Prediger 7

1 Besser ein guter Name, als gutes Salböl, und besser der Tag des Todes als der Tag der Geburt.

Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.

2 Besser in ein Trauerhaus gehen als in ein Trinkhaus gehen; denn jenes ist das Ende aller Menschen, und der Lebende nimmt es zu Herzen.

Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.

3 Besser Gram als Lachen, denn bei traurigem Angesicht ist's dem Herzen wohl.

Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.

4 Das Herz der Weisen ist im Trauerhause, aber das Herz der Thoren im Hause der Freude.

Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.

5 Besser das Schelten eines Weisen zu hören, als daß einer den Gesang der Thoren hört.

Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.

6 Denn wie das Knistern der Dornen unter dem Topfe, so ist das Lachen des Thoren: auch das ist eitel.

Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.

7 Die Erpressung macht den Weisen thöricht, und Bestechung verdirbt das Herz.

Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.

8 Besser der Ausgang einer Sache als ihr Anfang; besser ein langmütiger als ein hochmütiger.

Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.

9 Übereile dich nicht in deinem Geist, ärgerlich zu werden, denn Ärger ruht im Busen der Thoren.

Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.

10 Sage nicht: Wie kommt's, daß die früheren Tage besser waren, als die jetzigen? Denn nicht aus Weisheit fragst du darnach.

Neříkej: Čím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.

11 Weisheit ist so gut wie Erbbesitz, und ein Vorteil für die, welche die Sonne sehen.

Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;

12 Denn Schatten gewährt die Weisheit, Schatten das Geld, aber der Vorzug der Erkenntnis ist: die Weisheit erhält dem, der sie besitzt, das Leben.

Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.

13 Siehe an das Werk Gottes; denn wer kann gerade machen, was er gekrümmt hat?

Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?

14 Am guten Tage sei guter Dinge und am bösen bedenke: auch diesen hat Gott gemacht ganz so wie jenen, damit der Mensch nachher nichts weiter zu erfahren bekomme.

V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.

15 Alles habe ich gesehen in meinen eitlen Lebenstagen: Manch ein Gerechter geht in seiner Gerechtigkeit zu Grunde, und mancher Gottlose lebt lange in seiner Bosheit.

Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.

16 Sei nicht allzu gerecht und erzeige dich nicht übermäßig weise: warum willst du dich zu Grunde richten?

Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?

17 Frevle nicht zu sehr und sei kein Thor; warum willst du sterben, ehe es Zeit für dich ist?

Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?

18 Es ist gut, daß du an diesem festhaltest und auch von jenem deine Hand nicht lässest, denn wer Gott fürchtet, entgeht dem allen.

Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.

19 Die Weisheit gewährt dem Weisen mehr Stärke als zehn Gewaltige, die in der Stadt sind.

Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.

20 Denn es giebt keinen gerechten Menschen auf Erden, der Gutes thäte und nicht sündigte.

Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.

21 Gieb auch nicht acht auf all' das Gerede, das man redet, damit du nicht deinen Knecht dir fluchen hörest.

Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.

22 Denn du bist dir vieler Fälle bewußt, wo auch du anderen geflucht hast.

Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.

23 Alles dies habe ich versucht mit Weisheit; ich dachte: ich will weise werden, aber sie blieb fern von mir.

Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.

24 Fern ist, was da ist, und tief, ja tief: wer kann's ergründen?

Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?

25 Ich wandte mich, und mein Sinn war darauf gerichtet, zu erkennen und zu erforschen und Weisheit und kluge Berechnung zu suchen und zu erkennen, daß Frevel Thorheit und Narrheit Tollheit ist.

Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.

26 Und bitterer als den Tod erfand ich das Weib; denn sie gleicht einem Netz, und ihr Herz einem Fanggarn, ihre Hände Fesseln. Wer Gott gefällt, entrinnt ihr, aber der Sünder wird durch sie gefangen.

I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.

27 Siehe, das habe ich gefunden, spricht der Prediger, eins zum andern fügend, um ein Ergebnis zu finden.

Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,

28 Was ich fortwährend suchte, aber nicht fand, ist dies: Einen Mann unter tausend habe ich gefunden, aber ein Weib unter allen diesen habe ich nicht gefunden.

Čeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.

29 Nur dies, siehe, habe ich gefunden, daß Gott den Menschen gerade geschaffen hat, sie aber suchen viele Künste.

Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných.