Psalm 49

1 Dem Vorsänger. Von den Söhnen Korahs, ein Psalm. Höret dies, ihr Völker alle; nehmet es zu Ohren, alle Bewohner der Welt;

Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.

2 Sowohl Menschensöhne als Männersöhne, Reiche und Arme allzumal!

Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.

3 Mein Mund soll Weisheit [Eig. Weisheiten Einsichten] reden, und das Sinnen meines Herzens soll Einsicht [Eig. Weisheiten Einsichten] sein.

Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.

4 Neigen will ich zu einem Spruche mein Ohr, mein Rätsel [Eig. Verschlungenes, d. h. rätselhafte, verschlungene Rede] eröffnen bei der Laute.

Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.

5 Warum sollte ich mich fürchten in Tagen des Übels, wenn die Ungerechtigkeit derer, die mir auf der Ferse sind, mich umringt.

I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?

6 Welche auf ihr Vermögen vertrauen und der Größe ihres Reichtums sich rühmen?

Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.

7 Keineswegs vermag jemand seinen Bruder zu erlösen, nicht kann er Gott sein Lösegeld [Eig. seine Sühne] geben,

Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,

8 [Denn kostbar ist die Erlösung ihrer Seele, und er muß davon abstehen auf ewig]

(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),

9 Daß er fortlebe immerdar, die Grube nicht sehe.

Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.

10 Denn er sieht, daß die Weisen sterben, daß der Tor und der Unvernünftige miteinander umkommen und anderen ihr Vermögen lassen.

Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.

11 Ihr Gedanke [W. Ihr Inneres] ist, daß ihre Häuser stehen in Ewigkeit, ihre Wohnungen von Geschlecht zu Geschlecht; sie nennen Ländereien nach ihrem Namen.

Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.

12 Doch der Mensch, der in Ansehen ist, bleibt nicht; er gleicht dem Vieh, das vertilgt wird.

Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.

13 Dieser ihr Weg ist ihre Torheit; [O. ihre Zuversicht. O. Dies ist ihr Weg, derer, die Torheit haben] und die nach ihnen kommen, haben Wohlgefallen an ihren Worten. [Eig. an ihrem Munde] (Sela)

Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)

14 Man legt sie in den Scheol wie Schafe, der Tod weidet sie; und am Morgen herrschen die Aufrichtigen über sie; und ihre Gestalt wird der Scheol verzehren, fern von ihrer Wohnung. [O. ohne daß sie eine Wohnung hat] (Sheol h7585)

Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)

15 Gott aber wird meine Seele erlösen von der Gewalt des Scheols; denn er wird mich aufnehmen. [O. hinwegnehmen; wie 1. Mose 5,24] (Sela) (Sheol h7585)

Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. (Sélah) (Sheol h7585)

16 Fürchte dich nicht, wenn ein Mann sich bereichert, wenn sich vergrößert die Herrlichkeit seines Hauses.

Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.

17 Denn wenn er stirbt, nimmt er das alles nicht mit; nicht folgt ihm hinab seine Herrlichkeit.

Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.

18 Ob er auch seine Seele segnete in seinem Leben, -und man wird dich loben, wenn du dir selbst Gutes tust-

Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:

19 Sie wird kommen zu dem Geschlecht seiner Väter; nimmermehr werden sie das Licht sehen.

A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.

20 Der Mensch, der in Ansehen ist und keine Einsicht hat, gleicht dem Vieh, das vertilgt wird.

Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.