Psalm 81
1 Auf der Gittith, vorzusingen, Asaphs. Singet fröhlich Gott, der unsre Stärke ist; jauchzt dem Gott Jakobs!
Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
2 Hebet an mit Psalmen und gebet her die Pauken, liebliche Harfen mit Psalter!
Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
3 Blaset im Neumond die Posaune, in unserm Fest der Laubhütten!
Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
4 Denn solches ist die Weise in Israel und ein Recht des Gottes Jakobs.
Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
5 Solche hat er zum Zeugnis gesetzt unter Joseph, da sie aus Ägyptenland zogen und fremde Sprache gehört hatten,
Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
6 da ich ihre Schulter von der Last entledigt hatte und ihre Hände der Körbe los wurden.
Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
7 Da du mich in der Not anriefst, half ich dir aus; ich erhörte dich, da dich das Wetter überfiel, und versuchte dich am Haderwasser. (Sela)
V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)
8 Höre, mein Volk, ich will unter dir zeugen; Israel, du sollst mich hören,
Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
9 daß unter dir kein anderer Gott sei und du keinen fremden Gott anbetest.
A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
10 Ich bin der HERR, dein Gott, der dich aus Ägyptenland geführt hat: Tue deinen Mund weit auf, laß mich ihn füllen!
Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
11 Aber mein Volk gehorcht nicht meiner Stimme, und Israel will mich nicht.
Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
12 So habe ich sie gelassen in ihres Herzens Dünkel, daß sie wandeln nach ihrem Rat.
A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
13 Wollte mein Volk mir gehorsam sein und Israel auf meinem Wege gehen,
Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
14 so wollte ich ihre Feinde bald dämpfen und meine Hand über ihre Widersacher wenden,
Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
15 und denen, die den HERRN hassen, müßte es wider sie fehlen; ihre Zeit aber würde ewiglich währen,
A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
16 und ich würde sie mit dem besten Weizen speisen und mit Honig aus dem Felsen sättigen.
A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
