae ki ʻoe ʻilo, pea ʻoku ʻikai te mou hū ki ai ʻakimoutolu, pea ko kinautolu naʻe teu ke hū ki ai naʻa mou taʻofi.”
53 Κἀκεῖθεν ἐξελθόντος αὐτοῦ, ἤρξαντο οἱ γραμματεῖς καὶ οἱ Φαρισαῖοι δεινῶς ἐνέχειν καὶ ἀποστοματίζειν αὐτὸν περὶ πλειόνων,
Pea ʻi heʻene lea ʻaki ʻae ngaahi meʻa ni kiate kinautolu, naʻe kamata fai fakamatalili mo langaʻi ia ʻe he kau tangata tohi mo e kau Fālesi, ke ne lea ki he ngaahi meʻa lahi:
54 ἐνεδρεύοντες αὐτὸν [ζητοῦντες] θηρεῦσαί τι ἐκ τοῦ στόματος αὐτοῦ, [ἵνα κατηγορήσωσιν αὐτοῦ.]
‌ʻO nau lamasi, mo kumi ke femioʻekina ia mei hono ngutu, koeʻuhi ke nau talatalaakiʻi ia.

< Κατα Λουκαν 11 >