Mark 4
1 Again he began to teach by the seaside. A great multitude was gathered to him, so that he entered into a boat in the sea and sat down. All the multitude were on the land by the sea.
A opět počal učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, tak že vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podlé moře.
2 He taught them many things in parables, and told them in his teaching,
I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:
3 “Listen! Behold, the farmer went out to sow.
Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.
4 As he sowed, some seed fell by the road, and the birds came and devoured it.
I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podlé cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i zzobalo je.
5 Others fell on the rocky ground, where it had little soil, and immediately it sprang up, because it had no depth of soil.
A jiné padlo na místo skalnaté, kdež nemělo mnoho země, a hned vzešlo, proto že nemělo hlubokosti země.
6 When the sun had risen, it was scorched; and because it had no root, it withered away.
A když vyšlo slunce, vyhořelo, a proto, že nemělo kořene, uschlo.
7 Others fell among the thorns, and the thorns grew up and choked it, and it yielded no fruit.
A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.
8 Others fell into the good ground and yielded fruit, growing up and increasing. Some produced thirty times, some sixty times, and some one hundred times as much.”
Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek zhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.
9 He said, “Whoever has ears to hear, let him hear.”
I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.
10 When he was alone, those who were around him with the twelve asked him about the parables.
Když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.
11 He said to them, “To you is given the mystery of God’s Kingdom, but to those who are outside, all things are done in parables,
I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství to všecko se děje,
12 that ‘seeing they may see and not perceive, and hearing they may hear and not understand, lest perhaps they should turn again, and their sins should be forgiven them.’”
Aby hledíce, hleděli, ale neuzřeli a slyšíce, slyšeli, ale nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.
13 He said to them, “Don’t you understand this parable? How will you understand all of the parables?
I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak všecka podobenství poznáte?
14 The farmer sows the word.
Rozsevač ten slovo rozsívá.
15 The ones by the road are the ones where the word is sown; and when they have heard, immediately Satan comes and takes away the word which has been sown in them.
Tito pak jsou, ješto podlé cesty, jimž se rozsívá slovo, ale když oni slyší, i hned přichází satan, a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.
16 These in the same way are those who are sown on the rocky places, who, when they have heard the word, immediately receive it with joy.
A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteříž jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.
17 They have no root in themselves, but are short-lived. When oppression or persecution arises because of the word, immediately they stumble.
Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne ssoužení a protivenství pro slovo, hned se horší.
18 Others are those who are sown among the thorns. These are those who have heard the word,
Tito pak jsou, kteříž mezi trní posáti jsou, ti jsou, kteříž slovo slyší,
19 and the cares of this age, and the deceitfulness of riches, and the lusts of other things entering in choke the word, and it becomes unfruitful. (aiōn g165)
Však pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti přistupující, udušují slovo, tak že bez užitku bývá. (aiōn g165)
20 Those which were sown on the good ground are those who hear the word, accept it, and bear fruit, some thirty times, some sixty times, and some one hundred times.”
Tito pak jsou, kteříž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo, a přijímají, a užitek přinášejí, jiné třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.
21 He said to them, “Is a lamp brought to be put under a basket or under a bed? Isn’t it put on a stand?
Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu neb pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.
22 For there is nothing hidden except that it should be made known, neither was anything made secret but that it should come to light.
Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby na jevo nevyšlo.
23 If any man has ears to hear, let him hear.”
Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.
24 He said to them, “Take heed what you hear. With whatever measure you measure, it will be measured to you; and more will be given to you who hear.
I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, bude vám odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.
25 For whoever has, to him more will be given; and he who doesn’t have, even that which he has will be taken away from him.”
Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.
26 He said, “God’s Kingdom is as if a man should cast seed on the earth,
I pravil: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě do země.
27 and should sleep and rise night and day, and the seed should spring up and grow, though he doesn’t know how.
A spal by, a vstával by ve dne i v noci a semeno by vzešlo a zrostlo, jakž on neví.
28 For the earth bears fruit by itself: first the blade, then the ear, then the full grain in the ear.
Nebo sama od sebe země užitek plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.
29 But when the fruit is ripe, immediately he puts in the sickle, because the harvest has come.”
A když sezrá úroda, i hned přičiní srp; nebo nastala žeň.
30 He said, “How will we liken God’s Kingdom? Or with what parable will we illustrate it?
I řekl: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterým podobenstvím je ukážeme?
31 It’s like a grain of mustard seed, which, when it is sown in the earth, though it is less than all the seeds that are on the earth,
Jest jako zrno horčičné, kteréž, když vsáto bývá do země, nejmenší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.
32 yet when it is sown, grows up and becomes greater than all the herbs, and puts out great branches, so that the birds of the sky can lodge under its shadow.”
Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činí ratolesti veliké, tak že pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.
33 With many such parables he spoke the word to them, as they were able to hear it.
A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.
34 Without a parable he didn’t speak to them; but privately to his own disciples he explained everything.
Bez podobenství pak nemluvil jim, ale učedlníkům svým soukromí vykládal všecko.
35 On that day, when evening had come, he said to them, “Let’s go over to the other side.”
I řekl jim v ten den, když již byl večer: Plavme se na druhou stranu.
36 Leaving the multitude, they took him with them, even as he was, in the boat. Other small boats were also with him.
A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.
37 A big wind storm arose, and the waves beat into the boat, so much that the boat was already filled.
Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, tak že se již naplňovala lodí.
38 He himself was in the stern, asleep on the cushion; and they woke him up and asked him, “Teacher, don’t you care that we are dying?”
A on z zadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, nedbáš, že hyneme?
39 He awoke and rebuked the wind, and said to the sea, “Peace! Be still!” The wind ceased and there was a great calm.
I probudiv se, přimluvil větru, a řekl moři: Umlkni, a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.
40 He said to them, “Why are you so afraid? How is it that you have no faith?”
I řekl jim: Proč se tak bojíte? Jakž to, že nemáte víry?
41 They were greatly afraid and said to one another, “Who then is this, that even the wind and the sea obey him?”
I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: I kdo jest medle tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?
