Romans 7
1 Or don’t you know, brothers (for I speak to men who know the law), that the law has dominion over a man for as long as he lives?
Milí, bratři, vy se přece dobře vyznáte v zákoně, a tak víte, že se vztahuje pouze na živého člověka.
2 For the woman that has a husband is bound by law to the husband while he lives, but if the husband dies, she is discharged from the law of the husband.
Podle zákona je například žena vázána věrností svému muži jen potud, dokud její muž žije.
3 So then if, while the husband lives, she is joined to another man, she would be called an adulteress. But if the husband dies, she is free from the law, so that she is no adulteress, though she is joined to another man.
Jestliže však manžel zemřel, závazek tím pro ženu skončil; když se tedy provdá za jiného, nikdo ji nemůže obžalovat z mnohomužství.
4 Therefore, my brothers, you also were made dead to the law through the body of Messiah, that you would be joined to another, to him who was raised from the dead, that we might produce fruit to God.
Tak i vaše podřízenost zákonu Kristovou smrtí skončila a vy teď náležíte jinému Pánu, totiž vzkříšenému Kristu, aby z vás měl užitek Bůh.
5 For when we were in the flesh, the sinful passions which were through the law worked in our members to bring out fruit to death.
Dokud jsme si žili po svém, ovládal nás hlad po zakázaném ovoci, touha po tom, co zákon zakazuje; tím jsme si vysloužili smrt.
6 But now we have been discharged from the law, having died to that in which we were held; so that we serve in newness of the spirit, and not in oldness of the letter.
Když jsme však s Kristem obrazně zemřeli, unikli jsme moci zákona. Nad naším nynějším životem už není nejvyšší autoritou mrtvá litera zákona, nýbrž Duch živého Krista.
7 What shall we say then? Is the law sin? May it never be! However, I wouldn’t have known sin except through the law. For I wouldn’t have known coveting unless the law had said, “You shall not covet.”
Tím však nechceme říci, že zákon není dobrý. Vždyť právě zákon nám říká, co je hřích. Kdyby zákon nezakazoval touhu po cizím vlastnictví, ani bych nevěděl, že je to něco špatného.
8 But sin, finding occasion through the commandment, produced in me all kinds of coveting. For apart from the law, sin is dead.
Na druhé straně však zákon také ukazuje, že existuje i zakázané ovoce, když říká: Nepožádáš. Tím podněcuje k silnější touze po zakázaném ovoci. A tak vidíme, že kdyby tu nebyl zákon, nebyl by tu ani hřích.
9 I was alive apart from the law once, but when the commandment came, sin revived and I died.
Příchodem zákona do mého života hřích začal existovat
10 The commandment which was for life, this I found to be for death;
a s hříchem přišla smrt. A tak se ukázalo, že Boží příkaz, který měl můj život chránit, způsobil vlastně jeho zkázu. Jakmile jsem chtěl jednat nezávisle na Bohu, byl ortel smrti zpečetěn.
11 for sin, finding occasion through the commandment, deceived me, and through it killed me.
12 Therefore the law indeed is holy, and the commandment holy, righteous, and good.
Nuže, byla to tedy ta dobrá a správná Boží přikázání, která zapříčinila moji smrt? Nikoliv ona, nýbrž neposlušnost, pýcha mého „já“přivolala na mou hlavu prostřednictvím dobrých přikázání rozsudek smrti a tím se odhalila jako skutečný nepřítel života.
13 Did then that which is good become death to me? May it never be! But sin, that it might be shown to be sin, was producing death in me through that which is good; that through the commandment sin might become exceedingly sinful.
14 For we know that the law is spiritual, but I am fleshly, sold under sin.
Zákon, jak víme, pochází od Boha. My jsme však slabí lidé, jako otroci prodaní hříchu.
15 For I don’t understand what I am doing. For I don’t practise what I desire to do; but what I hate, that I do.
I když víme, co je dobré a správné, a chceme se tím řídit, vyzní naše snaha často v pravý opak.
16 But if what I don’t desire, that I do, I consent to the law that it is good.
Třebaže dobrou vůli máme, neumíme ji proměnit v čin.
17 So now it is no more I that do it, but sin which dwells in me.
Jako by v nás jednal kdosi jiný proti našemu lepšímu přesvědčení, takže Boží vůli neustále přestupujeme, ačkoliv ji rozumem schvalujeme. Čemu to nasvědčuje?
18 For I know that in me, that is, in my flesh, dwells no good thing. For desire is present with me, but I don’t find it doing that which is good.
Ukazuje to, že uvnitř jsme ovládáni zákonem zla, který i naše nejlepší úmysly dovede převrátit ve špatné jednání. Na jedné straně tedy rozumem chceme sloužit Bohu a dobru, na druhé straně neustále podléháme zlu.
19 For the good which I desire, I don’t do; but the evil which I don’t desire, that I practise.
20 But if what I don’t desire, that I do, it is no more I that do it, but sin which dwells in me.
21 I find then the law that, while I desire to do good, evil is present.
22 For I delight in God’s Torah after the inward person,
23 but I see a different law in my members, warring against the law of my mind, and bringing me into captivity under the law of sin which is in my members.
24 What a wretched man I am! Who will deliver me out of the body of this death?
Jak ubozí jsme my lidé! Což neexistuje vysvobození z tohoto nešťastného otroctví?
25 I thank God through Yeshua the Messiah, our Lord! So then with the mind, I myself serve God’s Torah, but with the flesh, sin’s law.
Díky Bohu existuje. Je tu cesta, kterou nám otevřel Ježíš Kristus.
