Psalm 9

1 Ein Psalm Davids, von der schönen Jugend, vorzusingen. Ich danke dem HERRN von ganzem Herzen und erzähle alle deine Wunder.

Přednímu zpěváku na al mutlabben, žalm Davidův. Oslavovati tě budu, Hospodine, celým srdcem svým, vypravovati budu všecky divné skutky tvé.

2 Ich freue mich und bin fröhlich in dir und lobe deinen Namen, du Allerhöchster,

Radovati a veseliti se budu v tobě, žalmy zpívati budu jménu tvému, ó Nejvyšší,

3 daß du meine Feinde hinter sich getrieben hast; sie sind gefallen und umgekommen vor dir.

Proto že nepřátelé moji jsou nazpět obráceni, že klesli, a zahynuli od tváři tvé.

4 Denn du führest mein Recht und meine Sache aus; du sitzest auf dem Stuhl, ein rechter Richter.

Nebo jsi vyvedl soud můj a při mou, posadils se na stolici soudce spravedlivý.

5 Du schiltst die Heiden und bringst die Gottlosen um; ihren Namen vertilgst du immer und ewiglich.

Ohromil jsi národy, zatratils bezbožníka, jméno jejich vyhladil jsi na věčné věky.

6 Die Schwerter des Feindes haben ein Ende; die Städte hast du umgekehrt; ihr Gedächtnis ist umgekommen samt ihnen.

Ó nepříteli, již-li jsou dokonány zhouby tvé na věky? Již-li jsi města podvrátil? Zahynula památka jejich s nimi.

7 Der HERR aber bleibt ewiglich; er hat seinen Stuhl bereitet zum Gericht,

Ale Hospodin na věky kraluje, připravil k soudu trůn svůj.

8 und er wird den Erdboden recht richten und die Völker regieren rechtschaffen.

Onť soudí sám okršlek v spravedlnosti, a výpověd činí národům v pravosti.

9 Und der HERR ist des Armen Schutz, ein Schutz in der Not.

Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení.

10 Darum hoffen auf dich, die deinen Namen kennen; denn du verlässest nicht, die dich, HERR, suchen.

I budou v tebe doufati, kteříž znají jméno tvé; nebo neopouštíš hledajících tě, Hospodine.

11 Lobet den HERRN, der zu Zion wohnt; verkündiget unter den Völkern sein Tun!

Žalmy zpívejte Hospodinu, přebývajícímu na Sionu, zvěstujte mezi národy skutky jeho.

12 Denn er gedenkt und fragt nach ihrem Blut; er vergißt nicht des Schreiens der Armen.

Nebo on vyhledává krve, rozpomíná se na ni, aniž se zapomíná na křik utištěných.

13 HERR, sei mir gnädig; siehe an mein Elend unter den Feinden, der du mich erhebst aus den Toren des Todes,

Smiluj se nade mnou, Hospodine, viz ssoužení mé od těch, kteříž mne nenávidí, ty, kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti,

14 auf daß ich erzähle all deinen Preis in den Toren der Tochter Zion, daß ich fröhlich sei über deine Hilfe.

Abych vypravoval všecky chvály tvé v branách dcery Sionské, a veselil se v spasení tvém.

15 Die Heiden sind versunken in der Grube, die sie zugerichtet hatten; ihr Fuß ist gefangen in dem Netz, das sie gestellt hatten.

Pohříženiť jsou národové v jámě, kterouž udělali; v osídle, kteréž polékli, uvázla noha jejich.

16 So erkennt man, daß der HERR Recht schafft. Der Gottlose ist verstrickt in dem Werk seiner Hände. (Zwischenspiel, Sela)

Přišelť jest v známost Hospodin, pomstu učiniv; v díle rukou svých zapletl se bezbožník. Higgaion (Sélah)

17 Ach daß die Gottlosen müßten zur Hölle gekehrt werden, alle Heiden, die Gottes vergessen! (Sheol h7585)

Obráceni buďte bezbožníci do pekla, všickni národové, kteříž se zapomínají nad Bohem. (Sheol h7585)

18 Denn er wird des Armen nicht so ganz vergessen, und die Hoffnung der Elenden wird nicht verloren sein ewiglich.

Neboť nebude dán chudý u věčné zapomenutí; očekávání ssoužených nezahyneť na věky.

19 HERR, stehe auf, daß die Menschen nicht Oberhand haben; laß alle Heiden vor dir gerichtet werden!

Povstaniž, Hospodine, ať se nesilí člověk; národové buďte souzeni před tebou.

20 Gib ihnen, HERR, einen Meister, daß die Heiden erkennen, daß sie Menschen sind. (Sela)

Pusť na ně strach, ó Hospodine, ať tomu porozumějí národové, že smrtelní jsou. (Sélah)