Psalm 56

1 Dem Musikmeister, nach “Stumme Taube der Fernen”. Von David, ein Mikhtam, als ihn die Philister zu Gath ergriffen. Sei mir gnädig, o Gott, denn Menschen zermalmen mich, immerfort bedrängen mich Krieger.

Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.

2 Immerfort zermalmen meine Feinde, denn viele kriegen in der Höhe wider mich.

Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.

3 Wenn ich mich fürchten muß, vertraue ich doch auf dich.

Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.

4 Gott macht, daß ich sein Wort rühmen kann! Auf Gott vertraue ich, fürchte mich nicht. Was kann Fleisch mir anhaben?

Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.

5 Immerfort thun sie meiner Sache wehe; wider mich sind alle ihre Gedanken auf Böses gerichtet.

Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.

6 Sie rotten sich zusammen, lauern auf, beobachten meine Tritte, gleichwie sie auf meine Seele harrten.

Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.

7 Ob des Frevels vergilt ihnen; stürze, o Gott, im Zorne die Völker!

Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.

8 Mein Umherirren hast du gezählt, meine Thränen sind in deinen Schlauch gelegt, ja gewiß in dein Buch verzeichnet!

Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?

9 Alsdann werden meine Feinde zurückweichen, wenn ich rufe; das weiß ich, daß Gott für mich ist.

A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.

10 Gott macht, daß ich sein Wort rühmen kann!

Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.

11 Auf Gott vertraue ich, fürchte mich nicht. Was können Menschen mir anhaben?

V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.

12 Ich schulde, was ich dir gelobt, o Gott; ich will dir Dankopfer bezahlen!

Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály.

13 Denn du hast meine Seele vom Tod errettet, ja meine Füße vom Sturze, damit ich vor Gott im Lichte der Lebendigen wandle.

Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých.