Job 8
1 Then Bildad the Shuhite answered and said,
Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
2 “How long will you say these things? How long will the words of your mouth be a mighty wind?
Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
3 Does God pervert justice? Does the Almighty pervert righteousness?
Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
4 Your children have sinned against him; we know this, for he gave them into the hand of their sins.
Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
5 But suppose you diligently sought God and presented your request to the Almighty.
Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
6 If you are pure and upright, then he would surely stir himself on your behalf and restore you to your rightful place.
A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
7 Even though your beginning was small, still your final condition would be much greater.
A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
8 Please ask the former generations, and give your attention to what our ancestors learned.
Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
9 (We were only born yesterday and know nothing because our days on earth are a shadow).
(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
10 Will they not teach you and tell you? Will they not speak words from their hearts?
Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
11 Can papyrus grow without a marsh? Can reeds grow without water?
Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
12 While they are still green and not cut down, they wither before any other plant.
Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
13 So also are the paths of all who forget God; the hope of the godless will perish.
Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
14 His confidence will break apart, and his trust is as weak as a spider's web.
Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
15 He leans on his house, but it will not support him; he takes hold of it, but it does not stand.
Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
16 Under the sun he is green, and his shoots go out over his entire garden.
Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
17 His roots are wrapped about the heaps of stone; they look for good places among the rocks.
Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
18 But if this person is destroyed out of his place, then that place will deny him and say, 'I never saw you.'
A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
19 See, this is the “joy” of such a person's behavior; other plants will sprout out of the same soil in his place.
Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
20 See, God will not cast away an innocent man; neither will he take the hand of evildoers.
Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
21 He will yet fill your mouth with laughter, your lips with shouting.
Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
22 Those who hate you will be clothed with shame; the tent of the wicked will be no more.”
Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
