Job 31
1 I have made a covenant with my eyes; how then should I look with desire on a virgin?
Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
2 For what is the portion from God above, the inheritance from the Almighty on high?
Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
3 I used to think that calamity is for unrighteous people, and that disaster is for doers of wickedness.
Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
4 Does not God see my ways and count all my steps?
Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
5 If I have walked with falsehood, if my foot has hurried to deceit,
Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
6 let me be weighed in an even balance so that God will know my integrity.
Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
7 If my step has turned aside from the way, if my heart has gone after my eyes, if any spot has stuck to my hands,
Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
8 then let me sow, and let another eat, and let my crops be uprooted.
Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
9 If my heart has been deceived by a woman, if I have lain in wait at my neighbor's door,
Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
10 then let my wife grind grain for another, and let others bow down on her.
Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
11 For that would be a terrible crime; indeed, it would be a crime to be punished by judges.
Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
12 For that is a fire that consumes as far as Abaddon, and it would burn all my harvest to the root.
Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
13 If I ignored the plea for justice from my male or female servant when they argued with me,
Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
14 what then would I do when God rises up to accuse me? When he comes to judge me, how would I answer him?
Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
15 Did the one who made me in the womb not make them also? Did not the same one mold us all in the womb?
Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A ne sformoval nás hned v životě jeden a týž?
16 If I have withheld poor people from their desire, or if I have caused the eyes of the widow to grow dim from crying,
Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
17 or if I have eaten my morsel alone and not allowed those without fathers to eat it also—
A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
18 because from my youth the orphan grew up with me as with a father, and I have guided his mother, a widow, from my own mother's womb.
Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
19 If I have seen anyone perish for lack of clothing, or if I have seen that a needy man had no clothing;
Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
20 if his heart has not blessed me because he has not been warmed with the wool of my sheep,
Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
21 if I have lifted up my hand against fatherless people because I saw my support in the city gate, then bring charges against me!
Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
22 If I have done these things, then let my shoulder fall from the shoulder blade, and let my arm be broken from its joint.
Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
23 For I dreaded destruction from God; because of his majesty, I was not able to do those things.
Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
24 If I have made gold my hope, and if I have said to fine gold, 'You are what I am confident in';
Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
25 if I have rejoiced because my wealth was great, because my hand had gotten many possessions, then bring charges against me!
Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
26 If I have seen the sun when it shone, or the moon walking in its brightness,
Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
27 and if my heart has been secretly attracted, so that my mouth has kissed my hand in worship of them—
Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
28 this also would be a crime to be punished by judges, for I would have denied the God who is above.
I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
29 If I have rejoiced at the destruction of anyone who hated me or congratulated myself when disaster overtook him, then bring charges against me!
Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
30 Indeed, I have not even allowed my mouth to sin by asking for his life with a curse.
Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
31 If the men of my tent have never said, 'Who can find one who has not been filled with Job's food?'
Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
32 (even the foreigner has never had to stay in the city square, because I have always opened my doors to the traveler), and if that is not so, then bring charges against me!
Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
33 If, like mankind, I have hidden my sins by hiding my guilt inside my tunic
Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
34 (because I feared the great multitude, because the contempt of families terrified me, so that I kept silent and would not go outside), then bring charges against me!
A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
35 Oh, if only I had someone to hear me! See, here is my signature; let the Almighty answer me! If only I had the indictment that my opponent has written!
Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
36 Surely I would carry it openly on my shoulder; I would put it on like a crown.
Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
37 I would declare to him an accounting for my steps; as a confident prince I would go up to him.
Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
38 If my land ever cries out against me, and its furrows weep together,
Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
39 if I have eaten its harvest without paying for it or have caused its owners to lose their lives,
Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
40 then let thorns grow instead of wheat and weeds instead of barley.” The words of Job are finished.
Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
