< Job 37 >

1 Ja, darüber erzittert mein Herz und bebt empor von seiner Stelle.
Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
2 O hört, hört das Grollen seiner Stimme und das Brausen, das aus seinem Munde kommt!
Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
3 Unter den ganzen Himmel hin entfesselt er es und sein Licht über die Säume der Erde.
Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
4 Hinter ihm drein brüllt eine Stimme; er donnert mit seiner majestätischen Stimme und hält sie nicht zurück, wenn seine Stimme erschallt.
Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
5 Gott donnert mit seiner Stimme wunderbar - er, der Großes thut, das für uns unbegreiflich ist.
Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
6 Denn zum Schnee spricht er: Falle zur Erde! und zum Regenguß und zu seinen gewaltigen Regengüssen.
Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
7 Aller Menschen Hand versiegelt er, damit alle Leute sein Thun erkennen.
Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
8 Dann geht das Wild ins Versteck und ruht in seinen Lagerstätten.
Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
9 Aus der Kammer kommt der Sturm, und aus den Speichern die Kälte.
Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
10 Durch Gottes Odem giebt es Eis, und des Wassers Weite liegt in Enge.
Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
11 Auch mit Naß belastet er die Wolke, streut weithin aus sein Lichtgewölk.
Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
12 Das aber wendet sich ringsumher nach seiner Leitung gemäß ihrem Thun, zu Allem, was er ihnen gebeut über die Erdenwelt hin -
A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
13 bald als Rute, wenn es seiner Erde dient, bald zum Segen läßt er es treffen.
Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
14 Vernimm dies, o Hiob! Steh still und beachte die Wunder Gottes!
Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
15 Begreifst du es, wenn Gott ihnen Auftrag erteilt und das Licht seiner Wolken leuchten läßt?
Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
16 Begreifst du der Wolke Schweben, die Wunder des an Einsicht Vollkommenen?
Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
17 du, dessen Kleider heiß sind, wenn die Erde infolge des Südwinds ruht.
A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
18 Wölbst du mit ihm die lichten Höhen, die fest sind wie ein gegossener Spiegel?
Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
19 Thue uns kund, was wir ihm sagen sollen! Wir können nichts vorbringen vor Finsternis!
Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
20 Soll ihm gemeldet werden, daß ich reden will? oder hat je ein Mensch gefordert, daß er vernichtet werde?
Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
21 Jetzt freilich sieht man nicht das Sonnenlicht, das hinter den Wolken helle leuchtet; doch ein Wind fährt daher und reinigt sie.
Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
22 Aus dem Norden kommt das Gold; um Gott lagert furchtbare Majestät.
Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
23 Den Allmächtigen erreichen wir nicht, ihn, der von erhabener Macht ist; aber das Recht und die volle Gerechtigkeit beugt er nicht.
Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
24 Darum fürchten ihn die Menschen; alle die Selbstklugen sieht er nicht an.
Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.

< Job 37 >