Psalm 132
1 Wallfahrtslieder. Gedenke, Jahwe, David, all' seine Mühsal!
Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
2 ihm, der Jahwe schwur, dem Starken Jakobs gelobte:
Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
3 “Ich will mein Wohngezelt nicht betreten, noch das Bett meines Lagers besteigen,
Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
4 “will meinen Augen keinen Schlaf gönnen, meinen Wimpern keinen Schlummer,
Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
5 “bis ich für Jahwe eine Stätte gefunden, eine Wohnung für den Starken Jakobs.”
Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
6 Siehe, wir haben von ihr gehört in Ephrat, haben sie gefunden in Waldgefilden.
Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
7 Laßt uns in seine Wohnung eingehen, vor dem Schemel seiner Füße niederfallen!
Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
8 Brich auf, Jahwe, nach deiner Ruhestätte, du und deine mächtige Lade!
Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
9 Deine Priester seien angethan mit rechtem Verhalten, und deine Frommen mögen jubeln!
Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
10 Um deines Knechtes Davids willen weise deinen Gesalbten nicht ab!
Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
11 Jahwe hat David einen wahrhaftigen Eid geschworen, von dem er nicht abgehen wird: “Einen, der deinem Leib entsprossen, will ich auf deinen Thron setzen!”
Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
12 Wenn deine Söhne meinen Bund beobachten und meine Zeugnisse, die ich sie lehren werde, so sollen auch ihre Söhne für immer auf deinem Throne sitzen.
Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
13 Denn Jahwe hat Zion erwählt, hat es zum Wohnsitze für sich begehrt:
Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
14 “Dies ist für immer meine Ruhestätte; hier will ich wohnen, denn nach ihr verlangte ich.
Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
15 “Ich will Zion reichlich segnen, ihre Armen mit Brot sättigen.
Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
16 “Ihre Priester will ich mit Heil bekleiden, und ihre Frommen sollen fröhlich jubeln.
A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
17 “Daselbst will ich David Macht verleihen, eine Leuchte zurichten meinem Gesalbten.
Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
18 “Seine Feinde will ich in Schande kleiden, doch auf ihm soll seine Krone glänzen!”
Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
