Klagelieder 5

1 Gedenke, Jahwe, was uns widerfahren; schau her und sieh unsere Schmach!

Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.

2 Unser Erbbesitz ist Fremden zugefallen, unsere Häuser Ausländern.

Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.

3 Wir sind Waisen geworden, vaterlos, unsere Mütter zu Witwen.

Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.

4 Unser Wasser trinken wir um Geld, unser Holz bekommen wir nur gegen Zahlung.

Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.

5 Unsere Verfolger sitzen uns auf dem Nacken; sind wir ermattet, gönnt man uns keine Ruhe.

Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.

6 Ägypten reichten wir die Hand, Assur, um satt zu werden.

Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.

7 unsere Väter fehlten; sie sind nicht mehr, und wir tragen ihre Verschuldungen.

Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.

8 Knechte herrschen über uns; niemand entreißt uns ihrer Hand.

Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.

9 Mit Gefahr unseres Lebens holen wir unser Brot voller Angst vor dem Schwert und der Pest.

S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.

10 Unsere Haut ist geschwärzt wie ein Ofen, von den Gluten des Hungers.

Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.

11 Frauen in Zion haben sie geschändet, Jungfrauen in den Städten Judas.

Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.

12 Fürsten wurden durch ihre Hand gehenkt, der Vornehmen Ansehn für nichts geachtet.

Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.

13 Jünglinge nahmen sie zum Mahlen, und Knaben strauchelten unter der Last von Holz.

Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.

14 Verschwunden sind die Greise am Thor, das Saitenspiel der Jünglinge.

Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.

15 Geschwunden ist unseres Herzens Freude; in Klage ist unser Reigen verwandelt.

Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.

16 Die Krone ist uns vom Haupte gefallen: wehe uns, daß wir gesündigt haben!

Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.

17 Darüber ist unser Herz siech geworden, darob unsere Augen trübe,

Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,

18 über den Zionsberg, der verwüstet ist, auf dem sich Füchse tummeln.

Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.

19 Du, Jahwe, thronst auf ewig, dein Stuhl steht von Geschlecht zu Geschlecht.

Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.

20 Warum willst du uns für immer vergessen, uns lebenslang verlassen?

Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?

21 Bekehre uns zu dir, Jahwe, so kehren wir um; erneuere unsere Tage, wie vor Alters!

Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.

22 Oder hast du uns ganz verworfen, bist überaus auf uns erzürnt?

Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?