Proverbes 11

1 Des balances fausses sont en horreur à l’Eternel; des poids justes, voilà ce qu’il aime.

Váha falešná ohavností jest Hospodinu, ale závaží pravé líbí se jemu.

2 Vienne l’orgueil, le déshonneur le suit; la sagesse est avec les humbles.

Za pýchou přichází zahanbení, ale při pokorných jest moudrost.

3 L’Intégrité des justes est leur guide; la perversion des gens sans foi est leur ruine.

Sprostnost upřímých vodí je, převrácenost pak přestupníků zatracuje je.

4 La fortune ne sert de rien au jour de la colère; mais la vertu sauve de la mort.

Neprospíváť bohatství v den hněvu, ale spravedlnost vytrhuje z smrti.

5 La vertu de l’homme intègre aplanit sa voie; l’impie tombe par son impiété.

Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho, ale pro bezbožnost svou padá bezbožný.

6 La vertu des gens de bien est leur sauvegarde, mais les gens sans foi sont pris au piège de leur malice.

Spravedlnost upřímých vytrhuje je, ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají.

7 La mort met fin à l’espoir du méchant et anéantit l’attente des violents.

Když umírá člověk bezbožný, hyne naděje, i očekávání rekovských činů mizí.

8 Le juste échappe à la détresse, et le méchant prend sa place.

Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen, bezbožný pak přichází na místo jeho.

9 L’Impie ruine son prochain avec sa bouche, mais les justes sont préservés par leur expérience.

Pokrytec ústy kazí bližního svého, ale spravedliví uměním vytrženi bývají.

10 Que les justes soient heureux, la cité est en joie; que les méchants périssent, ce sont des transports.

Z štěstí spravedlivých veselí se město, když pak hynou bezbožní, bývá prozpěvování.

11 La bénédiction des bons fait la grandeur de la ville; la bouche des méchants en cause la chute.

Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město, ústy pak bezbožných vyvráceno.

12 Rabaisser son prochain, c’est manquer de sens; l’homme avisé se tait.

Pohrdá bližním svým blázen, ale muž rozumný mlčí.

13 Celui qui colporte des commérages divulgue les secrets; l’homme loyal sait les tenir cachés.

Utrhač toulaje se, pronáší tajnost, věrný pak člověk tají věc.

14 Faute de direction, un peuple tombe; son salut réside dans la multitude de ses conseillers.

Kdež není dostatečné rady, padá lid, ale spomožení jest ve množství rádců.

15 Qui garantit pour un étranger s’en trouvera fort mal; qui hait les engagements ne court pas de risque.

Velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, ješto ten, kdož nenávidí rukojemství, bezpečen jest.

16 La femme gracieuse conquiert les hommages, les gens à poigne conquièrent la richesse.

Žena šlechetná má čest, a ukrutní mají zboží.

17 L’Homme bon assure son propre bonheur, mais l’homme cruel se prépare des tourments.

Člověk účinný dobře činí životu svému, ale ukrutný kormoutí tělo své.

18 Le méchant fait une œuvre vaine; mais qui sème la justice récolte une vraie récompense.

Bezbožný dělá dílo falešné, ale kdož rozsívá spravedlnost, má mzdu jistou.

19 La vertu est un gage de vie; qui poursuit le mal court à la mort.

Tak spravedlivý rozsívá k životu, a kdož následuje zlého, k smrti své.

20 L’Eternel a en horreur les cœurs tortueux, mais il aime les gens intègres.

Ohavností jsou Hospodinu převrácení srdcem, ale ctného obcování líbí se jemu.

21 Haut la main! Le méchant ne reste pas impuni, mais la race des justes échappe à tout danger.

Zlý, by sobě i na pomoc přivzal, neujde pomsty, símě pak spravedlivých uchází toho.

22 Un anneau d’or au groin d’un porc, telle est une belle femme dépourvue de jugement.

Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu.

23 Le désir des justes ne vise qu’au bien; l’espoir des méchants n’est que débordement.

Žádost spravedlivých jest toliko dobrých věcí, ale očekávání bezbožných hněv.

24 Tel est prodigue de son bien et le voit s’augmenter; tel est économe plus que de raison et s’appauvrit.

Mnohý rozdává štědře, a však přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě.

25 L’Âme généreuse jouira de l’abondance; qui fait pleuvoir des bienfaits est lui-même arrosé.

Člověk štědrý bývá bohatší, a kdož svlažuje, také sám bude zavlažen.

26 Accaparer le blé, c’est se faire maudire du peuple; mais ses bénédictions vont à qui le met en vente.

Kdo zadržuje obilí, zlořečí mu lid; ale požehnání na hlavě toho, kdož je prodává.

27 Rechercher le bien, c’est rechercher l’affection; poursuivre le mal, c’est en devenir la victime.

Kdo pilně hledá dobrého, nalézá přízeň; kdož pak hledá zlého, potká jej.

28 Qui se confie en sa richesse tombera, mais les justes sont florissants comme le feuillage.

Kdo doufá v bohatství své, ten spadne, ale spravedliví jako ratolest zkvetnou.

29 Celui qui jette le trouble dans sa maison ne possédera que du vent; le sot devient l’esclave de l’homme sage.

Kdo kormoutí dům svůj, za dědictví bude míti vítr, a blázen sloužiti musí moudrému.

30 L’Œuvre du juste est un arbre de vie; gagner les cœurs est le fait du sage.

Ovoce spravedlivého jest strom života, a kdož vyučuje duše, jest moudrý.

31 Voyez, le juste obtient le prix de ses œuvres sur terre: combien plus encore le méchant et le pécheur!

Aj, spravedlivému na zemi odplacováno bývá, čím více bezbožnému a hříšníku?