Psalm 78

1 Ein Maskil Asaphs. Vernimm, mein Volk, meine Unterweisung, neigt euer Ohr den Worten meines Mundes!

Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.

2 Ich will meinen Mund zu Sprüchen aufthun, will Rätsel aus der Vorzeit verkünden.

Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.

3 Was wir gehört und erfahren, und was unsere Väter uns erzählt haben,

Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,

4 wollen wir ihren Kindern nicht verhehlen, indem wir dem nachfolgenden Geschlechte die ruhmwürdigen Thaten Jahwes erzählen und seine Macht und die Wunder, die er gethan hat.

Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.

5 Er stellte ein Zeugnis in Jakob auf und gab eine Weisung in Israel, indem er unseren Vätern gebot, sie ihren Söhnen kundzuthun,

Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,

6 damit das nachkommende Geschlecht sie erführe, die Söhne, die geboren würden, damit sie aufträten und ihren Söhnen davon erzählten,

Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,

7 damit sie auf Gott ihr Vertrauen setzten und der großen Thaten Gottes nicht vergäßen und seine Gebote hielten

Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,

8 und nicht wie ihre Väter würden, ein abtrünniges und widerspenstiges Geschlecht, ein Geschlecht, das nicht festes Sinnes war, und dessen Geist nicht treulich an Gott hielt.

Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.

9 Die Söhne Ephraims, die Bogengerüsteten, kehrten am Tage des Kampfes um.

Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,

10 Sie hielten den Bund Gottes nicht und wollten nicht nach seinem Gesetze wandeln.

Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.

11 Sie vergaßen seine großen Thaten und seine Wunder, die er sie hatte schauen lassen.

Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.

12 Vor ihren Vätern hatte er Wunder gethan in Ägypten, im Gefilde von Zoan.

Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.

13 Er spaltete das Meer und ließ sie hindurchgehn und stellte die Wasser auf wie einen Damm.

Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.

14 Er leitete sie tagsüber mit der Wolke, die ganze Nacht hindurch mit feurigem Schein.

Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.

15 Er spaltete Felsen in der Wüste und tränkte sie wie mit Fluten in Fülle.

Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.

16 Er ließ Bäche aus dem Felsen hervorgehn und Wasser in Strömen herabfließen.

Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.

17 Dennoch sündigten sie weiter gegen ihn, indem sie sich in der Wüste gegen den Höchsten empörten.

A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.

18 Sie versuchten Gott in ihrem Herzen, indem sie Speise für ihr Gelüsten forderten.

A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.

19 Sie redeten wider Gott und sprachen: “Kann wohl Gott in der Wüste einen Tisch anrichten?

A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?

20 “Wohl schlug er den Felsen, daß Wasser strömten, und Bäche sich ergossen; “vermag er wohl auch Brot zu geben oder seinem Volke Fleisch zu verschaffen?”

Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?

21 Darum, als Jahwe das hörte, entrüstete er sich, und Feuer entzündete sich wider Jakob, und Zorn stieg herauf über Israel,

A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,

22 weil sie Gotte nicht glaubten und auf seine Hilfe nicht vertrauten.

Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,

23 Und er gebot den Wolken droben und öffnete die Thüren des Himmels,

Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,

24 ließ Manna auf sie regnen, daß sie zu essen hätten, und verlieh ihnen Himmelskorn.

A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.

25 Engelbrot hatte jedermann zu essen; er sandte ihnen Zehrung in Fülle.

Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.

26 Er ließ den Ostwind am Himmel aufbrechen und führte durch seine Stärke den Südwind herbei.

Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.

27 Er ließ Fleisch auf sie regnen wie Staub und beflügelte Vögel wie Sand am Meer.

I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.

28 Mitten in sein Lager ließ er sie fallen, rings um seine Wohnung her.

Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.

29 Da aßen sie und wurden gründlich satt, und er befriedigte ihr Gelüst.

I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.

30 Noch hatten sie sich ihres Gelüstes nicht entschlagen - sie hatten ihre Speise noch im Mund -

Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,

31 da stieg der Zorn Gottes über sie herauf und würgte unter ihren Fetten und streckte die Jünglinge Israels nieder.

A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.

32 Trotz alledem sündigten sie weiter und glaubten nicht an seine Wunder.

S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.

33 Darum ließ er ihre Tage wie einen Hauch dahinschwinden und ihre Jahre in bestürzender Schnelle.

A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.

34 Wenn er sie würgte, so fragten sie nach ihm und wendeten sich zurück zu Gott

Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,

35 und gedachten daran, daß Gott ihr Fels und Gott, der Höchste, ihr Erlöser sei.

Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:

36 Sie beschwatzten ihn mit ihrem Munde und logen ihm mit ihrer Zunge;

(Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.

37 aber ihr Sinn war ihm gegenüber nicht fest, und sie hielten nicht treulich an seinem Bund,

A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),

38 während doch er barmherzig war, Schuld vergab und sie nicht vertilgte, gar oft von seinem Zorn abließ und nicht seinen ganzen Grimm aufbot.

On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.

39 Denn er gedachte daran, daß sie Fleisch seien, ein Hauch, der dahinfährt und nicht wiederkommt.

Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.

40 Wie oft empörten sie sich gegen ihn in der Wüste, betrübten sie ihn in der Einöde!

Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.

41 Immer wieder versuchten sie Gott und kränkten den Heiligen Israels.

Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.

42 Sie gedachten nicht an seine gewaltige Hand, an den Tag, da er sie vom Feinde befreit hatte,

Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,

43 da er seine Zeichen in Ägypten hinstellte und seine Wunder im Gefilde von Zoan.

Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,

44 Denn er verwandelte ihre Ströme in Blut und ihre Bäche, damit sie nicht trinken könnten.

Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.

45 Er sandte Hundsfliegen gegen sie, die fraßen sie, und Frösche, die verderbten sie.

Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.

46 Er gab ihr Gewächs dem Ungeziefer preis und was sie erarbeitet, der Heuschrecke.

A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.

47 Er erschlug ihre Weinstöcke mit Hagel und ihre Maulbeerfeigenbäume mit Schloßen.

Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.

48 Er gab ihr Vieh dem Hagel preis und ihre Herden den Blitzen.

Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.

49 Er entsandte wider sie die Glut seines Zorns, Wut und Grimm und Drangsal, eine Schar von Unglücksengeln.

Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.

50 Er ließ seinem Zorne freien Lauf, entzog ihre Seele nicht dem Tod und überlieferte ihr Leben der Pest.

Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.

51 Er schlug alle Erstgeburt in Ägypten, die Erstlinge der Manneskraft in den Zelten Hams.

A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.

52 Und er ließ sein Volk ausziehen wie Schafe und leitete sie in der Wüste wie eine Herde.

Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.

53 Er führte sie sicher, und sie brauchten sich nicht zu fürchten; ihre Feinde aber bedeckte das Meer.

Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,

54 Er brachte sie in sein heiliges Gebiet, zu dem Berge, den seine Rechte erworben hatte.

Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.

55 Er vertrieb vor ihnen Völker, verloste ihr Land zum erblichen Besitz und ließ in ihren Zelten die Stämme Israels wohnen.

Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.

56 Aber sie versuchten Gott, den Höchsten, und empörten sich gegen ihn und hielten seine Gebote nicht.

Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.

57 Sie wandten sich ab und waren treulos wie ihre Väter, wandelten sich, wie ein trügerischer Bogen.

Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.

58 Sie erzürnten ihn mit ihren Höhen und erregten seinen Eifer durch ihre Bilder.

Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.

59 Da Gott das vernahm, entrüstete er sich und verwarf Israel völlig.

Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,

60 Er gab die Wohnung zu Silo preis, das Zelt, wo er unter den Menschen wohnte,

Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,

61 ließ seine Macht in die Gefangenschaft wandern und seine Zier in die Gewalt des Feindes.

Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.

62 Er gab sein Volk dem Schwerte preis und entrüstete sich über sein Besitztum.

Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.

63 Seine Jünglinge fraß das Feuer, und seine Jungfrauen blieben ohne Hochzeitslied.

Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.

64 Seine Priester fielen durch das Schwert, und seine Witwen hielten keine Totenklage.

Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.

65 Da erwachte der Herr wie ein Schlafender, wie ein Held, der vom Weine besiegt ward.

Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.

66 Und er schlug seine Feinde zurück: ewige Schmach brachte er über sie.

A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.

67 Und er verwarf das Zelt Josephs und erwählte nicht den Stamm Ephraim,

Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,

68 sondern erwählte den Stamm Juda, den Berg Zion, den er liebgewonnen.

Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.

69 Und er baute so fest wie die Himmelshöhen sein Heiligtum, wie die Erde, die er für die Ewigkeit gegründet hat.

A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.

70 Er erwählte seinen Knecht David und nahm ihn von den Schafhürden hinweg.

A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.

71 Von den säugenden Schafen holte er ihn weg, daß er sein Volk Jakob weide und Israel, sein Besitztum.

Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.

72 Und er weidete sie in Herzenseinfalt und führte sie mit kluger Hand.

Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.