< Προς Κορινθιους Β΄ 4 >

1 Διὰ τοῦτο ἔχοντες τὴν διακονίαν ταύτην, καθὼς ἠλεήθημεν, οὐκ ἐγκακοῦμεν,
Ko ia ʻi heʻetau maʻu ʻae ngāue ni, pea ʻi heʻetau maʻu ʻae ʻofa, ʻoku ʻikai ai temau vaivai;
2 ἀλλὰ ἀπειπάμεθα τὰ κρυπτὰ τῆς αἰσχύνης, μὴ περιπατοῦντες ἐν πανουργίᾳ, μηδὲ δολοῦντες τὸν λόγον τοῦ θεοῦ, ἀλλὰ τῇ φανερώσει τῆς ἀληθείας συνιστάντες ἑαυτοὺς πρὸς πᾶσαν συνείδησιν ἀνθρώπων ἐνώπιον τοῦ θεοῦ.
Ka kuo mau liʻaki ʻae ngaahi meʻa fufū ʻoe fakamā, ʻo ʻikai ʻaʻeva ʻi he fiemuʻa, pe fai fakakākā ʻaki ʻae folofola ʻae ʻOtua; ka ʻi he fakahā atu ʻae moʻoni, ʻoku mau fakaongolelei atu ʻakimautolu ki he loto ʻoe tangata taki taha kotoa pē, ʻi he ʻao ʻoe ʻOtua.
3 εἰ δὲ καὶ ἔστιν κεκαλυμμένον τὸ εὐαγγέλιον ἡμῶν, ἐν τοῖς ἀπολλυμένοις ἐστὶν κεκαλυμμένον·
Pea kapau kuo fakapulou ʻemau ongoongolelei, kuo fakapulou ia kiate kinautolu ʻoku malaʻia:
4 ἐν οἷς ὁ θεὸς τοῦ αἰῶνος τούτου ἐτύφλωσεν τὰ νοήματα τῶν ἀπίστων εἰς τὸ μὴ αὐγάσαι τὸν φωτισμὸν τοῦ εὐαγγελίου τῆς δόξης τοῦ χριστοῦ, ὅς ἐστιν εἰκὼν τοῦ θεοῦ. (aiōn g165)
‌ʻAkinautolu kuo fakakui honau loto taʻetui ʻe he ʻotua ʻo māmani, telia naʻa ulo mai kiate kinautolu ʻae maama ʻoe ongoongolelei fakamonūʻia ʻo Kalaisi, ʻaia ko hono tatau ʻoe ʻOtua. (aiōn g165)
5 Οὐ γὰρ ἑαυτοὺς κηρύσσομεν, ἀλλὰ χριστὸν Ἰησοῦν κύριον, ἑαυτοὺς δὲ δούλους ὑμῶν διὰ Ἰησοῦν.
He ʻoku ʻikai te mau malangaʻaki ʻakimautolu, ka ko Kalaisi Sisu ko e ʻEiki; mo kimautolu ko hoʻomou kau tamaioʻeiki koeʻuhi ko Sisu.
6 ὅτι ὁ θεὸς ὁ εἰπὼν Ἐκ σκότους φῶς λάμψει, ὃς ἔλαμψεν ἐν ταῖς καρδίαις ἡμῶν πρὸς φωτισμὸν τῆς γνώσεως τῆς δόξης τοῦ θεοῦ ἐν προσώπῳ χριστοῦ.
He ko e ʻOtua, ʻaia naʻe fekau “Ke ulo mai ʻae maama mei he poʻuli,” ko ia kuo ne fakaulo mai ki homau loto, ke fakamāmangia ʻakimautolu ʻi he ʻilo ʻoe nāunau ʻoe ʻOtua, ʻi he fofonga ʻo Sisu Kalaisi.
7 Ἔχομεν δὲ τὸν θησαυρὸν τοῦτον ἐν ὀστρακίνοις σκεύεσιν, ἵνα ἡ ὑπερβολὴ τῆς δυνάμεως ᾖ τοῦ θεοῦ καὶ μὴ ἐξ ἡμῶν,
Ka ʻoku mau maʻu ʻae koloa ni ʻi he ngaahi ipu ʻumea, koeʻuhi ke ʻi he ʻOtua hono lelei ʻoe mālohi, kae ʻikai ʻiate kimautolu.
8 ἐν παντὶ θλιβόμενοι ἀλλ᾽ οὐ στενοχωρούμενοι, ἀπορούμενοι ἀλλ᾽ οὐκ ἐξαπορούμενοι,
He kuo fakaʻapiʻapi ʻakimautolu mei he potu kotoa pē, ka ʻoku ʻikai ʻefituʻu; moʻua pe, kae ʻikai taʻehatokoni;
9 διωκόμενοι ἀλλ᾽ οὐκ ἐγκαταλειπόμενοι, καταβαλλόμενοι ἀλλ᾽ οὐκ ἀπολλύμενοι·
‌ʻOku fakatangaʻi, ka ʻoku ʻikai liʻaki; kuo lī ki lalo, kae ʻikai tāmateʻi;
10 πάντοτε τὴν νέκρωσιν τοῦ Ἰησοῦ ἐν τῷ σώματι περιφέροντες, ἵνα καὶ ἡ ζωὴ τοῦ Ἰησοῦ ἐν τῷ σώματι ἡμῶν φανερωθῇ·
‌ʻO fafa fano maʻu aipē ʻi homau sino ʻae mate ʻa hotau ʻEiki ko Sisu, koeʻuhi ke fakahā ai foki ʻae moʻui ʻa Sisu ʻi homau sino.
