Psalm 104

1 Lobe den HERRN, meine Seele! HERR, mein Gott, du bist sehr herrlich; du bist schön und prächtig geschmückt.

Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.

2 Licht ist dein Kleid, das du anhast; du breitest aus den Himmel wie einen Teppich;

Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

3 Du wölbest es oben mit Wasser; du fährst auf den Wolken wie auf einem Wagen und gehst auf den Fittichen des Windes;

Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.

4 der du machst Winde zu deinen Engeln und zu deinen Dienern Feuerflammen;

Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.

5 der du das Erdreich gegründet hast auf seinem Boden, daß es bleibt immer und ewiglich.

Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

6 Mit der Tiefe deckst du es wie mit einem Kleide, und Wasser standen über den Bergen.

Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

7 Aber von deinem Schelten flohen sie, von deinem Donner fuhren sie dahin.

K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

8 Die Berge gingen hoch hervor, und die Täler setzten sich herunter zum Ort, den du ihnen gegründet hast.

(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

9 Du hast eine Grenze gesetzt, darüber kommen sie nicht und dürfen nicht wiederum das Erdreich bedecken.

Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

10 Du läßt Brunnen quellen in den Gründen, daß die Wasser zwischen den Bergen hinfließen,

Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,

11 daß alle Tiere auf dem Felde trinken und das Wild seinen Durst lösche.

A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.

12 An denselben sitzen die Vögel des Himmels und singen unter den Zweigen.

Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.

13 Du feuchtest die Berge von obenher; du machst das Land voll Früchte, die du schaffest;

Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

14 du lässest Gras wachsen für das Vieh und Saat zu Nutz den Menschen, daß du Brot aus der Erde bringest,

Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,

15 und daß der Wein erfreue des Menschen Herz, daß seine Gestalt schön werde vom Öl und das Brot des Menschen Herz stärke;

A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.

16 daß die Bäume des HERRN voll Saft stehen, die Zedern Libanons, die er gepflanzt hat.

Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.

17 Daselbst nisten die Vögel, und die Reiher wohnen auf den Tannen.

Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.

18 Die hohen Berge sind der Gemsen Zuflucht, und die Steinklüfte der Kaninchen.

Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.

19 Du hast den Mond gemacht, das Jahr darnach zu teilen; die Sonne weiß ihren Niedergang.

Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.

20 Du machst Finsternis, daß es Nacht wird; da regen sich alle wilden Tiere,

Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:

21 die jungen Löwen, die da brüllen nach dem Raub und ihre Speise suchen von Gott.

Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.

22 Wenn aber die Sonne aufgeht, heben sie sich davon und legen sich in ihre Höhlen.

Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.

23 So geht dann der Mensch aus an seine Arbeit und an sein Ackerwerk bis an den Abend.

Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

24 HERR, wie sind deine Werke so groß und viel! Du hast sie alle weislich geordnet, und die Erde ist voll deiner Güter.

Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

25 Das Meer, das so groß und weit ist, da wimmelt's ohne Zahl, große und kleine Tiere.

V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

26 Daselbst gehen die Schiffe; da sind Walfische, die du gemacht hast, daß sie darin spielen.

Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

27 Es wartet alles auf dich, daß du ihnen Speise gebest zu seiner Zeit.

Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

28 Wenn du ihnen gibst, so sammeln sie; wenn du deine Hand auftust, so werden sie mit Gut gesättigt.

Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

29 Verbirgst du dein Angesicht, so erschrecken sie; du nimmst weg ihren Odem, so vergehen sie und werden wieder zu Staub.

Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

30 Du lässest aus deinen Odem, so werden sie geschaffen, und du erneuest die Gestalt der Erde.

Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

31 Die Ehre des HERRN ist ewig; der HERR hat Wohlgefallen an seinen Werken.

Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.

32 Er schaut die Erde an, so bebt sie; er rührt die Berge an, so rauchen sie.

On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

33 Ich will dem HERRN singen mein Leben lang und meinen Gott loben, solange ich bin.

Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.

34 Meine Rede müsse ihm wohl gefallen. Ich freue mich des HERRN.

Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.

35 Der Sünder müsse ein Ende werden auf Erden, und die Gottlosen nicht mehr sein. Lobe den HERRN, meine Seele! Halleluja!

Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.