Sprueche 29

1 Ein vielgestrafter und doch halsstarriger Mannwird plötzlich unheilbar zerschellen.

Èlověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.

2 Wenn die Frommen sich mehren, freut sich das Volk; wenn aber der Gottlose herrscht, seufzt das Volk.

Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.

3 Einer, der Weisheit liebt, macht seinem Vater Freude; wer es aber mit Huren hält, bringt sein Vermögen durch.

Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.

4 Ein König giebt durch Recht dem Lande Bestand, wer aber Steuern häuft, richtet es zugrunde.

Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.

5 Ein Mann, der seinem Nächsten schmeichelt, breitet ein Netz vor dessen Füßen aus.

Èlověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.

6 In des Bösen Vergehen liegt ein Fallstrick für ihn; aber der Fromme darf jubeln und fröhlich sein.

Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.

7 Der Fromme nimmt Kenntnis vom Rechtshandel der Geringen; der Gottlose versteht sich nicht auf Erkenntnis.

Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.

8 Spötter setzen eine Stadt in Flammen, aber Weise stillen den Zorn.

Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.

9 Wenn ein Weiser mit einem Narren rechtet, so tobt der und lacht, aber es giebt keine Ruhe.

Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.

10 Die Blutgierigen hassen den Redlichen; aber die Rechtschaffenen nehmen sich seiner an.

Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.

11 All' seinen Unmut läßt der Thor herausfahren. aber der Weise beschwichtigt ihn zuletzt.

Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.

12 Ein Herrscher, der auf Lügenwort horcht, des Diener sind alle gottlos.

Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.

13 Armer und Leuteschinder begegnen einander; der beiden das Augenlich erhält, ist Jahwe.

Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.

14 Ein König, der den Geringen treulich recht schafft, des Thron wird immerdar feststehen.

Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.

15 Rute und Rüge gibt Weisheit, aber ein zuchloser Knabe bringt seiner Mutter Schande.

Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.

16 Wenn sich die gottlosen mehren, mehrt sich Vergehung; aber die Frommen werden ihren Sturz mit ansehn.

Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.

17 Züchtige deinen Sohn, so wird er dir Behagen gewährenund deiner Seele Leckerbissen reichen.

Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.

18 Wenn es an Offenbarung fehlt, wird das Volk zügellos; aber wohl dem, der das Gesetz beobachtet.

Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.

19 Mit Worten läßt sich ein Knecht nicht zurechtbringen; denn er versteht sie zwar, richtet sich aber nicht danach.

Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.

20 Schaust du einen, der mit seinen Worten zu hastig ist, -da ist für einen Thoren mehr Hoffnung als für ihn.

Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.

21 Wenn einer seinen Knecht von Jugend auf verzärtelt, so will er schließlich ein Junker sein.

Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.

22 Ein zorniger Mann erregt Zank, und ein hitziger begeht viel Sünde.

Èlověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.

23 Des Menschen Hochmut wird ihn erniedrigen, aber der Demütige wird Ehre erlangen.

Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.

24 Wer mit dem Diebe teilt, haßt sein Leben; er hört den Fluch und zeigt's nicht an.

Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.

25 Vor Menschen zittern, bringt zu Fall, wer aber auf Jahwe vertraut, wird geschützt.

Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.

26 Viele suchen das Anlitz eines Herrschers; aber von Jahwe kommt das Recht eines Mannes.

Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.

27 Ein Greuel für die Frommen ist, wer Unrecht tut, und ein Greuel für den Gottlosen ist, wer gerade wandelt.

Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.