Klagelieder 3

1 Ich bin der Mann, der Elend sah unter der Rute seines Grimms.

Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.

2 Mich hat er getrieben und geführt in Finsternis und tiefes Dunkel.

Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.

3 Ja, gegen mich kehrt er immer auf neue den ganzen Tag seine Hand.

Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.

4 Aufgerieben hat er mein Fleisch und meine Haut, meine Gebeine zerbrochen,

Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.

5 rings um mich aufgebaut Gift und Drangsal,

Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.

6 mich in tiefe Finsternis versetzt wie in der Urzeit Verstorbene.

Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.

7 Er hat mich ummauert ohne Ausweg, meine Ketten beschwert;

Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.

8 ob ich auch schreie und rufe, er hemmt mein Gebet,

A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.

9 vermauerte meine Wege mit Quadern, verstörte meine Pfade.

Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.

10 Ein lauernder Bär war er mir, ein Löwe im Hinterhalt.

Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.

11 Er hat meine Wege in die Irre geführt und mich zerrissen, mich verödet gemacht,

Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.

12 hat seinen Bogen gespannt und mich aufgestellt als Ziel für den Pfeil,

Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.

13 in meine Nieren gesandt seines Köchers Söhne.

Postřelil ledví má střelami toulu svého.

14 Ich ward zum Gelächter für alle Völker, ihr Spottlied den ganzen Tag.

Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.

15 Er sättigte mich mit Bitternissen, berauschte mich mit Wermut

Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.

16 und ließ meine Zähne Kiesel zermalmen, mich in Asche mich wälzen.

Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.

17 Du raubtest meiner Seele den Frieden, ich vergaß des Glücks

Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,

18 und sprach: dahin ist meine Lebenskraft, mein Vertrauen auf Jahwe.

A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.

19 Gedenke meines Elends und meiner Irrsal, des Wermuts und des Gifts!

A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,

20 Es gedenkt, es gedenkt und ist gebeugt in mir meine Seele.

Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.

21 Dies will ich zu Herzen nehmen, darum will ich hoffen:

A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),

22 Jahwes Gnaden sind ja noch nicht aus, sein Erbarmen ja nicht zu Ende;

Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,

23 jeden Morgen ist es neu, groß ist deine Treue!

Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.

24 Mein Teil ist Jahwe, spricht meine Seele, darum will ich auf ihn hoffen.

Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.

25 Gütig ist Jahwe gegen die, so auf ihn harren, gegen die Seele, die ihn sucht.

Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.

26 Gut ist's, schweigend zu harren auf die Hilfe Jahwes.

Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.

27 Gut ist's dem Manne, zu tragen das Joch in seiner Jugend.

Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,

28 Er sitze einsam und schweige, weil er's ihm auferlegt.

Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,

29 Er berühre mit seinem Munde den Staub, vielleicht ist noch Hoffnung;

Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,

30 biete dem, der ihn schlägt, die Wange, werde mich Schmach gesättigt.

Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.

31 Denn nicht auf ewig verstößt der Herr.

Neboť nezamítá Pán na věčnost;

32 sondern, wenn er betrübt hat, so erbarmt er sich wieder nach der Fülle seiner Gnade.

Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.

33 Denn er plagt nicht aus Lust und betrübt die Menschenkinder.

Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.

34 Daß man unter die Füße tritt alle Gefangenen des Landes,

Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,

35 das Recht eines Mannes beugt vor dem Antlitz des Höchsten,

Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,

36 eines Menschen Streitsache verdreht, - sollte das der Herr nicht sehn?

Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.

37 Wer ist, der da sprach, und es geschah, ohne daß der Herr es geboten?

Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?

38 Geht nicht aus dem Munde des Höchsten hervor das Böse und das Gute?

Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?

39 Was seufzt der Mensch, so lang er lebt? Ein jeder seufze über seine Sünden!

Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?

40 Laßt uns unsern Wandel prüfen und erforschen und zu Jahwe uns bekehren!

Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.

41 Laßt uns Herz und Hände erheben zu Gott im Himmel!

Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.

42 Wir haben gesündigt und sind ungehorsam gewesen, du hast nicht vergeben,

Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.

43 hast dich verhüllt in Zorn und uns verfolgt, gemordet ohne Erbarmen,

Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.

44 hast dich in Gewölk verhüllt, daß kein Gebet hindurchdrang.

Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.

45 Zu Kehricht und Abscheu machtest du uns inmitten der Völker.

Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.

46 Ihren Mund rissen auf über uns alle unsere Feinde.

Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.

47 Grauen und Grube ward uns zu teil, Verwüstung und Verderben.

Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.

48 Ströme Wassers thränt mein Auge über das Verderben der Tochter meines Volks.

Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.

49 Ruhelos fließt mein Auge ohne Aufhören,

Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,

50 bis daß herniederschaue und darein sehe Jahwe vom Himmel.

Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.

51 Meine Thräne zehrt an meiner Seele um alle Töchter meiner Stadt.

Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.

52 Mich jagten, jagten wie einen Vogel die, so mir grundlos feind sind,

Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.

53 machten in der Grube mein Leben verstummen und warfen Steine auf mich.

Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.

54 Wasser strömte über mein Haupt; ich dachte: ich bin verloren!

Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.

55 Ich rief deinen Namen, Jahwe, aus tief unterster Grube.

Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.

56 Du hörtest mein Rufen: “Verschließe dein Ohr nicht; komm mich zu erquicken, mir zu helfen!”

Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.

57 Du warst nahe, als ich dich rief, sprachst: “Sei getrost!”

V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.

58 Du führtest, o Herr, meine Sache, erlöstest mein Leben.

Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.

59 Du hast, o Jahwe, meine Unterdrückung gesehn, hilf mir zu meinem Recht!

Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.

60 Du hast all' ihre Rachgier gesehn, all' ihre Pläne wider mich,

Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.

61 hast ihr Schmähen gehört, o Jahwe, all' ihre Pläne wider mich,

Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,

62 die Reden meiner Widersacher und ihr stetes Trachten wider mich.

Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.

63 Schau, ob sie sitzen oder aufstehen, ich bin ihr Spottlied!

Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.

64 Du wirst ihnen lohnen, Jahwe, nach ihrer Hände Werk,

Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.

65 wirst ihr Herz verstocken - dein Fluch über sie!

Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.

66 Du wirst sie im Zorn verfolgen und vertilgen unter Jahwes Himmel weg!

Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.