Psaumes 74

1 Un Psaume de méditation d'Asaph. Pourquoi, mon Dieu, m'as-tu repoussé pour toujours? Pourquoi ta colère est-elle excitée contre les brebis de tes pâturages?

Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?

2 Souviens-toi du troupeau que, dès le commencement, tu as acquis; tu as racheté le rameau de ton héritage, cette montagne de Sion, où tu as dressé ton tabernacle.

Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.

3 Lève les mains pour mettre fin à leur orgueil; que de mal a fait l'ennemi en tes lieux saints!

Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!

4 Comme ceux qui te haïssent se sont glorifiés au milieu de tes fêtes! Ils ont posé leurs étendards, comme des signaux,

Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.

5 A la porte d'en haut, sans savoir ce qu'ils faisaient. Comme dans une forêt, avec des haches,

Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.

6 Ils ont frappé les battants de cette porte au même endroit; ils l'ont brisée avec la hache et le levier.

A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.

7 Ils ont brûlé par le feu ton sanctuaire sur la terre; ils ont souillé le tabernacle de ton nom.

Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.

8 Ils ont dit en leur cœur, et leur race, réunie au même lieu, a dit: Allons, abolissons en cette terre les fêtes du Seigneur!

Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.

9 Nous ne voyons plus nos signes; il n'est plus de prophètes, et l'on ne nous reconnaîtra pas.

Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.

10 Jusques à quand, mon Dieu, l'ennemi t'outragera-t-il? L'ennemi provoquera-t-il toujours ton nom?

I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?

11 Pourquoi as-tu détourné ta main, ta droite du milieu de ton sein? Est-ce pour toujours?

Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?

12 Cependant Dieu, notre roi avant les siècles, a opéré notre salut au milieu de la terre.

Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.

13 Par ta puissance tu as dompté la mer; tu as brisé sur les eaux la tête des dragons.

Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.

14 Tu as brisé les têtes du dragon; tu l'as donné pour nourriture aux peuples éthiopiens.

Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.

15 Tu as ouvert les fontaines et les torrents; tu as desséché les fleuves d'Etham.

Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.

16 Le jour est à toi, la nuit est à toi, tu as préparé la lune et le soleil.

Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.

17 Tu as fait toutes les limites de la terre; tu as fait l'été et le printemps.

Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.

18 Souviens-toi de ta création; l'ennemi a outragé le Seigneur, et un peuple insensé a provoqué son nom.

Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.

19 Ne livre point aux bêtes fauves l'âme qui te loue, et n'oublie pas pour toujours l'âme de tes pauvres.

Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.

20 Considère ton alliance; car les lieux obscurs de la terre sont remplis de maisons d'iniquités.

Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.

21 Que l'affligé, que l'humble ne soient point rejetés; le pauvre et le nécessiteux loueront ton nom.

Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.

22 Lève-toi, ô Dieu, rends tes jugements; souviens-toi des outrages que te prodigue l'insensé tout le jour.

Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.

23 N'oublie point la voix de tes suppliants, et que l'orgueil de ceux qui te haïssent monte toujours jusqu'à toi.

Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.