Job 4

1 Dann antwortete Eliphas aus Theman und sprach:

Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 Wird's dich verdrießen, wenn man ein Wort an dich wagt? Doch wer vermag der Worte Lauf zu hemmen!

Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

3 Hast du doch Viele selbst ermahnt und schlaffe Arme neu gestärkt:

Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

4 Wer strauchelte, den hielten deine Worte aufrecht, und wankenden Knieen verliehst du Kraft.

Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

5 Nun, da es dich trifft, verzagst du; da dich's erfaßt, brichst du zusammen.

Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

6 Ist deine Gottesfurcht nicht dein Vertrauen, und deine Hoffnung dein unsträflich Leben?

Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

7 Bedenke doch, wer kam je schuldlos um, und wo wurden jemals Rechtschaffene vernichtet?

Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

8 So viel ich sah: nur, wer Unheil pflügte und Elend säte, hat es auch eingeerntet!

Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

9 Durch Gottes Odem gingen sie zu Grunde, durch seinen Zornhauch schwanden sie dahin.

Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

10 Des Löwen Brüllen und des Leuen Stimme - der jungen Löwen Zähne sind zerbrochen!

Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

11 Der Leu kommt um, weil ihm die Beute fehlt, und zerstreuen müssen sich der Löwin Kinder.

Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

12 Und zu mir drang ein verstohlenes Wort, mein Ohr vernahm davon einen flüsternden Laut -

Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

13 bei der Gedanken Spiel infolge von Nachtgesichten, wenn tiefer Schlaf sich auf die Menschen senkt.

V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

14 Ein Beben überkam mich und ein Zittern, alle meine Gebeine geriethen in Beben.

Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

15 Ein Wehen zog an mir vorüber, es sträubten sich die Haare mir am Leibe.

Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

16 Dann stand - sein Aussehn konnt ich nicht erkennen - ein Gebilde vor meinen Augen; ich vernahm eine flüsternde Stimme:

Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

17 “Ist wohl ein Mensch gerecht vor Gott, vor seinem Schöpfer rein ein Mann?

Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

18 “Fürwahr, seinen Dienern traut er nicht und seinen Engeln mißt er Irrtum bei,

Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

19 “geschweige den Lehmhüttenbewohnern, deren Sein im Staube wurzelt, die zermalmt werden wie eine Motte.

Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

20 “Zwischen Morgen und Abend werden sie zerschmettert; ohne daß es jemand beachtet, gehn sie auf ewig zu Grunde.

Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

21 “Wird ihr Zeltstrick in ihnen zerrissen, so sterben sie dahin in Unverstand.”

Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.