Psalm 2

1 Warum toben die Völker, und sinnen die Nationen Vergebliches?

Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

2 Die Könige der Erde treten auf, und die Fürsten ratschlagen miteinanderwider Jahwe und seinen Gesalbten.

Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

3 “Laßt uns ihre Fesseln zerreißen und ihre Stricke von uns werfen!”

Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

4 Der im Himmel thronet, lacht; der Herr spottet ihrer.

Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

5 Dann redet er zu ihnen in seinem Zorn und in seinem Grimme schreckt er sie.

Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

6 “Habe doch ich meinen König eingesetzt auf dem Zion, meinem Heiligen Berge!”

Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

7 Laßt mich Kunde geben von einem Beschluß: Jahwe sprach zu mir: Du bist mein Sohn; ich habe dich heute gezeugt!

Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

8 Heische von mir, so will ich dir die Völker zum Erbe geben und die Enden der Erde zum Eigentum!

Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

9 Mit eisernem Stabe magst du sie zerschmettern, wie Töpfergefäß sie zertrümmern.

Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

10 Nun denn, ihr Könige, handelt klug! Laßt euch warnen, ihr Richter auf Erden!

A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

11 Dienet Jahwe voll Furcht und jubelt unter Zittern.

Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

12 Küsset den Sohn, damit er nicht zürne, und euer Weg euch ins Verderben führt. Denn leicht könnte sein Zorn entbrennen; wohl allen, die bei ihm Zuflucht suchen!

Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.