Job 41

1 Kannst du das Krokodil mit der Angel ziehen und mit der Schnur seine Zunge niederdrücken?

Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?

2 Ziehst du ihm eine Binsenschnur durch die Nase und durchbohrst du mit dem Haken seine Backe?

Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?

3 Wird es dir viel Flehens machen oder dir gute Worte geben?

Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?

4 Wird es einen Vertrag mit dir eingehen, daß du es für immer zum Sklaven nehmest?

Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?

5 Wirst du mit ihm spielen, wie mit einem Vöglein und kannst du es anbinden für deine Mädchen?

Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?

6 Feilschen darum die Zunftgenossen, verteilen es unter die Händler?

Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?

7 Kannst du sein Haupt mit Stacheln spicken und seinen Kopf mit schwirrenden Harpunen?

Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?

8 Lege nur deine Hand an es - gedenke, welch' ein Kampf! du wirst's nicht wieder thun.

Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.

9 Ja, seine Hoffnung ward betrogen; wird er doch schon bei seinem Anblick hingestreckt.

Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?

10 So tollkühn ist keiner, daß er es reizen dürfte, - und wer ist, der mir sich stellen dürfte?

Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?

11 Wer hat mir etwas zuvor gethan, daß ich vergelten müßte? Was irgendwo unter dem Himmel ist, gehört mir!

Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.

12 Ich darf nicht schweigen von seinen Gliedern, noch von der Stärke und der Schönheit seines Baus.

Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.

13 Wer hat je vorn sein Gewand aufgedeckt, und wer dringt in seines Gebisses Doppelreihen?

Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?

14 Wer hat je seines Rachens Doppelthor geöffnet? Um seine Zähne rings ist Schrecken!

Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.

15 Ein Stolz sind die Rinnen der Schilde, mit festem Siegel verschlossen.

Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.

16 Eins reiht sich an das andere, kein Lüftchen dringt zwischen sie ein.

Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.

17 Jedes hängt am andern fest; sie schließen sich zusammen unzertrennlich.

Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.

18 Sein Niesen läßt Licht erglänzen, und seine Augen gleichen der Morgenröte Wimpern.

Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.

19 Seinem Rachen entfahren Fackeln, entsprühen Feuerfunken.

Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.

20 Aus seinen Nüstern dringt Dampf hervor wie von einem siedenden Topf mit Binsenfeuerung.

Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.

21 Sein Odem entzündet Kohlen, und Flammen entfahren seinem Rachen.

Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.

22 Auf seinem Halse wohnt die Kraft, und vor ihm her tanzt Verzagen.

V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.

23 Die Wampen seines Leibes haften fest, ihm angegossen unbeweglich.

Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.

24 Sein Herz ist fest gegossen wie Stein, ja fest gegossen, wie ein unterer Mühlstein.

Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.

25 Wenn es auffährt, so fürchten sich Helden, geraten vor Schrecken in Verwirrung.

Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.

26 Greift man es an mit dem Schwert - so hält das nicht Stand, nicht Lanze, Pfeil und Panzer.

Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.

27 Es achtet das Eisen für Stroh, für wurmstichig Holz das Erz.

Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.

28 Der Sohn des Bogens verjagt es nicht, in Strohhalme verwandeln sich ihm Schleudersteine.

Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.

29 Wie Strohhalme gelten ihm Keulen, und es lacht des Sausens der Lanze.

Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.

30 Unten an ihm sind spitzeste Scherben; einen Dreschschlitten breitet es aus auf dem Schlamm.

Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.

31 Es macht die Tiefe sieden wie einen Topf, macht das Wasser einem Salbenkessel gleich.

Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.

32 Hinter ihm leuchtet ein Pfad auf; man hält die Flut für Silberhaar.

Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.

33 Nichts kommt ihm gleich auf Erden, ihm, das geschaffen ist, sich nie zu fürchten.

Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.

34 Auf alles Hohe sieht es herab - ein König ist es über alle Stolzen!

Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.