Acts 20
1 After the uproar had ceased, Paul sent for the disciples, took leave of them, and departed to go into Macedonia.
Když se rozruch utišil, svolal Pavel shromáždění, povzbuzoval efezské křesťany a zároveň se s nimi loučil; rozhodl se totiž pokračovat ve své misijní cestě.
2 When he had gone through those parts and had encouraged them with many words, he came into Greece.
Vydal se do Makedonie a Řecka a cestou dodával skupinám křesťanů odvahu a naději.
3 When he had spent three months there, and a plot was made against him by Jews as he was about to set sail for Syria, he determined to return through Macedonia.
V Řecku se zdržel čtvrt roku a potom chtěl odplout zpátky, přímo do Sýrie. Dozvěděl se však, že židé hlídají přístavy a chtějí se ho zmocnit, a tak se rozhodl pro zpáteční cestu zase přes Makedonii.
4 These accompanied him as far as Asia: Sopater of Beroea, Aristarchus and Secundus of the Thessalonians, Gaius of Derbe, Timothy, and Tychicus and Trophimus of Asia.
Někteří z Pavlových spolupracovníků se přeplavili napřed do Troady a čekali tam na nás. Byli to Sopatros z Beroje, Aristarchos a Sekundus z Tesaloniky, Gájus a Timoteus z Derbe, Tychikos a Trofimos ze západní Malé Asie.
5 But these had gone ahead, and were waiting for us at Troas.
6 We sailed away from Philippi after the days of Unleavened Bread, and came to them at Troas in five days, where we stayed seven days.
My s Pavlem jsme nasedli ve Filipách po Velikonocích na loď a po pěti dnech jsme se s nimi sešli v Troadě, kde jsme se zdrželi týden.
7 On the first day of the week, when the disciples were gathered together to break bread, Paul talked with them, intending to depart on the next day; and continued his speech until midnight.
V neděli večer se tamní sbor sešel ke svaté večeři Páně. Pavel kázal, a protože to bylo slovo na rozloučenou, mluvil až do půlnoci.
8 There were many lights in the upper room where we were gathered together.
V místnosti hořelo mnoho lamp a byla plná lidí, takže tam bylo horko. Mládenci se proto posadili do oken.
9 A certain young man named Eutychus sat in the window, weighed down with deep sleep. As Paul spoke still longer, being weighed down by his sleep, he fell down from the third floor and was taken up dead.
Jak se shromáždění protáhlo, jeden z nich, Eutychos, usnul a vypadl z třetího poschodí na dvůr. Běželi k němu, ale ležel tam mrtev.
10 Paul went down and fell upon him, and embracing him said, “Don’t be troubled, for his life is in him.”
Pavel k němu poklekl, vzal ho do náruče a po chvíli řekl: „Nedělejte si starosti, žije.“
11 When he had gone up, had broken bread and eaten, and had talked with them a long while, even until break of day, he departed.
Vrátili se nahoru a pokračovali ve večeři Páně. Pavel k nim mluvil celou noc a teprve za svítání se rozloučili.
12 They brought the boy in alive, and were greatly comforted.
Eutycha přivedli zase zdravého a všichni z toho měli radost.
13 But we, going ahead to the ship, set sail for Assos, intending to take Paul aboard there; for he had so arranged, intending himself to go by land.
Pavel nás poslal lodí napřed do přístavu Assos, ale sám tam šel po souši.
14 When he met us at Assos, we took him aboard and came to Mitylene.
V Assu nastoupil k nám. Po přistání v Mityléně a po obeplutí ostrovů Chios a Samos jsme třetí den zakotvili v Milétu.
15 Sailing from there, we came the following day opposite Chios. The next day we touched at Samos and stayed at Trogyllium, and the day after we came to Miletus.
16 For Paul had determined to sail past Ephesus, that he might not have to spend time in Asia; for he was hastening, if it were possible for him, to be in Jerusalem on the day of Shavu`ot.
Pavel se úmyslně vyhnul Efezu, protože se bál zdržení. Spěchal totiž, aby byl na svátek Letnic v Jeruzalémě.
17 From Miletus he sent to Ephesus and called to himself the elders of the assembly.
Pozval si však do Milétu představené efezského sboru
18 When they had come to him, he said to them, “You yourselves know, from the first day that I set foot in Asia, how I was with you all the time,
a řekl jim: „Jistě si pamatujete, že jsem po celý čas u vás sloužil Pánu se vší skromností, ale přesto s velikými obtížemi a úklady ze strany židů.
