Sprueche 12

1 Wer Zucht will, will Erkenntnis, wer aber die Rüge haßt, ist dumm.

Kdo miluje cvičení, miluje umění; kdož pak nenávidí domlouvání, nemoudrý jest.

2 Ein Guter erlangt von Jahwe Wohlgefallen, aber den tückischen Mann verdammt er.

Dobrý nalézá lásku u Hospodina, ale muže nešlechetného potupí Bůh.

3 Niemand gelangt durch gottloses Wesen zu festem Bestand, aber die Wurzel der Frommen wird nicht wanken.

Nebývá trvánlivý člověk v bezbožnosti, kořen pak spravedlivých nepohne se.

4 Ein wackeres Weib ist die Krone ihres Gemahls, aber wie Wurmfraß in seinen Gebeinen ist eine schandbare.

Žena statečná jest koruna muže svého, ale jako hnis v kostech jeho ta, kteráž k hanbě přivodí.

5 Die Gedanken der Frommen sind auf Recht aus, die Anschläge der Gottlosen auf Betrug.

Myšlení spravedlivých jsou pravá, rady pak bezbožných lstivé.

6 Der Gottlosen Reden bedrohen mit Lebensgefahr, aber der Mund der Rechtschaffenen errettet sie.

Slova bezbožných úklady činí krvi, ústa pak spravedlivých vytrhují je.

7 Die Gottlosen werden umgestürzt und sind nicht mehr, aber das Haus der Frommen bleibt stehen.

Vyvráceni bývají bezbožní tak, aby jich nebylo, ale dům spravedlivých ostojí.

8 Nach dem Maße siener Klugheit wird ein Mann gelobt, wer aber verschrobenes Sinnes ist, fällt der Verachtung anheim.

Podlé toho, jakž rozumný jest, chválen bývá muž, převráceného pak srdce bude v pohrdání.

9 Besser fährt, wer gering ist und dabei doch einen Diener hat, als wer vornehm tut und des Brots ermangelt.

Lepší jest nevzácný, kterýž má služebníka, nežli ten, kterýž sobě slavně počíná, a nemá chleba.

10 Der Fromme weiß, wie seinem Vieh zu Mute ist, aber der Gottlosen Herz ist grausam.

Pečuje spravedlivý o život hovádka svého, srdce pak bezbožných ukrutné jest.

11 Wer seinen Acker baut, wird Brots die Fülle haben, wer aber nichtigen Dingen nachjagt, ist unverständig.

Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, blázen jest.

12 Den Gottlosen gelüstet nach dem Fange der Bösen, aber die Wurzel des Frommen ist von Dauer.

Žádostiv jest bezbožný obrany proti zlému, ale kořen spravedlivých způsobuje ji.

13 Durch der Lippen Vergehung verstrickt sich der Böse, und so entgeht der Fromme der Not.

Do přestoupení rtů zapletá se zlostník, ale spravedlivý vychází z ssoužení.

14 Von der Frucht seines Mundes hat einer Gutes in Fülle, und was die Hände des Menschen anderen anthun, das fällt auf ihn zurück.

Z ovoce úst každý nasycen bude dobrým, a odplatu za skutky člověka dá jemu Bůh.

15 Dem Narren erscheint sein Weg als der rechte, aber der Weise hört auf Rat.

Cesta blázna přímá se zdá jemu, ale kdo poslouchá rady, moudrý jest.

16 Des Narren Ärger giebt sich auf der Stelle kund, der Kluge aber verbirgt den Schimpf.

Hněv blázna v tentýž den poznán bývá, ale opatrný hanbu skrývá.

17 Wer ohne Scheu die Wahrheit spricht, sagt aus, was recht ist, ein falscher Zeuge aber Trügerei.

Kdož mluví pravdu, ohlašuje spravedlnost, svědek pak falešný lest.

18 Es giebt welche, die schwatzen, als wären's Schwertstiche, aber die Zunge der Weisen bringt Heilung.

Někdo vynáší řeči podobné meči probodujícímu, ale jazyk moudrých jest lékařství.

19 Wahrhaftige Lippe besteht für immer, aber eine falsche Zunge nur für den Augenblick.

Rtové pravdomluvní utvrzeni budou na věky, ale na kratičko jazyk lživý.

20 Trug ist im Herzen derer, die böses ersinnen; aber die zum Frieden raten, stiften Freude.

V srdci těch, kteříž zlé obmýšlejí, bývá lest, v těch pak, kteříž radí ku pokoji, veselí.

21 Dem Frommen stößt keinerlei Unheil zu, aber die Gottlosen sind voll Unglücks.

Nepotká spravedlivého žádná těžkost, bezbožní pak naplněni budou zlým.

22 Falsche Lippen sind Jahwe ein Greuel; die aber Treue erzeigen, gefallen ihm wohl.

Ohavností jsou Hospodinu rtové lživí, ale ti, jenž činí pravdu, líbí se jemu.

23 Ein kluger Mann hält zurück mit seiner Erkenntnis; aber der Thoren Herz schreit die eigne Narrheit aus.

Èlověk opatrný tají umění, ale srdce bláznů vyvolává bláznovství.

24 Die Hand der Fleißigen wird herrschen, die lässige aber wird fronpflichtig werden.

Ruka pracovitých panovati bude, lstivá pak musí dávati plat.

25 Kummer in eines Mannes Herzen drückt es nieder, aber ein freundliches Wort erheitert es.

Starost v srdci člověka snižuje ji, ale věc dobrá obveseluje ji.

26 Der Fromme erspäht sich seine Weide, aber die Gottlosen führt ihr Weg in die Irre.

Vzácnější jest nad bližního svého spravedlivý, cesta pak bezbožných svodí je.

27 Der Lässige erjagt sein Wild nicht, aber ein köstliches Gut für den Menschen ist Fleißigsein.

Nebude péci fortelný, což ulovil, ale člověk bedlivý statku drahého nabude.

28 Auf dem Pfade der Gerechtigkeit ist Leben, aber der Weg des Frevels führt zum Tode.

Na stezce spravedlnosti jest život, a cesta stezky její nesmrtelná jest.