Markus 5
1 Nad jõudsid järve teisele kaldale gerasalaste maa-alale.
Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských.
2 Kui Jeesus astus paadist välja, tuli surnuaialt temale vastu mees, kellel oli kuri vaim.
A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého.
3 See mees elas haudade vahel ning teda ei olnud enam võimalik kinni siduda, isegi mitte ahelatega.
Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo mohl řetězy svázati,
4 Teda oli sageli pandud ahelaisse ja raudadesse, kuid ta rebis ahelad lihtsalt katki ning purustas käe- ja jalarauad tükkideks. Kellelgi ei olnud jõudu, et temast jagu saada.
Proto že často byv pouty a řetězy okován, polámal řetězy, a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho skrotiti.
5 Päeval ja ööl kisendas ta haudade vahel ja lähedal asuvates mägedes ning lõikus ennast teravate kividega.
A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením.
6 Nähes Jeesust kaugelt, jooksis ta vastu ja langes tema ees põlvili.
Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu,
7 Ta hüüdis valju häälega: „Mis on sul minuga tegemist, Jeesus, kõigevägevama Jumala Poeg? Vannu Jumala nimel, et sa ei piina mind!“
A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.
8 Sest Jeesus oli juba käskinud kurjal vaimul mehest lahkuda.
(Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.)
9 Siis küsis Jeesus temalt: „Mis su nimi on?“„Mu nimi on Leegion, sest meid on palju!“vastas ta.
I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, nebo jest nás mnoho.
10 Ta anus Jeesust pidevalt, et Jeesus ei saadaks teda kaugele.
I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny.
11 Läheduses mäenõlval oli söömas suur seakari.
Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se.
12 Kurjad vaimud palusid Jeesust: „Saada meid sigadesse, et saaksime nende sisse minna.“
I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme.
13 Jeesus lubas neil seda teha. Kurjad vaimud lahkusid mehest ja läksid sigade sisse. Kogu kari − umbes kaks tuhat siga − tormas järsust kaljust alla merre ja uppus.
I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do těch vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům, ) i ztonuli v moři.
14 Seakarjused jooksid minema ning levitasid seda uudis kõikjal linnas ja maal. Rahvas tuli välja vaatama, et näha, mis oli juhtunud.
Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli, a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli, aby viděli, co by to bylo, což se stalo.
15 Kui nad leidsid Jeesuse, nägid nad meest, kes oli olnud kurjade vaimude võimuses, sealsamas istumas, riietatult ja täie mõistuse juures − sedasama meest, kellel oli olnud leegion kurje vaime −, ja nad kohkusid!
I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž býval trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa, a maje zdravý rozum, toho, kterýž míval množství. I báli se.
16 Siis need, kes olid näinud, mis juhtus mehega, kes oli olnud kurjade vaimude meelevallas, ja sigadega, jutustasid teistele.
A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství i o vepřích.
17 Nad hakkasid paluma, et Jeesus nende piirkonnast lahkuks.
Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich.
18 Kui Jeesus astus paati, siis mees, kes oli olnud kurjade vaimude võimuses, anus, et võiks temaga kaasa minna.
A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen býval od ďábelství, aby s ním byl.
19 Aga Jeesus keeldus ja ütles talle: „Mine koju omade juurde ja räägi neile, kui palju Issand on sinu heaks teinud ja kuidas ta sinu peale halastas.“
Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak veliké věci učinil tobě Pán, a že slitoval se nad tebou.
20 Nii läks see mees oma teed ja hakkas Kümnelinnamaal kuulutama kõigest, mida Jeesus oli tema heaks teinud, ja kõik olid hämmastuses.
I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni.
21 Jeesus läks paadiga jälle tagasi järve teisele kaldale, kus kogunes tema ümber suur rahvahulk.
A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A byl u moře.
