Job 19

1 Hiob antwortete und sprach:

Tedy odpověděv Job, řekl:

2 Wie lange wollt ihr mich kränken und mich mit Reden zermalmen?

Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?

3 Schon zehnmal nun beschimpftet ihr mich und schämt euch nicht, mich zu mißhandeln!

Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.

4 Und habe ich auch wirklich mich vergangen, so bleibt doch mein Fehltritt mir allein bewußt.

Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.

5 Wollt ihr euch wirklich über mich erheben, so bringt mir den Beweis für meine Schande!

Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:

6 Erkennet doch, daß Gott mich gebeugt und mich mit seinem Netz umzingelt hat.

Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.

7 Fürwahr, ich schreie “Gewalt!” und finde keine Erhörung; ich rufe um Hilfe, doch da giebt's kein Recht.

Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.

8 Meinen Weg hat er vermauert, daß ich nicht hinüber kann, und über meine Pfade breitet er Finsternis.

Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.

9 Meiner Ehre hat er mich entkleidet und mir die Krone vom Haupte genommen.

Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.

10 Er wirft mich nieder ringsum, daß ich dahinfahre, und reißt gleich einem Baume meine Hoffnung aus.

Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.

11 Er läßt seinen Zorn wider mich entbrennen und achtet mich seinen Feinden gleich.

Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.

12 Allzumal rücken seine Scharen heran, schütten ihren Weg wider mich auf und lagern sich rings um mein Zelt.

Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.

13 Meine Brüder hat er von mir entfernt, und meine Freunde sind mir ganz entfremdet.

Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.

14 Meine Verwandten bleiben aus, und meine Bekannten haben mich vergessen.

Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.

15 Die Genossen meines Hauses und meine Mägde achten mich für einen Fremden, zum Ausländer ward ich in ihren Augen.

Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.

16 Rufe ich meinen Sklaven, so antwortet er nicht, mit meinem Munde muß ich zu ihm flehen.

Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.

17 Mein Atem ist zuwider meinem Weibe, und mein Gestank meinen leiblichen Brüdern.

Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.

18 Selbst die Kleinen verachten mich; will ich aufstehn, verspotten sie mich.

Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.

19 Alle meine Vertrauten verabscheuen mich, und die ich liebte, haben sich gegen mich gekehrt.

V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.

20 An meiner Haut und meinem Fleisch klebt mein Gebein, und nur mit meiner Zähne Haut bin ich entronnen.

K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.

21 Erbarmt euch mein, erbarmt euch mein, ihr meine Freunde, denn Gottes Hand hat mich getroffen!

Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.

22 Warum verfolgt ihr mich wie Gott und werdet nicht satt, mich zu zerfleischen?

Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?

23 Ach, daß doch meine Worte aufgeschrieben, auf eine Tafel eingezeichnet würden,

Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,

24 mit Eisengriffel und Blei, für ewig in den Fels gehauen!

Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.

25 Ich aber weiß, daß mein Erlöser lebt, und als letzter wird er auf dem Staube sich erheben.

Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.

26 Und nachdem meine Haut also zerschlagen ist, und ledig meines Fleisches werde ich Gott schauen!

A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.

27 Ich werde ihn schauen mir zum Heil; ja, meine Augen sehen ihn, und nicht als Gegner: mein Herz verzehrt sich in meiner Brust!

Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.

28 Wenn ihr nun sagt: “Wie wollen wir ihn verfolgen!” und in mir sei der Sache Grund zu finden,

Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.

29 so fürchtet euch vor dem Schwert - denn das sind Schwertesverschuldungen! - damit ihr erkennet, daß es ein Gericht giebt.

Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.