Psalm 73

1 Ein Psalm Asaphs. Ja, gütig ist Gott gegen Israel, gegen die, die reines Herzens sind.

Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.

2 Meine Füße aber hätten beinahe gestrauchelt; nichts fehlte, so wären meine Tritte ausgeglitten.

Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,

3 Denn ich ereiferte mich wegen der Übermütigen, wenn ich sah, daß es den Gottlosen so wohl ging.

Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.

4 Denn sie leiden keine Schmerzen, kräftig und wohlgenährt ist ihr Leib.

Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.

5 Sie geraten nicht in Unglück, wie andere Leute, und werden nicht wie andere Menschen geplagt.

V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.

6 Darum ist Hochmut ihr Halsgeschmeide, Gewaltthat umhüllt sie als Gewand.

Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.

7 Aus der Verfettung stammt ihre Verschuldung, wallen die Gebilde ihres Herzens über.

Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,

8 Sie höhnen und reden in Bosheit, reden Bedrückung von oben herab.

Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.

9 In den Himmel erheben sie ihr Maul, während sich ihre Zunge auf Erden ergeht.

Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.

10 Darum wendet sich sein Volk hierher, und Wasser in Fülle wird von ihnen geschlürft.

A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,

11 Sie sprechen: “Wie weiß es Gott, und wie gäbe es ein Wissen darum beim Höchsten?”

Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?

12 Ja, so sind die Gottlosen und in steter Ruhe häufen sie Reichtum an.

Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.

13 War es denn ganz umsonst, daß ich mein Herz rein erhielt und in Unschuld meine Hände wusch -

Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.

14 und ward doch immerfort geplagt, und alle Morgen war meine Züchtigung da?

Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.

15 Wenn ich dächte: Solches will ich verkündigen, so hätte ich das Geschlecht deiner Kinder verleugnet!

Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.

16 Da sann ich nach, um es zu begreifen, aber ein Elend war es in meinen Augen,

Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.

17 bis ich in Gottes Heiligtümer eindrang, acht hatte auf ihr Ende.

Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.

18 Ja, auf schlüpfrigen Boden stellst du sie, stürzest sie in Trümmer.

Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.

19 Wie sind sie im Nu zur Wüste geworden, haben ein Ende genommen, sind durch Schrecknisse dahin!

Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,

20 Gleich einem Traume nach dem Erwachen, so verschmähst du, Herr, wenn du wach wirst, ihr Bild.

Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.

21 Als mein Herz verbittert war, und es mich in den Nieren stach,

Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,

22 da war ich unvernünftig und wußte nichts, war dir gegenüber wie ein Vieh.

Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.

23 Aber ich bleibe stets bei dir; du hältst mich bei meiner rechten Hand.

A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.

24 Nach deinem Ratschlusse wirst du mich leiten und mich darnach zu Ehren annehmen.

Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.

25 Wen habe ich im Himmel? und außer dir begehre ich nichts auf Erden.

Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.

26 Wäre gleich mein Fleisch und mein Herz dahingeschwunden - Gott ist immerdar meines Herzens Fels und mein Teil!

Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.

27 Denn fürwahr, die sich von dir fern halten, kommen um; du vertilgst einen jeden, der dir treulos wird.

Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.

28 Mir aber ist die Nähe Gottes köstlich; in den Herrn Jahwe habe ich meine Zuflucht gesetzt, um von allen deinen Werken zu erzählen.

Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.