Psaumes 65

1 Psaume de David, [qui est] un Cantique, [donné] au maître chantre. Ô Dieu! la louange t'[attend] dans le silence en Sion, et le vœu te sera rendu.

Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň. Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib vyplňovati.

2 Tu y entends les requêtes, toute créature viendra jusqu'à toi.

Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude.

3 Les iniquités avaient prévalu sur moi, [mais] tu feras l'expiation de nos transgressions.

Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a přestoupení naše ty očistíš.

4 Ô que bienheureux est celui que tu auras choisi et que tu auras fait approcher, afin qu'il habite dans tes parvis! Nous serons rassasiés des biens de ta maison, des biens du saint lieu de ton palais.

Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého.

5 Ô Dieu de notre délivrance, tu nous répondras par des choses terribles, [faites] avec justice, toi qui es l'assurance de tous les bouts de la terre, et des plus éloignés de la mer.

Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého,

6 Il tient fermes les montagnes par sa force, [et] il est ceint de puissance.

Kterýž upevňuješ hory mocí svou, silou jsa přepásán,

7 Il apaise le bruit de la mer, le bruit de ses ondes, et l'émotion des peuples.

Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů,

8 Et ceux qui habitent aux bouts de la terre ont peur de tes prodiges; tu réjouis l'Orient et l'Occident.

Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš.

9 Tu visites la terre, [et] après que tu l'as rendue altérée, tu l'enrichis amplement; le ruisseau de Dieu est plein d'eau; tu prépares leurs blés, après que tu l'as ainsi disposée.

Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ.

10 Tu arroses ses sillons, et tu aplanis ses rayons; tu l'amollis par la pluie menue, et tu bénis son germe.

Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš.

11 Tu couronnes l'année de tes biens, et tes ornières font couler la graisse.

Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností;

12 Elles la font couler sur les loges du désert, et les côteaux sont ceints de joie.

Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají.

13 Les campagnes sont revêtues de troupeaux, et les vallées sont couvertes de froment; elles en triomphent, et elles en chantent.

Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují.