Psalm 104

1 Preise, meine Seele, Jahwe! Jahwe, mein Gott, du bist überaus groß; mit Majestät und Hoheit bist du angethan,

Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.

2 der sich in Licht hüllt wie in einen Mantel, den Himmel ausspannt wie ein Zelttuch,

Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

3 der seinen Söller im Wasser bälkt, dichte Wolken zu seinem Fahrzeuge macht, auf den Fittigen des Windes wandelt,

Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.

4 der Winde zu seinen Boten macht, zu seinen Dienern loderndes Feuer.

Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.

5 Er hat die Erde auf ihre Pfeiler gegründet, daß sie in alle Ewigkeit nicht wanken kann.

Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

6 Mit der Flut wie mit einem Gewande bedecktest du sie; auf den Bergen standen Gewässer.

Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

7 Vor deinem Schelten flohen sie, vor deinem Donnerschall zogen sie sich angstvoll zurück -

K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

8 Berge stiegen empor, es senkten sich Thäler - an die Stätte, die du ihnen gegründet.

(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

9 Du hast eine Grenze gesetzt, die dürfen sie nicht überschreiten, dürfen die Erde nicht wieder bedecken.

Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

10 Der in den Thälern Quellen entsendet; zwischen den Bergen fließen sie dahin.

Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,

11 Sie tränken alle Tiere des Gefildes; die Wildesel löschen ihren Durst.

A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.

12 An ihnen wohnen die Vögel des Himmels, lassen aus den Zweigen heraus ihre Stimme erschallen.

Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.

13 Der von seinem Söller her die Berge tränkt - von der Frucht deiner Werke sättigt sich die Erde.

Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

14 Der Gras sprossen läßt für das Vieh und Pflanzen zum Nutzen der Menschen, indem er Brotkorn aus der Erde hervorgehen läßt

Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,

15 und Wein, der des Menschen Herz erfreut, und indem er ihr Angesicht von Öl erglänzen läßt und Brot giebt, das das Herz des Menschen stärkt.

A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.

16 Es sättigen sich die Bäume Jahwes, die Cedern des Libanon, die er gepflanzt hat,

Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.

17 woselbst die Vögel nisten; auf den Cypressen hat der Storch sein Haus.

Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.

18 Die hohen Berge sind der Steinböcke, die Felsen der Klippdachse Zuflucht.

Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.

19 Er hat den Mond zur Bestimmung von Zeiträumen geschaffen; die Sonne kennt ihren Untergang.

Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.

20 Wirkst du Finsternis, so wird es Nacht; in ihr regen sich alle Tiere des Waldes.

Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:

21 Die jungen Löwen brüllen nach Fraß, indem sie von Gott ihre Nahrung verlangen.

Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.

22 Wenn die Sonne aufgeht, ziehen sie sich zurück und lagern sich in ihrer Behausung.

Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.

23 Der Mensch geht aus an sein Werk und an seine Arbeit bis zum Abend.

Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

24 Wie sind deiner Werke so viel, Jahwe! Du hast sie alle in Weisheit geschaffen; die Erde ist voll von deinen Geschöpfen.

Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

25 Da ist das Meer, groß und weit nach beiden Seiten, darin ein Gewimmel ohne Zahl, kleine und große Tiere.

V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

26 Daselbst gehen Schiffe, der Leviathan, den du geschaffen hast, darin zu spielen.

Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

27 Sie alle warten auf dich, daß du ihnen zu seiner Zeit ihre Speise gebest.

Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

28 Du giebst ihnen, sie lesen auf; du thust deine Hand auf, sie sättigen sich mit Gutem.

Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

29 Du verbirgst dein Antlitz, sie werden bestürzt; du ziehst ihren Odem ein, sie verhauchen und werden wieder zu Erde.

Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

30 Du entsendest deinen Odem, sie werden geschaffen, und du erneust das Angesicht der Erde.

Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

31 Die Herrlichkeit Jahwes währt ewig, Jahwe freut sich seiner Werke!

Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.

32 der die Erde anblickt, daß sie erzittert, die Berge anrührt, daß sie rauchen.

On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

33 Ich will Jahwe singen mein Leben lang, meinem Gotte lobsingen, so lange ich bin.

Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.

34 Möge ihm mein Dichten wohlgefallen; ich freue mich Jahwes!

Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.

35 Möchten die Sünder von der Erde verschwinden, und die Gottlosen nicht mehr sein. Preise, meine Seele, Jahwe! Rühmet Jah!

Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.