Job 27

1 Darauf fuhr Hiob also fort, seine Rede vorzutragen:

Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:

2 So wahr Gott lebt, der mir mein Recht entzogen, und der Allmächtige, der meine Seele betrübt hat -

Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,

3 denn noch ist mein Lebensodem ganz in mir, und Gottes Hauch in meiner Nase! -

Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,

4 nein. meine Lippen reden kein Unrecht, und meine Zunge sinnt nicht auf Betrug!

Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.

5 Fern sei es von mir, euch Recht zu geben; bis ich verscheide, lasse ich nicht von meiner Unschuld.

Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.

6 An meiner Gerechtigkeit halte ich fest und lasse sie nicht; mein Gewissen schilt keinen meiner Tage!

Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.

7 Als Schuldiger muß mein Feind erscheinen, und mein Widersacher als der Ungerechte.

Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.

8 Denn welche Hoffnung hat der Ruchlose, wenn abschneidet, wenn herauszieht Gott seine Seele?

Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?

9 Wird Gott sein Geschrei erhören, wenn ihn die Bedrängnis überfällt?

Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?

10 Oder kann er seine Wonne am Allmächtigen haben, Gott anrufen zu jeder Zeit?

Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?

11 Ich will euch über Gottes Hand belehren, was der Allmächtige im Sinne hat, nicht verhehlen.

Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.

12 Ihr alle habt es ja selbst gesehen, warum wollt ihr euch doch so eitlem Wahn ergeben?

Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?

13 Das ist des bösen Menschen Los bei Gott, und das Erbe der Tyrannen, das sie vom Allmächtigen empfangen:

Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:

14 Sind seiner Kinder viel, so ist's fürs Schwert, und seine Sprößlinge haben nicht satt Brot.

Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.

15 Wer von den Seinen übrig blieb, wird von der Pest begraben, und seine Witwen halten nicht die Totenklage.

Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.

16 Wenn er Silber aufhäuft wie Sand und Kleider wie Lehm aufspeichert -

Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:

17 er speichert auf, aber der Gerechte kleidet sich damit, und das Silber teilt der Fromme.

Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.

18 Der Spinne gleich hat er sein Haus gebaut und gleich der Hütte, die ein Hüter machte.

Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.

19 Reich legte er sich hin - er thut's nicht wieder; er öffnet seine Augen, da ist es aus mit ihm.

Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.

20 Es ereilen ihn Gewässern gleich die Schrecken, des Nachts entführt ihn der Sturmwind.

Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.

21 Der Ost hebt ihn empor, daß er dahinfährt, und stürmt ihn fort von seiner Stätte.

Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.

22 Erbarmungslos schleudert er auf ihn, vor seiner Hand muß er entfliehn, entfliehn -

Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.

23 da klatscht man über ihn in die Hände und zischt ihn aus von seiner Wohnstatt her.

Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.