Sprueche 14

1 Ein Haus baut sich Frau Weisheit; die Torheit reißt's mit ihrer Hand zusammen.

Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.

2 Wer in Geradheit wandelt, der hat Furcht vorm Herrn; wer krumme Wege geht, verachtet ihn.

Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.

3 Im Torenmund liegt eine Angelrute; den Weisen dienen ihre Lippen zur Bewahrung.

V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.

4 Wenn keine Rinder da, so bleibt die Krippe sauber; doch durch der Stiere Kraft wird reichlicher Ertrag.

Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.

5 Nicht trügt der Wahrheit Zeuge; doch Lügen spricht der falsche Zeuge.

Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.

6 Nach Weisheit sucht der Spötter, doch vergeblich; Erkenntnis ist für Kluge etwas Leichtes.

Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.

7 Geh aus dem Weg dem Toren! Dann mußt du nicht Bekanntschaft mit dem Anwalt machen.

Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.

8 Des Klugen Vorsicht ist es, auf den Weg zu achten; der Toren Leichtsinn bringt Enttäuschung.

Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.

9 Die Schuld vermittelt zwischen Schurken, und zwischen Redlichen der gute Wille.

Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.

10 Das Herz kennt seinen Seelenschmerz am besten; und auch in seine Freude kann ein Fremder sich nicht mischen.

Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.

11 Das Haus der Frevler wird vertilgt; der Redlichen Gezelt erblüht.

Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.

12 Gar mancher Weg dünkt einem Mann gerade; doch schließlich sind es Todeswege.

Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.

13 Sogar beim Lachen kann das Herz sich grämen; der Freude Ende ist oft Gram.

Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.

14 Der Eingebildete wird satt von seinen Wegen, der Tüchtige von seinen Werken.

Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.

15 Der Törichte traut jedem Ding; ein kluger Mann geht einer Sache auf den Grund.

Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.

16 Der Weise fürchtet sich und meidet die Gefahr; der Tor geht eine Wette mit ihr ein und fühlt sich sicher.

Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.

17 Der Ungeduldige macht Törichtes; ein ränkevoller Mensch wird nur gehaßt.

Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.

18 Die Toren haben Torheit im Besitz; der Klugen Diadem ist Einsicht.

Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.

19 Vor Gutem müssen sich die Schlechten beugen, und Frevler sitzen an des Frommen Türen.

Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.

20 Selbst seinem Freunde ist der Arme widerwärtig; doch derer, die den Reichen lieben, sind es viele.

Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.

21 Wer seinen Nächsten nicht beachtet, der versündigt sich; wohl dem, der sich der Elenden erbarmt!

Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.

22 Die Böses planen, täuschen sich auch gegenseitig; doch Lieb und Treue herrscht bei denen, die da Gutes planen.

Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.

23 Durch Arbeit nur schafft man Gewinn, doch bloßes Reden führt zu nichts.

Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.

24 Der Klugen Diadem ist ihre Klugheit; der Toren Diadem ist Torheit.

Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.

25 Ein Lebensretter ist der Wahrheit Zeuge; wer Lügen spricht, bewirkt Enttäuschung.

Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.

26 An Gottesfurcht besitzt man eine starke Burg; so kann man Schutz den eigenen Kindern bieten.

V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.

27 Die Furcht des Herrn - ein Lebensborn, daß man des Todes Stricke meide.

Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.

28 Des Königs Ruhm besteht in seines Volkes Massen; vom Leutemangel kommt des Fürsten Sturz.

Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.

29 Wer langmütig, ist reich an Einsicht; wer ungeduldig, steigert seine Torheit.

Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.

30 Des Leibes Leben ist gelassener Sinn; wie Wurmfraß im Gebein ist Leidenschaft.

Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.

31 Wer den Geringen drückt, der lästert dessen Schöpfer; doch wer des Armen sich erbarmt, der gibt ihm Ehre.

Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.

32 Der Frevler wird durch seine Schlechtigkeit gestürzt; der Fromme hat bei seinem Tod noch Hoffnung.

Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.

33 In eines Klugen Herzen ruht die Weisheit stille; sie wird verurteilt bei den Toren.

V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.

34 Die Tugend führt ein Volk zur Höhe; Krebsschaden der Nationen ist das Laster.

Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.

35 Die Huld des Königs sollte einem tüchtigen Diener werden; sein Grimm den Unbrauchbaren treffen!

Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.