Job 15

1 Dann antwortete Eliphas von Theman:

Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 Wird wohl ein Weiser windige Ansicht als Antwort vortragen und sein Inneres mit Ostwind füllen -

Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,

3 mit Rede strafend, die nichts taugt, und mit Worten, durch die er nichts fördert?

Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?

4 Dazu zerstörst du die Gottesfurcht und thust die Andacht ab, die Gott gebührt.

Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.

5 Denn deine Schuld macht deinen Mund gelehrig, und du erwählst die Sprache Verschmitzter.

Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.

6 Dein Mund verurteilt dich, nicht ich, und deine Lippen zeugen wider dich.

Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.

7 Bist du als der erste der Menschen geboren und noch vor den Hügeln hervorgebracht?

Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?

8 Hast du im Rate Gottes zugehört und die Weisheit an dich gerissen?

Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?

9 Was weißt du, daß wir nicht wüßten, was verstehst du, das uns nicht auch bewußt wäre?

Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?

10 Auch unter uns sind Greise, sind Ergraute, reicher als dein Vater an Lebenstagen!

I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.

11 Sind dir Gottes Tröstungen zu gering, und ein Wort, das sanft mit dir verfuhr?

Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?

12 Was reißt dein Unmut dich fort, und was rollen deine Augen,

Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,

13 daß du gegen Gott dein Schnauben kehrst und deinem Munde solche Worte entfahren lässest?

Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?

14 Was ist der Mensch, daß er rein sein könnte, und daß gerecht dastände der Weibgeborene?

Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?

15 Selbst seinen Heiligen traut er nicht, und der Himmel ist nicht rein in seinen Augen,

An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,

16 geschweige der Abscheuliche, Verderbte - der Mensch, der Unrecht wie Wasser trinkt!

Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.

17 Ich will dich unterweisen, höre mir zu, und was ich geschaut, das will ich erzählen,

Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,

18 was die Weisen berichten unverhohlen von ihren Vätern her.

Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.

19 Ihnen war noch das Land allein gegeben, und noch kein Fremdling unter ihnen umhergezogen.

Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.

20 “Sein Leben lang ängstigt sich der Frevler und alle die Jahre hindurch, die dem Wüterich aufgespart sind.

Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.

21 “Schreckenslaute tönen in seinen Ohren, mitten im Frieden überfällt ihn der Verwüster.

Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.

22 “Er giebt die Hoffnung auf, dem Dunkel zu entrinnen, für das Schwert ist er ausersehen.

Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.

23 “Er schweift nach Brot umher - wo ist's zu finden? - er weiß, daß ihm bereit gestellt der Unglückstag.

Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.

24 “Ihn schrecken Not und Angst; sie packt ihn wie ein König, der zum Sturm bereit,

Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.

25 “weil er seine Hand gegen Gott ausgereckt und dem Allmächtigen Trotz geboten hat.

Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.

26 Er stürmte gegen ihn an mit dem Halse, mit den dichten Buckeln seiner Schilde,

Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.

27 “weil er sein Gesicht mit Schmeer bedeckte und Fett ansetzte an der Lende,

Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.

28 “sich ansiedelte in verfehmden Städten, in Häusern, die niemand bewohnen sollte, die zu Steinhaufen bestimmt waren.

A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.

29 “Er wird nicht reich, noch hat seine Habe Bestand, und seine Ähre neigt sich nicht zur Erde.

Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.

30 “Er entgeht nicht der Umfinsterung; seine Schößlinge dörrt die Flamme aus, und durch seinen Zornhauch vergeht er.

Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.

31 “Er vertraue nicht auf Trug, er irrt sich: denn Trug wird sein Eintausch sein.

Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.

32 “Ehe noch sein Tag kommt, erfüllt es sich, und sein Palmenzweig grünt nicht mehr.

Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.

33 “Wie der Weinstock stößt er seine Herlinge ab, wirft, wie der Ölbaum, seine Blüte hin.

Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.

34 “Denn des Ruchlosen Rotte ist unfruchtbar, und Feuer verzehrt die Zelte der Bestechung.

Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.

35 “Mit Mühsal schwanger gebaren sie Unheil, und ihr Schoß bereitet Trug!”

Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.