Job 13

1 Siehe, das alles hat mein Auge gesehen und mein Ohr gehört, und ich habe es verstanden.

Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.

2 Was ihr wißt, das weiß ich auch; und bin nicht geringer denn ihr.

Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.

3 Doch wollte ich gern zu dem Allmächtigen reden und wollte gern mit Gott rechten.

Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.

4 Aber ihr deutet's fälschlich und seid alle unnütze Ärzte.

Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.

5 Wollte Gott, ihr schwieget, so wäret ihr weise.

Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.

6 Höret doch meine Verantwortung und merket auf die Sache, davon ich rede!

Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.

7 Wollt ihr Gott verteidigen mit Unrecht und für ihn List brauchen?

Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?

8 Wollt ihr seine Person ansehen? Wollt ihr Gott vertreten?

Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?

9 Wird's euch auch wohl gehen, wenn er euch richten wird? Meint ihr, daß ihr ihn täuschen werdet, wie man einen Menschen täuscht?

Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?

10 Er wird euch strafen, wo ihr heimlich Person ansehet.

V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.

11 Wird er euch nicht erschrecken, wenn er sich wird hervortun, und wird seine Furcht nicht über euch fallen?

Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?

12 Eure Denksprüche sind Aschensprüche; eure Bollwerke werden wie Lehmhaufen sein.

Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.

13 Schweiget mir, daß ich rede, es komme über mich, was da will.

Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.

14 Was soll ich mein Fleisch mit meinen Zähnen davontragen und meine Seele in meine Hände legen?

Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?

15 Siehe, er wird mich doch erwürgen, und ich habe nichts zu hoffen; doch will ich meine Wege vor ihm verantworten.

By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.

16 Er wird ja mein Heil sein; denn es kommt kein Heuchler vor ihn.

Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.

17 Höret meine Rede, und meine Auslegung gehe ein zu euren Ohren.

Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.

18 Siehe, ich bin zum Rechtsstreit gerüstet; ich weiß, daß ich recht behalten werde.

Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.

19 Wer ist, der mit mir rechten könnte? Denn dann wollte ich schweigen und verscheiden.

Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?

20 Zweierlei tue mir nur nicht, so will ich mich vor dir nicht verbergen:

Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:

21 laß deine Hand fern von mir sein, und dein Schrecken erschrecke mich nicht!

Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.

22 Dann rufe, ich will antworten, oder ich will reden, antworte du mir!

Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.

23 Wie viel ist meiner Missetaten und Sünden? Laß mich wissen meine Übertretung und Sünde.

Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.

24 Warum verbirgst du dein Antlitz und hältst mich für deinen Feind?

Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

25 Willst du wider ein fliegend Blatt so ernst sein und einen dürren Halm verfolgen?

Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?

26 Denn du schreibst mir Betrübnis an und willst über mich bringen die Sünden meiner Jugend.

Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,

27 Du hast meinen Fuß in den Stock gelegt und hast acht auf alle meine Pfade und siehst auf die Fußtapfen meiner Füße,

A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;

28 der ich doch wie Moder vergehe und wie ein Kleid, das die Motten fressen.

Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.