11 ἀεὶ γὰρ ἡμεῖς οἱ ζῶντες εἰς θάνατον παραδιδόμεθα διὰ Ἰησοῦν, ἵνα καὶ ἡ ζωὴ τοῦ Ἰησοῦ φανερωθῇ ἐν τῇ θνητῇ σαρκὶ ἡμῶν.
He ko kimautolu ʻoku moʻui, ʻoku tukuange maʻuaipē ki he mate koeʻuhi ko Sisu, koeʻuhi ke fakahā ai foki ʻae moʻui ʻa Sisu ʻi homau kakano matengofua.
12 ὥστε ὁ θάνατος ἐν ἡμῖν ἐνεργεῖται, ἡ δὲ ζωὴ ἐν ὑμῖν.
Ko ia ʻoku ngāue ʻae mate ʻiate kimautolu, ka ko e moʻui ʻiate kimoutolu.
13 ἔχοντες δὲ τὸ αὐτὸ πνεῦμα τῆς πίστεως, κατὰ τὸ γεγραμμένον, Ἐπίστευσα, διὸ ἐλάλησα, καὶ ἡμεῖς πιστεύομεν, διὸ καὶ λαλοῦμεν·
‌ʻOku mau maʻu ʻae laumālie ko ia ʻoe tui, ʻo hangē ko ia kuo tohi, “Naʻaku tui, pea ko ia kuo u lea ai; ʻoku mau tui foki, pea ko ia ʻoku mau lea ai;”
14 εἰδότες ὅτι ὁ ἐγείρας τὸν [κύριον] Ἰησοῦν καὶ ἡμᾶς σὺν Ἰησοῦ ἐγερεῖ καὶ παραστήσει σὺν ὑμῖν.
‌ʻO ʻilo ko ia naʻa ne fokotuʻu hake ʻae ʻEiki ko Sisu, te ne fokotuʻu hake ʻakimautolu foki ʻia Sisu, ʻo ʻatu ki hono ʻao fakataha mo kimoutolu.
15 τὰ γὰρ πάντα δι᾽ ὑμᾶς, ἵνα ἡ χάρις πλεονάσασα διὰ τῶν πλειόνων τὴν εὐχαριστίαν περισσεύσῃ εἰς τὴν δόξαν τοῦ θεοῦ.
He ʻoku ai ʻae ngaahi meʻa kotoa pē koeʻuhi ko kimoutolu, pea ke ongoongolelei ʻae ʻOtua ʻi hono lahi ʻoe ʻaloʻofa, ko e meʻa ʻi he fakafetaʻi lahi ai ʻae tokolahi.
16 διὸ οὐκ ἐγκακοῦμεν· ἀλλ᾽ εἰ καὶ ὁ ἔξω ἡμῶν ἄνθρωπος διαφθείρεται, ἀλλ᾽ ὁ ἔσω ἡμῶν ἀνακαινοῦται ἡμέρᾳ καὶ ἡμέρᾳ.
Ko ia ʻoku ʻikai ai te mau vaivai: ka ʻi he fakaʻaʻau ʻo mole homau tangata ʻituʻa, ʻoku fakafoʻou ʻae loto ʻi he ʻaho kotoa pē.
17 τὸ γὰρ παραυτίκα ἐλαφρὸν τῆς θλίψεως ἡμῶν καθ᾽ ὑπερβολὴν εἰς ὑπερβολὴν αἰώνιον βάρος δόξης κατεργάζεται ἡμῖν, (aiōnios g166)
He ko homau mamahi maʻamaʻa ni, ʻaia ʻoku ʻosingofua, ʻoku fakatupu maʻamautolu ʻae lelei ʻoku lahi hake fakamanavahē ʻaupito ʻaupito pea mamafa mo taʻengata; (aiōnios g166)
18 μὴ σκοπούντων ἡμῶν τὰ βλεπόμενα ἀλλὰ τὰ μὴ βλεπόμενα· τὰ γὰρ βλεπόμενα πρόσκαιρα· τὰ δὲ μὴ βλεπόμενα αἰώνια. (aiōnios g166)
Kae ʻikai ʻi he ʻemau siofia ʻae ngaahi meʻa ʻoku hāmai, ka ko e ngaahi meʻa ʻoku ʻikai hāmai: he ko e ngaahi meʻa ʻoku hāmai, ʻoku ʻosingofua; ka ko e ngaahi meʻa ʻoku ʻikai hāmai, ʻoku taʻengata ia. (aiōnios g166)

< Προς Κορινθιους Β΄ 4 >