Psalm 139
1 Ein Psalm Davids, vorzusingen. HERR, Du erforschest mich und kennest mich.
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2 Ich sitze oder stehe auf, so weißt du es; du verstehst meine Gedanken von ferne.
Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3 Ich gehe oder liege, so bist du um mich und siehst alle meine Wege.
Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4 Denn siehe, es ist kein Wort auf meiner Zunge, das du, HERR, nicht alles wissest.
Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5 Von allen Seiten umgibst du mich und hältst deine Hand über mir.
Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6 Solche Erkenntnis ist mir zu wunderbar und zu hoch; ich kann sie nicht begreifen.
Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7 Wo soll ich hin gehen vor deinem Geist, und wo soll ich hin fliehen vor deinem Angesicht?
Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
8 Führe ich gen Himmel, so bist du da. Bettete ich mir in die Hölle, siehe, so bist du auch da. (Sheol h7585)
Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
9 Nähme ich Flügel der Morgenröte und bliebe am äußersten Meer,
Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10 so würde mich doch deine Hand daselbst führen und deine Rechte mich halten.
I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11 Spräche ich: Finsternis möge mich decken! so muß die Nacht auch Licht um mich sein.
Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12 Denn auch Finsternis ist nicht finster bei dir, und die Nacht leuchtet wie der Tag, Finsternis ist wie das Licht.
Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13 Denn du hast meine Nieren bereitet und hast mich gebildet im Mutterleib.
Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14 Ich danke dir dafür, daß ich wunderbar gemacht bin; wunderbar sind deine Werke, und das erkennt meine Seele wohl.
Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15 Es war dir mein Gebein nicht verhohlen, da ich im Verborgenen gemacht ward, da ich gebildet ward unten in der Erde.
Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16 Deine Augen sahen mich, da ich noch unbereitet war, und alle Tage waren auf dein Buch geschrieben, die noch werden sollten, als derselben keiner da war.
Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17 Aber wie köstlich sind vor mir, Gott, deine Gedanken! Wie ist ihrer so eine große Summe!
Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
18 Sollte ich sie zählen, so würde ihrer mehr sein denn des Sandes. Wenn ich aufwache, bin ich noch bei dir.
Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
19 Ach Gott, daß du tötetest die Gottlosen, und die Blutgierigen von mir weichen müßten!
Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20 Denn sie reden von dir lästerlich, und deine Feinde erheben sich ohne Ursache.
Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21 Ich hasse ja, HERR, die dich hassen, und es verdrießt mich an ihnen, daß sie sich wider dich setzen.
Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22 Ich hasse sie im rechten Ernst; sie sind mir zu Feinden geworden.
Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23 Erforsche mich, Gott, und erfahre mein Herz; prüfe mich und erfahre, wie ich's meine.
Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24 Und siehe, ob ich auf bösem Wege bin, und leite mich auf ewigem Wege.
A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
