Psalm 48

1 Ein Lied. Ein Psalm. Von den Korachiten. Groß ist Jahwe und hoch zu preisen in der Stadt unseres Gottes, auf seinem heiligen Berge.

Píseň žalmu synů Chóre. Veliký jest Hospodin, a převelmi chvalitebný v městě Boha našeho, na hoře svatosti své.

2 Lieblich erhebt sich, die Freude der ganzen Erde ist der Zionberg, im äußersten Norden die Stadt des großen Königs.

Ozdoba krajiny, útěcha vší země jestiť hora Sion, k straně půlnoční, město krále velikého.

3 Gott hat sich in ihren Palästen als eine Schutzwehr kund gethan.

Bůh na palácích jeho, a znají ho býti vysokým hradem.

4 Denn fürwahr, die Könige versammelten sich, zogen miteinander heran.

Nebo aj, králové když se shromáždili a spolu táhli,

5 Sobald sie sahen, erstaunten sie; sie wurden bestürzt, sind angstvoll entflohn.

Sami to uzřevše, velmi se divili, a předěšeni byvše, náhle utíkali.

6 Beben ergriff sie daselbst, Zittern wie eine Gebärende.

Tuť jest je strach popadl, a bolest jako ženu rodící.

7 Durch den Ostwind zerschmetterst du Tarsis-Schiffe.

Větrem východním rozrážíš lodí Tarské.

8 Wie wir's gehört haben, also haben wir's gesehen in der Stadt Jahwes der Heerscharen, in der Stadt unseres Gottes: Gott läßt sie ewig feststehn! (Sela)

Jakž jsme slýchali, tak jsme spatřili, v městě Hospodina zástupů, v městě Boha našeho. Bůh upevní je až na věky.

9 Wir bedenken, o Gott, deine Gnade drinnen in deinem Tempel.

Rozjímáme, ó Bože, milosrdenství tvé u prostřed chrámu tvého.

10 Wie dein Name, o Gott, so erschallt auch dein Lobpreis bis an die Enden der Erde; deine Rechte ist voll von Gerechtigkeit.

Jakož jméno tvé, Bože, tak i chvála tvá až do končin země; pravice tvá zajisté plná jest spravedlnosti.

11 Der Zionberg freut sich, die Töchter Judas frohlocken um deiner Gerichte willen.

Raduj se, horo Sione, plésejte, dcery Judské, z příčiny soudů Božích.

12 Umgehet Zion, umwandelt sie ringsum, zählt ihre Türme,

Obejděte Sion, a obstupte jej, sečtěte věže jeho.

13 Richtet euer Augenmerk auf ihren Wall, durchschreitet ihre Paläste, damit ihr dem künftigen Geschlecht erzählt,

Přiložte mysl svou k ohradě, popatřte na paláce jeho, abyste uměli vypravovati věku potomnímu,

14 daß dieses Gott, unser Gott, ist; er wird uns führen immer und ewig.

Že tento Bůh jest Bůh náš na věčné věky, a že on vůdce náš bude až do smrti.