Proverbs 5
1 My son! to my wisdom give attention, To mine understanding incline thine ear,
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2 To observe thoughtfulness, And knowledge do thy lips keep.
Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3 For the lips of a strange woman drop honey, And smoother than oil [is] her mouth,
Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4 And her latter end [is] bitter as wormwood, Sharp as a sword [with] mouths.
Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)
6 The path of life — lest thou ponder, Moved have her paths — thou knowest not.
Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7 And now, ye sons, hearken to me, And turn not from sayings of my mouth.
Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8 Keep far from off her thy way, And come not near unto the opening of her house,
Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9 Lest thou give to others thy honour, And thy years to the fierce,
Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10 Lest strangers be filled [with] thy power, And thy labours in the house of a stranger,
Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11 And thou hast howled in thy latter end, In the consumption of thy flesh and thy food,
I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12 And hast said, 'How have I hated instruction, And reproof hath my heart despised,
A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13 And I have not hearkened to the voice of my directors, And to my teachers have not inclined mine ear.
A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14 As a little thing I have been all evil, In the midst of an assembly and a company.
O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15 Drink waters out of thine own cistern, Even flowing ones out of thine own well.
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16 Let thy fountains be scattered abroad, In broad places rivulets of waters.
Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17 Let them be to thee for thyself, And not to strangers with thee.
Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18 Let thy fountain be blessed, And rejoice because of the wife of thy youth,
Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19 A hind of loves, and a roe of grace! Let her loves satisfy thee at all times, In her love magnify thyself continually.
Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20 And why dost thou magnify thyself, My son, with a stranger? And embrace the bosom of a strange woman?
Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21 For over-against the eyes of Jehovah are the ways of each, And all his paths He is pondering.
Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22 His own iniquities do capture the wicked, And with the ropes of his sin he is holden.
Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23 He dieth without instruction, And in the abundance of his folly magnifieth himself!
Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
