Sprueche 20

1 Ein Spötter ist der Wein, ein Lärmer Bier; wer davon taumelt, ist nicht klug.

Víno činí posměvače, a nápoj opojný nepokojného; pročež každý, kdož se kochá v něm, nebývá moudrý.

2 Wie eines jungen Löwen Knurren ist des Königs Unwillen; wenn er in Zorn gerät, verwirkt man schon sein Leben.

Hrůza královská jako řvání mladého lva; kdož ho rozhněvá, hřeší proti životu svému.

3 Für einen Mann ist's eine Ehre, einem Streite fernzubleiben, und nur ein Tor tut sich hervor.

Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti, ale kdožkoli se do nich zapletá, blázen jest.

4 Im Herbste pflügt der Faule nicht; wenn er dann in der Ernte nachfragt, ist nichts da.

Lenoch neoře pro zimu, pročež žebrati bude ve žni, ale nadarmo.

5 Wie Wasser in der Tiefe, ruht der Plan im Herzen eines Mannes; ein kluger Mann weiß es zu schöpfen.

Rada v srdci muže voda hluboká, muž však rozumný dosáhne jí.

6 Gar mancher muß den Mann herbeirufen, dem Gutes er getan. Denn einen Dankbaren, wer kann ihn finden?

Větší díl lidí honosí se účinností svou, ale v pravdě takového kdo nalezne?

7 Wenn jemand in Gerechtigkeit und Unschuld lebt, den ahmen seine Kinder nach.

Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své; blažení synové jeho po něm.

8 Ein König auf dem Richterstuhle der Gerechtigkeit soll mit den Augen jeden Übeltäter aufspüren!

Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé.

9 Wer könnte sagen: "Gereinigt habe ich mein Herz, von meiner Lieblingssünde frei gemacht!"?

Kdo může říci: Očistil jsem srdce své? Čist jsem od hříchu svého?

10 Zweifach Gewicht und zweifach Maß, sie beide sind dem Herrn ein Greuel.

Závaží rozdílná a míra rozdílná, obé to ohavností jest Hospodinu.

11 Ein Knabe schon gibt sich in seinen Taten zu erkennen, ob krumm, ob grade wird sein Tun.

Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole, jest-li upřímé a pravé dílo jeho.

12 Das hörend Ohr, das sehend Auge, sie beide hat der Herr gemacht.

Ucho, kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, obé to učinil Hospodin.

13 Lieb nicht den Schlaf, damit du nicht verarmst! Mach schon die Augen auf, solang du Brot in Fülle hast!

Nemiluj snu, abys nezchudl, otevři oči své, a nasytíš se chlebem.

14 "Wie schlecht, wie schlecht!" sagt da ein Käufer; doch ist es sein geworden, rühmt er sich.

Zlé, zlé, říká ten, kdož kupuje, a odejda, tedy se chlubí.

15 Hat man auch Gold und Perlen eine Menge, ein gläsernes Gefäß ist eines Anwalts Rede.

Zlato a množství perel, a nejdražší klínot jsou rtové umělí.

16 Wer einem andern bürgt, dem kann sein eigen Kleid genommen werden; gepfändet wird er Fremder wegen.

Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a kdo za cizozemku, základ jeho.

17 Süß schmeckt dem Mann das Brot der Lüge; doch hintendrein füllt sich sein Mund mit Kieselstein.

Chutný jest někomu chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají.

18 Die Pläne prüfe durch Beratung! Mit Klugheit führe Krieg!

Myšlení radou upevňuj, a s opatrnou radou veď boj.

19 Geheimnisse verrät, wer stets auf Wanderschaft. Drum gib mit Plaudermäulern dich nicht ab!

Kdo vynáší tajnost, chodí neupřímě, pročež k lahodícímu rty svými nepřiměšuj se.

20 Wer auf den Vater und die Mutter wenig gibt, des Licht verlöscht im Dunkeln.

Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách.

21 Besitz, zu Anbeginn in Hast erworben, bleibt doch am Ende ohne Segen.

Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno,

22 Sprich nicht. "Ich muß den bittern Kelch zur Neige trinken." Nein, hoffe auf den Herrn! Er kann dir helfen.

Neříkej: Odplatím se zlým; očekávej na Hospodina, a vysvobodí tě.

23 Ein Greuel für den Herrn ist zweierlei Gewicht; nichts nützt die falsche Waage.

Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná, a váhy falešné neoblibuje.

24 Des Mannes Schritte sind vom Herrn bestimmt; wie kann ein Mensch sich selber seinen Weg bestimmen?

Od Hospodina jsou krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho?

25 Gefährlich ist's für Menschen, Heiliges vorschnell zu versprechen und nachher das Gelobte wiederum zu überlegen.

Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou, a po slibu zase toho vyhledávati.

26 Ein weiser König späht die Frevler aus, vergilt an ihnen Unordnung.

Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu.

27 Des Menschen Geist ist vor dem Herren licht, und er durchforscht sein Innerstes.

Duše člověka jest svíce Hospodinova, kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné.

28 Der König hütet immerwährend Huld; durch Liebe stützt er seinen Thron.

Milosrdenství a pravda ostříhají krále, a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho.

29 Der Ruhm der Jünglinge ist ihre Stärke; der Greise Schmuck ist graues Haar.

Ozdoba mládenců jest síla jejich, a okrasa starců šediny.

30 Wenn eine Wunde schwärt, Umschläge bringen Linderung, so Schläge auch dem Herzensgrunde.

Modřiny ran jsou lékařství při zlém, a bití vnitřnostem života.