Psalm 55

1 Dem Musikmeister, mit Saitenspiel, ein Maskil von David. Vernimm, o Gott, mein Gebet und verbirg dich nicht vor meinem Flehn!

Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.

2 Merke auf mich und erhöre mich; ich schweife umher in meiner Klage und seufze

Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,

3 ob des Lärmens der Feinde, wegen des Geschreis der Gottlosen; denn sie wälzen Unheil auf mich und befeinden mich grimmig.

A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.

4 Mein Herz windet sich in meinem Innern, und Todesschrecken haben mich befallen.

Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.

5 Furcht und Zittern kommt mich an, und Schauder bedeckt mich.

Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.

6 Da sprach ich: O, hätte ich Flügel, wie die Tauben, so wollte ich davonfliegen und irgendwo bleiben!

I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.

7 Ja, fernhin wollte ich schweben, wollte in der Wüste weilen. (Sela)

Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. (Sélah)

8 Schleunig wollte ich entrinnen vor dem Toben der Windsbraut, vor dem Wetter!

Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.

9 Vernichte, Herr, zerteile ihre Zunge; denn ich sehe Gewaltthat und Hader in der Stadt.

Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.

10 Tag und Nacht umkreisen sie sie auf ihren Mauern, und Unheil und Mühsal ist in ihrem Innern.

Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.

11 Verderben ist in ihr, und Bedrückung und Trug weichen nicht von ihrem Markte.

Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.

12 Denn nicht ein Feind lästert mich - das wollte ich ertragen -, nicht einer, der mich haßt, thut groß wider mich - vor ihm wollte ich mich bergen -,

Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:

13 sondern du, ein Mensch meinesgleichen, mein Freund und mein Vertrauter,

Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;

14 die wir süße Gemeinschaft miteinander pflogen, im Hause Gottes unter der Volksmenge wandelten.

Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.

15 Der Tod überfalle sie; mögen sie lebendig in die Unterwelt hinabfahren! Denn Bosheit ist in ihren Wohnungen, in ihrem Herzen. (Sheol h7585)

Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. (Sheol h7585)

16 Ich will zu Gott rufen, und Jahwe wird mir helfen.

Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.

17 Abends und Morgens und Mittags will ich klagen und jammern, so wird er meine Stimme hören.

U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.

18 Er erlöst und versetzt mich in Frieden, daß sie nicht an mich können, denn gar viele waren wider mich.

Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.

19 Gott wird hören und wird ihnen antworten als der von Urzeit thront, (Sela) bei denen es keinen Wechsel gab, und die Gott nicht fürchten.

Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, (Sélah) proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.

20 Er legte Hand an die, die in Frieden mit ihm lebten, entweihte seinen Bund.

Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.

21 Glatt sind die Butterworte seines Mundes, und Krieg sein Herz. Seine Worte sind linder als Öl und sind doch gezückte Schwerter.

Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.

22 Wirf deine Bürde auf Jahwe, der wird dich versorgen; er wird den Frommen nicht für immer wanken lassen.

Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.

23 Du aber, o Gott, wirst sie in die tiefste Grube hinabstürzen; die Blutgierigen und Falschen werden ihr Leben nicht auf die Hälfte bringen. Ich aber vertraue auf dich!

Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.