Job 35

1 Und wieder hob Elihu an und sprach:

Ještě mluvil Elihu, a řekl:

2 "Ja, hältst du das für Recht und meinst du das mit 'meinem Rechthaben vor Gott'?

Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?

3 Du sagst: 'Was nützt es Dir? Was nützt es mir, wenn ich nicht sündige?'

Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?

4 Ich will dir drauf die Antwort geben und deinen Freunden hier bei dir.

Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.

5 Schau auf zum Himmel; sieh! Blick zu den hohen Wolken über dir empor!

Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.

6 Du hast gesündigt. Was tust du ihm damit? Sind deiner Sünden noch so viel, was machst du ihm damit?

Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?

7 Und bist du fromm, was schenkst du ihm? Was nur empfängt er da aus deiner Hand?

Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?

8 Doch deinesgleichen geht dein Frevel an, die Menschenkinder deine Frömmigkeit.

Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.

9 Man schreit wohl über der Bedrückung Menge, führt Klage ob der Großen Macht.

Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,

10 Doch niemand fragt: 'Wo bleibt da Gott, mein Schöpfer, der in der Nachtzeit spricht,

Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.

11 der vor des Feldes Tieren uns belehrt, uns vor des Himmels Vögeln Weisheit schenkt?'

On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.

12 Dann schreit man ob des Übermuts der Bösen; doch er schenkt kein Gehör.

Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.

13 Zu nichts führt es, so sagst du, nimmer höre Gott, und der Allmächtige seh' dies Treiben nicht,

A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.

14 zumal du sagst, du könnest ihn nicht sehen; der Streitfall liege ihm zwar vor, du aber müßtest immer auf ihn warten,

Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.

15 und weil er sich nicht zeige, so strafe er im Zorne; er wolle nichts von Urteil wissen.

Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.

16 Da redet Job denn doch gar unvernünftig; er macht viel Redens ohne Einsicht."

A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.