Job 41

1 Kannst du das Krokodil mit einer Angel ziehen und seine Zunge mit dem Stricke niederdrücken?

Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?

2 Kannst du ihm durch die Nase eine Binsenschnur durchziehen? Durchbohren mit dem Haken seine Backe?

Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?

3 Wird's dir viel Flehens machen; wird's dir wohl gute Worte geben?

Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?

4 Mit dir Verträge schließen, daß du's zum Knecht für immer nehmest?

Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?

5 Kannst du mit ihm wohl spielen wie mit einem Vöglein? Und bindest du's für deine Mädchen an,

Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?

6 die seinetwegen Freundinnen einladen und unter Mägdlein es verlosen?

Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?

7 Kannst du mit Stacheln seine Haut ihm spicken und seinen Kopf mit schwirrenden Harpunen?

Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?

8 Leg' deine Hand einmal daran! Bedenke, welch ein Kampf! Du tust's nie wieder."

Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.

9 "Ja, seine Hoffnung wird getäuscht; bei seinem bloßen Anblick stürzt er hin.

Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?

10 Kein Mensch ist so verwegen, daß er's reizt. 'Wer stellt sich vor mich hin?

Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?

11 Wer griff mich an, und ich ließ diesen unversehrt entkommen? Mein wär ein solcher unterm ganzen Himmel.'

Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.

12 Von seinen Gliedern kann ich nimmer schweigen und nicht von seiner Kraft, vom Ebenmaße seines Baues.

Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.

13 Wer kann sein äußeres Kleid beschreiben, und wer sein doppeltes Gebiß abzeichnen?

Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?

14 Wer läßt in seines Rachens Doppeltüre sehen? Um seine Zähne lagert Schrecken.

Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.

15 Sein Rücken ist aus Rinnen voller Schilde, in engem Anschluß fest verschlossen.

Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.

16 Eins reiht sich an das andere; dazwischen gibt es keine Fuge.

Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.

17 Ein jedes hängt am anderen fest. Sie schließen unzertrennlich sich zusammen.

Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.

18 Sein Niesen läßt das Licht aufleuchten, und seine Augen sind der Morgenröte Wimpern gleich.

Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.

19 Aus seinem Rachen fahren Fackeln, sprühen Feuerfunken.

Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.

20 Aus seinen Nüstern fährt ein Dampf gleichwie aus einem siedend heißen Topf.

Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.

21 Sein Odem zündet Kohlen an; aus seinem Rachen fahren Flammen.

Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.

22 In seinem Nacken wohnt die Kraft; ein Sack hängt vorn an ihm herab.

V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.

23 Die Wampen seines Fleisches haften fest, ihm angegossen, unbeweglich.

Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.

24 Sein Herz fest wie ein Stein, fest wie ein unterer Mühlstein.

Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.

25 Wenn's auffährt, zagen Stärkste, sie taumeln ob der Wasserwirbel.

Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.

26 Wenn man's mit einem Schwerte trifft, hält dies nicht stand, nicht Lanze, Wurfgeschoß noch Panzer.

Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.

27 Das Eisen achtet es für Stroh, für morsches Holz das Erz.

Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.

28 Nicht können's Pfeile je durchbohren, und Schleudersteine sind ihm wie Strohhalme.

Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.

29 Auch Keulen gelten ihm wie Halme, und übers Lanzenschwirren spottet es.

Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.

30 Und unten sind an ihm ganz spitze Scherben. Wie eine Dreschwalze, so fährt es auf dem Schlamm dahin.

Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.

31 Wie einen Topf, so läßt's die Tiefe brodeln; es macht das Wasser wie in einem Salbenkessel.

Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.

32 Ein Pfad aufleuchtet hinter ihm; man hält die Flut für Silberhaar.

Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.

33 Auf Erden ist nicht seinesgleichen; geschaffen ist's, sich nicht zu fürchten.

Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.

34 Auf alles Mächtige schaut es voll Stolz, ist's doch ein König über alle stolzen Tiere."

Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.