Psalms 22
1 To the chief Musician upon Aijeleth Shahar, A Psalm of David. My God, my God, why hast thou forsaken me? why art thou so far from helping me, and from the words of my roaring?
Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
2 O my God, I cry in the daytime, but thou hearest not; and in the night season, and am not silent.
Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
3 But thou art holy, O thou that inhabitest the praises of Israel.
Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
4 Our fathers trusted in thee: they trusted, and thou didst deliver them.
V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
5 They cried to thee, and were delivered: they trusted in thee, and were not confounded.
K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
6 But I am a worm, and no man; a reproach of men, and despised by the people.
Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
7 All they that see me mock me: they shoot out the lip, they shake the head, saying,
Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
8 He trusted on the LORD that he would deliver him: let him deliver him, seeing he delighted in him.
Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
9 But thou art he that brought me out of the womb: thou didst make me hope when I was upon my mother’s breasts.
Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
10 I was cast upon thee from my birth: thou art my God from my mother’s womb.
Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
11 Be not far from me; for trouble is near; for there is none to help.
Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
12 Many bulls have surrounded me: strong bulls of Bashan have beset me all round.
Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
13 They gaped upon me with their mouths, as a ravening and a roaring lion.
Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
14 I am poured out like water, and all my bones are out of joint: my heart is like wax; it is melted within me.
Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
15 My strength is dried up like a potsherd; and my tongue cleaveth to my jaws; and thou hast brought me into the dust of death.
Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
16 For dogs have surrounded me: the assembly of the wicked have inclosed me: they pierced my hands and my feet.
Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
17 I may number all my bones: they look and stare upon me.
Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
18 They part my garments among them, and cast lots upon my vesture.
Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
19 But be not thou far from me, O LORD: O my strength, haste thee to help me.
Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
20 Deliver my soul from the sword; my darling from the power of the dog.
Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
21 Save me from the lion’s mouth: for thou hast heard me from the horns of the unicorns.
Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
22 I will declare thy name to my brethren: in the midst of the congregation will I praise thee.
I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
23 Ye that fear the LORD, praise him; all ye the seed of Jacob, glorify him; and fear him, all ye the seed of Israel.
Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
24 For he hath not despised nor abhorred the affliction of the afflicted; neither hath he hid his face from him; but when he cried to him, he heard.
Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
25 My praise shall be of thee in the great congregation: I will pay my vows before them that fear him.
O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
26 The meek shall eat and be satisfied: they shall praise the LORD that seek him: your heart shall live for ever.
Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
27 All the ends of the world shall remember and turn to the LORD: and all the kindreds of the nations shall worship before thee.
Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
28 For the kingdom is the LORD’S: and he is the governor among the nations.
Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
29 All the prosperous of the earth shall eat and worship: all they that go down to the dust shall bow before him: and none can keep alive his own soul.
Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
30 A seed shall serve him; it shall be accounted to the Lord for a generation.
Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
31 They shall come, and shall declare his righteousness to a people that shall be born, that he hath done this.
Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