22 Tema juurde tuli sünagoogi ülem − mees nimega Jairus. Kui ta Jeesust nägi, langes ta tema jalge ette maha
A aj, přišel jeden z knížat školy, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho.
23 ja palus, öeldes: „Minu tütreke on suremas. Palun tule ja pane oma käed tema peale, et ta võiks terveks saada ja elada.“
A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Poď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa.
24 Niisiis läks Jeesus temaga kaasa. Kogu rahvas järgnes, rüseledes ja tõugeldes.
I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskl jej.
25 Seal oli üks naine, kes oli kaksteist aastat veritsustõve all kannatanud.
(Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let,
26 Ta oli paljude arstide käe läbi märkimisväärselt kannatanud ning kulutanud ära kõik, mis tal oli. Kuid miski ei olnud teda aidanud, õigupoolest oli olukord ainult kehvemaks läinud.
A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla,
27 Ta oli kuulnud Jeesusest, seega tuli ta rahvahulgas tema selja taha ja puudutas tema ülekuube.
Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu po zadu, a dotkla se roucha jeho.
28 Ta ütles endale: „Kui ma ainult saan tema kuube puudutada, siis saan ma terveks.“
Nebo řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.
29 Veritsemine lõppes viivitamatult ja ta tundis, et tema keha on haigusest terveks saanud.
A hned přestal krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého.
30 Jeesus, kes tajus kohe, et temast läks vägi välja, pöördus rahvahulgas ümber ja küsis: „Kes puudutas mu kuube?“
A hned Ježíš poznav sám v sobě, že z něho moc vyšla, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého?
31 Jüngrid vastasid: „Vaata, kuidas rahvas sulle peale tungib. Mis mõttes sa küsid: kes mind puudutas?“
I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl?
32 Kuid Jeesus vaatas ikkagi ringi, et näha, kes seda tegi.
I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která to učinila.
33 Naine, kes mõistis, mis temaga oli juhtunud, tuli ja langes tema ette maha ning rääkis talle kogu loo.
Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu.
34 „Mu tütar, sinu kindel usk minusse tegi sind terveks. Mine rahus. Sa oled oma haigusest täielikult tervenenud, “ütles Jeesus talle.
On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.)
35 Sel ajal kui ta veel rääkis, tulid mõned inimesed sünagoogi ülema kodust. „Su tütar on surnud, “ütlesid nad. „Pole enam vaja Õpetajat tüüdata.“
A když on ještě mluvil, přišli z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra?
36 Aga Jeesus ei pööranud nende sõnadele tähelepanu. Ta ütles sünagoogi ülemale: „Ära karda, usu lihtsalt minusse.“
Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř.
37 Ta ei võtnud endaga kaasa kedagi, välja arvatud Peetruse, Jaakobuse ja Jaakobuse venna Johannese.
I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu.
38 Kui nad jõudsid sünagoogi ülema maja juurde, nägi Jeesus segadust ja rahutust, inimesed nutsid ja halisesid.
I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi.
39 Ta läks sisse ja küsis neilt: „Miks te nutate ja halisete? Tüdrukuke ei ole surnud, vaid lihtsalt magab.“
I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať děvečka, ale spí.
40 Nad naersid tema üle põlastavalt. Jeesus käskis kõigil lahkuda. Seejärel läks ta koos lapse isa ja ema ning kolme jüngriga tuppa, kus tüdrukuke lamas.
I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela.
41 Tüdruku kätt võttes ütles ta: „Talita kuum“, mis tähendab: „Tüdruk, tõuse üles!“
A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi. Což se vykládá: Děvečko, (toběť pravím, ) vstaň.
42 Tüdruk, kes oli kaheteistkümneaastane, tõusis kohe üles ja hakkas kõndima. Nad olid juhtunust täielikus jahmatuses.
A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým.
43 Jeesus keelas neid karmilt, et nad ei räägiks sellest kellelegi, ning käskis tüdrukukesele midagi süüa anda.
A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti.
