Romans 9
1 I tell the truth in Christ. I am not lying, my conscience testifying with me in the Holy Spirit
Pravduť pravím v Kristu, a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,
2 that I have great sorrow and unceasing pain in my heart.
Žeť mám veliký zámutek, a ustavičnou bolest v srdci svém.
3 For I could wish that I myself were accursed from Christ for my brothers’ sake, my relatives according to the flesh
Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, příbuzných svých podlé těla.
4 who are Israelites; whose is the adoption, the glory, the covenants, the giving of the law, the service, and the promises;
Kteřížto jsou Izraelští, jejichž jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i zákona dání, i služba, i zaslíbení.
5 of whom are the fathers, and from whom is Christ as concerning the flesh, who is over all, God, blessed forever. Amen. (aiōn g165)
Jejichž jsou otcové, a ti, z nichž jest Kristus podlé těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen. (aiōn g165)
6 But it is not as though the word of God has come to nothing. For they are not all Israel that are of Israel.
A však nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.
7 Neither, because they are Abraham’s offspring, are they all children. But, “your offspring will be accounted as from Isaac.”
Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.
8 That is, it is not the children of the flesh who are children of God, but the children of the promise are counted as heirs.
To jest, ne ti, kteříž jsou synové těla, jsou synové Boží, ale kteříž jsou synové zaslíbení, ti se počítají za símě.
9 For this is a word of promise: “At the appointed time I will come, and Sarah will have a son.”
Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.
10 Not only so, but Rebekah also conceived by one, by our father Isaac.
A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho.
11 For being not yet born, neither having done anything good or bad, that the purpose of God according to election might stand, not of works, but of him who calls,
Nebo ještě před narozením, a prvé než co dobrého neb zlého učinili, aby uložení Boží, kteréž jest podlé vyvolení, ne z skutků, ale z toho, kterýž povolává, pevné bylo,
12 it was said to her, “The elder will serve the younger.”
Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,
13 Even as it is written, “Jacob I loved, but Esau I hated.”
Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
14 What shall we say then? Is there unrighteousness with God? May it never be!
I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
15 For he said to Moses, “I will have mercy on whom I have mercy, and I will have compassion on whom I have compassion.”
Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji.
16 So then it is not of him who wills, nor of him who runs, but of God who has mercy.
A tak tedy není na tom, kdož chce, ani na tom, kdož běží, ale na Bohu, kterýž se smilovává.
17 For the Scripture says to Pharaoh, “For this very purpose I caused you to be raised up, that I might show in you my power, and that my name might be proclaimed in all the earth.”
Nebo dí písmo Faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou, a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
18 So then, he has mercy on whom he desires, and he hardens whom he desires.
A tak tedy, nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.
19 You will say then to me, “Why does he still find fault? For who withstands his will?”
Ale díš mi: I proč se pak hněvá? nebo vůli jeho kdo odepřel?
20 But indeed, O man, who are you to reply against God? Will the thing formed ask him who formed it, “Why did you make me like this?”
Nýbrž, ó člověče, kdo jsi ty, že odmlouváš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?
21 Or hasn’t the potter a right over the clay, from the same lump to make one part a vessel for honor, and another for dishonor?
Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti, a jinou ku potupě?
22 What if God, willing to show his wrath and to make his power known, endured with much patience vessels of wrath prepared for destruction,
Což pak, že Bůh, chtěje ukázati hněv, a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí,
23 and that he might make known the riches of his glory on vessels of mercy, which he prepared beforehand for glory—
A známé učiniti bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě?
24 us, whom he also called, not from the Jews only, but also from the Gentiles?
Kterýchž i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,
25 As he says also in Hosea, “I will call them ‘my people,’ which were not my people; and her ‘beloved,’ who was not beloved.”
Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid svůj lidem svým, a nemilou milou.
26 “It will be that in the place where it was said to them, ‘You are not my people,’ there they will be called ‘children of the living God.’”
A staneť se, že místo toho, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.
27 Isaiah cries concerning Israel, “If the number of the children of Israel are as the sand of the sea, it is the remnant who will be saved;
Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové spaseni budou.
28 for he will finish the work and cut it short in righteousness, because the Lord will make a short work upon the earth.”
Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.
29 As Isaiah has said before, “Unless the Lord of Armies had left us a seed, we would have become like Sodom, and would have been made like Gomorrah.”
A jakož prvé pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.
30 What shall we say then? That the Gentiles, who didn’t follow after righteousness, attained to righteousness, even the righteousness which is of faith;
Což tedy díme? I to, že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;
31 but Israel, following after a law of righteousness, didn’t arrive at the law of righteousness.
Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.
32 Why? Because they didn’t seek it by faith, but as it were by works of the law. They stumbled over the stumbling stone,
Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,
33 even as it is written, “Behold, I lay in Zion a stumbling stone and a rock of offense; and no one who believes in him will be disappointed.”
Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.