19 serving the Lord with all humility, with many tears, and with trials which happened to me by the plots of the Jews;
20 how I didn’t shrink from declaring to you anything that was profitable, teaching you publicly and from house to house,
Neopomněl jsem nic, co jste měli slyšet, hlásal jsem to veřejně i v soukromých domech.
21 testifying both to Jews and to Greeks repentance towards God and faith towards our Lord Yeshua.
Židům i pohanům jsem stejně zdůrazňoval, že musejí vyznat Bohu své hříchy a uvěřit v Ježíše Krista jako Pána nás všech.
22 Now, behold, I go bound by the Spirit to Jerusalem, not knowing what will happen to me there;
Teď mne však Duch svatý posílá do Jeruzaléma a já nevím, co mne tam potká.
23 except that the Holy Spirit testifies in every city, saying that bonds and afflictions wait for me.
V každém sboru, kde jsme se zastavili, mně bratři z Božího vnuknutí předpovídali, že mě tam čeká vězení a těžkosti.
24 But these things don’t count; nor do I hold my life dear to myself, so that I may finish my race with joy, and the ministry which I received from the Lord Yeshua, to fully testify to the Good News of the grace of God.
Ale já si tolik nezakládám na životě. Jde mi především o to, abych doběhl závod až do konce a splnil úkol, který mi Pán Ježíš dal: být nositelem radostné zvěsti o Boží lásce.
25 “Now, behold, I know that you all, amongst whom I went about proclaiming God’s Kingdom, will see my face no more.
Dnes naposled hovořím k vám, kterým jsem tolikrát mluvil o Božím království.
26 Therefore I testify to you today that I am clean from the blood of all men,
Mohu říci, že mou vinou nikdo neztratí věčný život.
27 for I didn’t shrink from declaring to you the whole counsel of God.
Všechno, co mi Bůh pro vás dal, jsem vyřídil.
28 Take heed, therefore, to yourselves and to all the flock, in which the Holy Spirit has made you overseers, to shepherd the assembly of the Lord and God which he purchased with his own blood.
Teď je na vás, abyste si dobře počínali a jako pastýři vedli stádo, které vám Duch svatý svěřil. Pamatujte, že Kristus za ně prolil svou krev!
29 For I know that after my departure, vicious wolves will enter in amongst you, not sparing the flock.
Vím, že po mém odchodu se mezi vás vplíží jako draví vlci falešní učitelé a nadělají ve stádu škody.
30 Men will arise from amongst your own selves, speaking perverse things, to draw away the disciples after them.
Dokonce z vašeho vlastního středu povstanou lidé, kteří budou překrucovat pravdu a přetahovat lidi na svou stranu.
31 Therefore watch, remembering that for a period of three years I didn’t cease to admonish everyone night and day with tears.
Buďte na stráži a pamatujte, že po tři roky jsem ve dne v noci na každém osobně pracoval, i když to nebylo lehké.
32 Now, brothers, I entrust you to God and to the word of his grace, which is able to build up and to give you the inheritance amongst all those who are sanctified.
Teď vás tedy poroučím Bohu a jeho milostivému slovu, které má sílu vás zdokonalovat a zajistit vám dědický podíl mezi jeho věrnými.
33 I coveted no one’s silver, gold, or clothing.
Nikdy jsem od vás nežádal peníze ani oděv;
34 You yourselves know that these hands served my necessities, and those who were with me.
svýma rukama jsem si na všechno vydělával pro sebe i pro své pomocníky.
35 In all things I gave you an example, that so labouring you ought to help the weak, and to remember the words of the Lord Yeshua, that he himself said, ‘It is more blessed to give than to receive.’”
Snažil jsem se dát vám příklad: vaší povinností je ujímat se slabých a pracovat pro ně. Vždycky mějte na paměti slova Pána Ježíše: Větší radost je dávat než dostávat!“
36 When he had spoken these things, he knelt down and prayed with them all.
Po těch slovech s nimi poklekl a modlil se.
37 They all wept freely, and fell on Paul’s neck and kissed him,
Loučení se neobešlo bez slz a bylo mnoho objímání a bratrských polibků.
38 sorrowing most of all because of the word which he had spoken, that they should see his face no more. Then they accompanied him to the ship.
Nejvíce je zarmoutilo, že by se už neměli s Pavlem vidět. Nakonec ho doprovodili až k lodi.
