Job 4

1 Or, Eliphaz le Thémanite répondit:

Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 Est-ce que tu parles pour la première fois depuis que tu souffres? Qui supportera la violence de tes discours?

Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

3 Car si tu as consolé beaucoup d'affligés, si tu as raffermi des mains défaillantes,

Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

4 Si par tes paroles, tu as ranimé des faibles, si tu as donné du courage à ceux dont les genoux fléchissaient,

Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

5 Maintenant que le mal t'a visité et t'a saisi, d'où vient que tu en es tout accablé?

Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

6 Ta terreur n'est-elle pas insensée, ton angoisse montre-t-elle autre chose que la méchanceté de tes voies?

Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

7 Recueille tes souvenirs; qui donc étant resté pur a péri? Quel homme sincère a été détruit radicalement?

Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

8 Comme ceux qui labouraient et ensemençaient des contrées vaines et que j'ai vu moissonner pour eux des douleurs?

Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

9 Ceux-là seront anéantis par l'ordre de Dieu; ils seront effacés par le souffle de sa colère.

Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

10 Ainsi la force du lion, les rugissements de la lionne, l'audace des dragons s'éteignent.

Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

11 Ainsi le fourmilion meurt, faute d'un brin d'herbe, et les lionceaux quittant leur mère, se dispersent.

Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

12 S'il y a quelque chose de vrai dans tes paroles, il n'en est résulté aucun soulagement à tes maux. Et moi, dois-je négliger les avertissements extraordinaires qui, de la part du Seigneur, sont venus à mes oreilles?

Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

13 Ecoute: comme l'effroi se répandait parmi les hommes pendant l'horreur et les bruits sinistres de la nuit,

V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

14 Un tremblement, un frisson me saisirent, et mes os s'entrechoquèrent.

Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

15 Et un esprit se posa sur mon visage, et mes cheveux et mes chairs en frémirent.

Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

16 Je me levai et ne vis rien; je reconnus qu'il n'y avait aucune forme devant mes yeux; et je sentis un souffle et j'entendis une voix, et elle disait:

Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

17 Quoi donc! Est-ce qu'un mortel sera pur devant le Seigneur? Est-ce qu'un homme sera irréprochable en ses œuvres,

Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

18 Puisque Dieu ne peut se fier à ses serviteurs et qu'il découvre des défauts à ses anges?

Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

19 Il écrase comme des vermisseaux ceux qui habitent des maisons de boue, de cette boue d'où nous avons été tirés.

Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

20 L'aurore se lève sur eux et le soir ils ne sont plus; pour n'avoir pu s'aider eux-mêmes, ils ont péri.

Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

21 Car Dieu d'un souffle les a desséchés, et ils sont morts parce qu'ils manquaient de sagesse.

Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.