Psalms 137

1 By rivers of Babylon — There we did sit, Yea, we wept when we remembered Zion.

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

2 On willows in its midst we hung our harps.

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

3 For there our captors asked us the words of a song, And our spoilers — joy: 'Sing ye to us of a song of Zion.'

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

4 How do we sing the song of Jehovah, On the land of a stranger?

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

5 If I forget thee, O Jerusalem, my right hand forgetteth!

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

6 My tongue doth cleave to my palate, If I do not remember thee, If I do not exalt Jerusalem above my chief joy.

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

7 Remember, Jehovah, for the sons of Edom, The day of Jerusalem, Those saying, 'Rase, rase to its foundation!'

Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

8 O daughter of Babylon, O destroyed one, O the happiness of him who repayeth to thee thy deed, That thou hast done to us.

Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

9 O the happiness of him who doth seize, And hath dashed thy sucklings on the rock!

Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.