< Προς Θεσσαλονικεις Α΄ 1 >

1 Παῦλος καὶ Σιλουανὸς καὶ Τιμόθεος τῇ ἐκκλησίᾳ Θεσσαλονικέων ἐν θεῷ πατρὶ καὶ κυρίῳ Ἰησοῦ χριστῷ· χάρις ὑμῖν καὶ εἰρήνη.
Ko Paula, mo Silivenusi, mo Timote, ki he siasi ʻoe kakai Tesalonika ʻoku ʻi he ʻOtua ko e Tamai mo e ʻEiki ko Sisu Kalaisi: Ke ʻiate kimoutolu, ʻae ʻaloʻofa, mo e melino mei he ʻOtua ko ʻetau Tamai, mo e ʻEiki ko Sisu Kalaisi.
2 Εὐχαριστοῦμεν τῷ θεῷ πάντοτε περὶ πάντων ὑμῶν, μνείαν ποιούμενοι ἐπὶ τῶν προσευχῶν ἡμῶν, ἀδιαλείπτως
‌ʻOku mau fakafetaʻi maʻuaipē ki he ʻOtua koeʻuhi ko kimoutolu kotoa pē, ʻo takua ʻakimoutolu ʻi heʻemau ngaahi lotu;
3 μνημονεύοντες ὑμῶν τοῦ ἔργου τῆς πίστεως καὶ τοῦ κόπου τῆς ἀγάπης καὶ τῆς ὑπομονῆς τῆς ἐλπίδος τοῦ κυρίου ἡμῶν Ἰησοῦ χριστοῦ, ἔμπροσθεν τοῦ θεοῦ καὶ πατρὸς ἡμῶν·
‌ʻO manatu maʻuaipē ki hoʻomou ngaue ʻi he tui, mo e faʻa fai ʻi he ʻofa, mo e faʻa kātaki ʻi he ʻamanaki lelei, ʻi hotau ʻEiki ko Sisu Kalaisi, ʻi he ʻao ʻoe ʻOtua ko ʻetau Tamai;
4 εἰδότες, ἀδελφοὶ ἠγαπημένοι ὑπὸ θεοῦ, τὴν ἐκλογὴν ὑμῶν·
‌ʻI heʻemau ʻilo, ʻe kāinga ʻofeina, homou fili ʻe he ʻOtua.
5 ὅτι τὸ εὐαγγέλιον ἡμῶν οὐκ ἐγενήθη εἰς ὑμᾶς ἐν λόγῳ μόνον, ἀλλὰ καὶ ἐν δυνάμει καὶ ἐν πνεύματι ἁγίῳ καὶ [ἐν] πληροφορίᾳ πολλῇ, καθὼς οἴδατε οἷοι ἐγενήθημεν [ἐν] ὑμῖν δι᾽ ὑμᾶς·
He naʻe ʻikai hoko ʻemau ongoongolelei kiate kimoutolu ʻi he lea pe, ka ʻi he mālohi foki, pea ʻi he Laumālie Māʻoniʻoni, pea mo e fakamoʻoni lahi; ʻo hangē ʻoku mou ʻilo ʻae anga naʻa mau fai ʻiate kimoutolu koeʻuhi ko kimoutolu.
6 καὶ ὑμεῖς μιμηταὶ ἡμῶν ἐγενήθητε καὶ τοῦ κυρίου, δεξάμενοι τὸν λόγον ἐν θλίψει πολλῇ μετὰ χαρᾶς πνεύματος ἁγίου,
Pea naʻa mou faʻifaʻitaki kiate kimautolu, pea mo e ʻEiki, he nemou maʻu ʻae folofola ʻi he mamahi lahi, mo e fiefia ʻi he Laumālie Māʻoniʻoni:
7 ὥστε γενέσθαι ὑμᾶς τύπον πᾶσιν τοῖς πιστεύουσιν ἐν τῇ Μακεδονίᾳ καὶ ἐν τῇ Ἀχαΐᾳ.
Pea ne mou hoko ai ko e kau fakaʻilonga ki he kakai tui kotoa pē ʻi Masitōnia mo ʻAkeia.
8 ἀφ᾽ ὑμῶν γὰρ ἐξήχηται ὁ λόγος τοῦ κυρίου οὐ μόνον ἐν τῇ Μακεδονίᾳ καὶ Ἀχαΐᾳ, ἀλλὰ ἐν παντὶ τόπῳ ἡ πίστις ὑμῶν ἡ πρὸς τὸν θεὸν ἐξελήλυθεν, ὥστε μὴ χρείαν ἔχειν ἡμᾶς λαλεῖν τι.
He naʻe ongoongo atu meiate kimoutolu ʻae folofola ʻae ʻEiki, ʻo ʻikai ki Masitōnia pe mo ʻAkeia, ka ko hoʻomou tui ki he ʻOtua kuo mafola atu ki he potu kotoa pē foki; ko ia ʻoku ʻikai siʻi ʻaonga ke mau lea ki ai.
9 αὐτοὶ γὰρ περὶ ἡμῶν ἀπαγγέλλουσιν ὁποίαν εἴσοδον ἔσχομεν πρὸς ὑμᾶς, καὶ πῶς ἐπεστρέψατε πρὸς τὸν θεὸν ἀπὸ τῶν εἰδώλων, δουλεύειν θεῷ ζῶντι καὶ ἀληθινῷ,
He ʻoku fakahā ʻekinautolu pe hono anga ʻo ʻemau hoko atu kiate kimoutolu, pea mo hoʻomou tafoki ki he ʻOtua mei he ngaahi tamapua, ke tauhi ʻae ʻOtua moʻui mo moʻoni;
10 καὶ ἀναμένειν τὸν υἱὸν αὐτοῦ ἐκ τῶν οὐρανῶν, ὃν ἤγειρεν ἐκ τῶν νεκρῶν, Ἰησοῦν, τὸν ῥυόμενον ἡμᾶς ἐκ τῆς ὀργῆς τῆς ἐρχομένης.
Pea ke tatali ki hono ʻAlo mei he langi, ʻaia naʻa ne fokotuʻu hake mei he mate, ko Sisu ʻaia ʻoku ne fakamoʻui ʻakitautolu mei he houhau ʻe haʻu.

< Προς Θεσσαλονικεις Α΄ 1 >