Job 4

1 Alors Eliphas Témanite prit la parole, et dit:

Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 Si nous entreprenons de te parler, te fâcheras-tu? mais qui pourrait s'empêcher de parler?

Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

3 Voilà, tu en as enseigné plusieurs, et tu as renforcé les mains lâches.

Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

4 Tes paroles ont affermi ceux qui chancelaient, et tu as fortifié les genoux qui pliaient.

Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

5 Et maintenant que ceci t'est arrivé, tu t'en fâches! il t'a atteint, et tu en es tout troublé.

Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

6 Ta piété n'a-t-elle pas été ton espérance? et l'intégrité de tes voies [n'a-t-elle pas été] ton attente?

Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

7 Rappelle, je te prie, dans ton souvenir, où est l'innocent qui ait jamais péri, et où les hommes droits ont-ils [jamais] été exterminés?

Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

8 Mais j'ai vu que ceux qui labourent l'iniquité, et qui sèment l'outrage, les moissonnent.

Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

9 Ils périssent par le souffle de Dieu, et ils sont consumés par le vent de ses narines.

Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

10 [Il étouffe] le rugissement du lion, et le cri d'un grand lion, et il arrache les dents des lionceaux.

Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

11 Le lion périt par faute de proie, et les petits du vieux lion sont dissipés.

Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

12 Mais quant à moi, une parole m'a été adressée en secret, et mon oreille en a entendu quelque peu.

Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

13 Pendant les pensées diverses des visions de la nuit, quand un profond sommeil saisit les hommes,

V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

14 Une frayeur et un tremblement me saisirent qui étonnèrent tous mes os.

Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

15 Un esprit passa devant moi, [et] mes cheveux en furent tout hérissés.

Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

16 Il se tint là, mais je ne connus point son visage; une représentation était devant mes yeux, et j'ouïs une voix basse [qui disait]:

Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

17 L'homme sera-t-il plus juste que Dieu? l'homme sera-t-il plus pur que celui qui l'a fait?

Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

18 Voici, il ne s'assure point sur ses serviteurs, et il met la lumière dans ses Anges:

Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

19 Combien moins [s'assurera-t-il] en ceux qui demeurent dans des maisons d'argile; en ceux dont le fondement est dans la poussière, et qui sont consumés à la rencontre d'un vermisseau?

Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

20 Du matin au soir ils sont brisés, et, sans qu'on s'en aperçoive, ils périssent pour toujours.

Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

21 L'excellence qui était en eux, n'a-t-elle pas été emportée? Ils meurent sans être sages.

Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.