Psalm 102

1 Gebet eines Elenden, wenn er schmachtet und vor Jahwe seine Klage ausschüttet. Jahwe, höre mein Gebet und laß mein Schreien vor dich kommen!

Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.

2 Verbirg dein Antlitz nicht vor mir, wenn mir angst ist! Neige dein Ohr zu mir; wenn ich rufe, eilends erhöre mich!

Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.

3 Denn meine Tage sind wie ein Rauch verschwunden, und meine Gebeine sind wie von Brand durchglüht.

Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.

4 Mein Herz ward versengt und verdorrte wie Gras; denn ich vergesse, mein Brot zu essen.

Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

5 Von meinem lauten Stöhnen klebt mein Gebein an meinem Fleisch.

Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.

6 Ich gleiche dem Pelikan in der Wüste, bin wie ein Käuzlein in Ruinen.

Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.

7 Ich bin schlaflos und klage wie ein einsamer Vogel auf dem Dach.

Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.

8 Unaufhörlich lästern mich meine Feinde; die wider mich toben, schwören bei mir.

Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.

9 Denn ich esse Asche wie Brot und mische meinen Trank mit Thränen

Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,

10 wegen deines Grimms und deines Zorns; denn du hast mich emporgehoben und hingeschleudert.

Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

11 Meine Tage gleichen einem langgestreckten Schatten, und ich verdorre wie Gras.

Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.

12 Du aber, Jahwe, thronst ewig, und dein Name währt durch alle Geschlechter.

Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.

13 Du wirst dich erheben, dich Zions zu erbarmen; denn es ist Zeit, sie zu begnadigen, denn die ihr bestimmte Frist ist eingetreten.

Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.

14 Denn deine Knechte hängen mit Liebe an ihren Steinen und jammern über ihren Schutt.

Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,

15 Und die Heiden werden den Namen Jahwes fürchten, und alle Könige der Erde deine Herrlichkeit,

Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,

16 weil Jahwe Zion wieder aufgebaut hat, erschienen ist in seiner Herrlichkeit,

Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,

17 sich dem Gebete des Nackten zugewendet und ihr Gebet nicht verschmäht hat.

Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.

18 Aufgeschrieben werde solches vom kommenden Geschlecht, und das Volk, das geschaffen werden soll, preise Jahwe,

Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,

19 daß er von seiner heiligen Höhe herabgeschaut, Jahwe vom Himmel auf die Erde geblickt hat,

Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,

20 um das Seufzen des Gefangenen zu hören, die dem Tode Verfallenen loszumachen,

Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,

21 daß man in Zion den Namen Jahwes verkünde und seinen Ruhm in Jerusalem,

Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,

22 wenn sich die Völker allzumal versammeln und die Königreiche, um Jahwe zu dienen.

Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.

23 Er hat auf dem Wege meine Kraft gebeugt, meine Lebenstage verkürzt.

Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,

24 Ich spreche: Mein Gott, nimm mich nicht hinweg in der Hälfte meiner Tage, du, dessen Jahre durch alle Geschlechter währen.

Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,

25 Du hast vor Zeiten die Erde gegründet, und der Himmel ist deiner Hände Werk.

I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.

26 Sie werden vergehen, du aber bleibst: Sie werden insgesamt wie ein Gewand zerfallen; wie ein Kleid wirst du sie wechseln, und sie werden dahinfahren.

Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.

27 Du aber bist derselbe, und deine Jahre nehmen kein Ende.

Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.

28 Die Kinder deiner Knechte werden sicher wohnen, und ihre Nachkommen beständig vor dir bleiben.

Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.